meet me // cz U20

7

Po dvou týdnech už jsem za sebou měla první část maturit.

S Michalem jsme si pořád psali a docela dost jsme se toho o sobě dozvěděli.

Bylo to moc fajn.

Jen mi bylo divné, že si nechce psát jinde.

Třeba na instagramu nebo messengeru, ale co se dá dělat.

Michal: Tak co, chtěla by ses potkat?

Vyrušila mě z přemýšlení zpráva.

Bára: Kde mám tu jistotu, že jsi to vážně ty?

Michal: Budeš mi muset věřit.

Bára: Hele, nesnáším tajemství. A i když si píšeme pořád a o všem, mám pocit, že mi neříkáš všechno.

Michal: Každej máme nějaký tajemství nebo problémy.

Michal: Pojďme se potkat, Baru.

Michal: A všechno ti pak řeknu.

Bára: Příští týden mám ústní. Budeš mít čas ten další týden?

Michal: A kde?

Michal: Psala jsi, že bydlíš u Ústí? Tak v Ústí?

Bára: To budeš mít ale hrozně daleko.

Michal: Neboj, domluvím se s kamarádem, kterej nebydlí tak daleko na nocleh.

Michal: Mám to promyšlený.

Bára: Tak jo.

Michal: Ale teď tě teda nebudu rušit při učení. Abych tě příliš nerozptýlil.

Bára: Dík, ale to bych po dnešku spíš potřebovala rozptýlit. Dáme večer tu fifu, kterou mi tak dlouho slibuješ?

Michal: To by šlo.

Bára: Tak fajn. Ještě si napíšeme a domluvíme s v kolik, Miško.

Michal: No tak s tím počítám, Baru.

S úsměvem jsem vypla telefon, ale stejně jsem pořád přemýšlela nad ním.

Nad tím jak je vtipnej a pozornej.

A nad tím, jak skvěle si rozumíme.

Až to není možný.

Bára: Jo? Tak se teda budu těšit.