meet me // cz U20

33

Po několika dnech od té pusy se toho hodně změnilo.

Vlastně se všechno otočilo vzhůru nohama.

Došlo mi, že Marťas pro mě není skvělý kamarád.

Byl jedinej, kterej ke mně byl upřímnej už od začátku.

A asi proto jsme to dali dohromady.

Věřila jsem mu.

A on věřil mně.

Ale já si nebyla jistá, jestli dokážu věřit sama sobě.

"Co budeme dělat dnes?" zeptal se Hugo, když jsme seděli u snídaně.

"Dneska má dojet Em a Matěj, tak bychom mohli podniknout něco ve čtyřech," odpověděla jsem.

"Oni o nás ví?" zamumlal.

"Ne, teda, já jim nic neříkala," pousmála jsem se a v tom mi zvonil telefon.

"Ano?" řekla jsem.

"Ahoj, Baru, tak co dnes?" vyjekla Em.

"Dáme oběd?" navrhla jsem.

"Ve třech?" ujistila se.

"Nene, ve čtyřech, to jsem ti neříkala, že dojel Hugo na návštěvu?" odpověděla jsem.

"Jo, před týdnem, to za tebou jezdí tak často nebo ještě neodjel?" zasmála se.

"To není důležitý, takže, oběd, pro čtyři, můžete to s Matějem zamluvit a sejdem se před bytovkou v půl dvanáctý, jo?" řekla jsem.

"Tak jo, tak zatím," naznala a zavěsila.

"Nojo, já sem rád jezdím na návštěvy přece," zasmál se Hugo.

"Co jsem ji měla jako říct?" zeptala jsem se.

"Já nevím, možná pravdu?" odpověděl.

"Fakt?" vykulila jsem oči.

"Nebo by ti to vadilo?" zeptal se.

"To ne, jenom nevím, jestli to není moc brzo," řekla jsem.

"Já vím, chápu to," usmál se a došel mě pevně obejmout.

"Však neboj, ona mě Em stejně hned prokoukne," zamumlala jsem.

"Nojo, to známe," řekl.

"Telefon ti zvoní," pousmála jsem se, jakmile jsem zaslechla povědomou melodii.

"Už letím," odpověděl a běžel do ložnice, kde i telefonát vyřídil.

"Kdo to byl?" zeptala jsem se.

"Honza Myšák, slaví o víkendu osmnáct, tak mě pozval na párty, no a prý mám s sebou klidně někoho vzít," pousmál se.

"Kam tím míříš?" řekla jsem.

"Klidně můžeš jít se mnou, budu moc rád," naznal a pevně mě objal.

"Myslíš, že je to dobrý nápad?" pousmála jsem se.

"Určitě jo," řekl.

"Uvidíme, do víkendu času dost," naznala jsem.