meet me // cz U20

14

"Takže jsme se vážně všichni našli na seznamce? To je dobrá náhoda," zasmál se po chvíli Matěj.

"To teda," souhlasila jsem.

"Hlavně my, nejlepší kamarádky a vy dobří kamarádi a spoluhráči z repre," řekla Em.

"Jo, je to bezva," zamumlal Kuba.

"Jak dlouho se zdržíte?" zeptal se Matěj.

"Já nevím, večer pojedeme," odpověděla Em.

"No, já mám teď na týden volný barák, takže pokud nikam nespěcháte," začal Kuba.

"Já myslím, že nespěcháme, co Baru?" zeptala se Em.

"No, já mám zítra v devět ráno zápas, musím se vyspat," odpověděla jsem.

"Ajo, ten víkendový turnaj, málem bych zapomněla," řekla Em.

"Klidně tě ráno hodím," nabídl se Kuba.

"Ne, to po tobě nemůžu chtít, uvidíme se jindy," začala jsem, "ale ty tady klidně zůstaň, Em, můžu jet domů busem," pokrčila jsem rameny.

"To je blbý, Baru," začala Em.

"Ne, není," usmála jsem se.

Dále už jsme to neřešili, věděla jsem, že Em tady s Matějem zůstane, takže jsem si po obědě začala hledat spojení domů.

"Nic, nehledej, zavezu tě," řekl Kuba, když si sedl vedle mě na lavičku v parku.

"To je blbý," odpověděla jsem.

"Hele, dlužím ti to, už jenom protože jsem ti několik týdnů kecal," pousmál se.

"Pořád nechápu, proč jsi to dělal," zamumlala jsem a nervózně jsem na něj koukla.

"Nevím, no, souhra náhod, třeba to byl jen experiment nebo ses mi zalíbila," začal.

"Fajn, tak třeba mi ten pravý důvod řekneš někdy příště," řekla jsem.

"Možná, že jo," pousmál se.

Dál jsme seděli na lavičce a povídali si, zatímco Em a Matěj se někam vypařili.

"Za chvíli mi to jede, tak bych měla jít," zamumlala jsem, když hodinky ukazovali pět odpoledne.

"Proč nechceš, abych tě odvezl? Bojíš se mě?" zeptal se.

"To ne, jen nechci, aby jsi zbytečně jezdil do Ústí, když mi spoj jede," odpověděla jsem.

"Udělám to pro tebe rád," usmál se.

"Ale," začala jsem.

"Žádný ale," řekl.

"Fajn, děkuju," špitla jsem a sklopila jsem zrak k zemi.