11

929 44 3
                                    

"Já vím, ale celou tu dobu jsem si s tebou psal já," řekl a sedl si vedle mě.

"Ty?" vykulila jsem oči.

"Jo, um, já, jsem Kuba, Kuba Lauko, no a to je pro tebe," zamumlal a podal mi malou kytičku růží.

"Já vím kdo jsi a děkuju," řekla jsem a pozorně jsem si ho prohlédla.

"Nezlob se na mě, chtěl jsem ti to říct, ale bál jsem se," zasmál se po chvíli ticha.

"Já, asi budu potřebovat chvilku na urovnání všeho v mý hlavě," špitla jsem.

"Jo, já, chápu to, nemohl jsem čekat nic jinýho," odpověděl.

"Proč jsi si založil účet pod jménem tvýho spoluhráče?" zeptala jsem se.

"Je to komplikované, ale přísahám, že jsem si ho nezaložil," začal, "nechceš si o tom popovídat někde v kavárně třeba?" zamumlal.

"Tak pojď, mám tady kousek jednu oblíbenou," usmála jsem se a vedla jsem ho pár metrů do útulné kavárničky.

"Fakt je to tu hezký," řekl, když jsme si sedli na zahrádku.

"Já vím, mám to tu moc ráda, s kamarádkou sem občas chodíme na vínko, dobrý kafe a tak," odpověděla jsem.

Chvíli jsme si povídali o všem možném.

Kromě toho, proč si se mnou psal přes jinou identitu.

"Hele, nerada to říkám, ale už budu muset jít, za hodinu a půl mám trénink a musím se ještě nachystat," zamumala jsem, když hodiny ukazovaly čtyři.

"Trénink?" zeptal se.

"Jo, um, hraju tenis, tak amatérsky," odpověděla jsem.

"Páni, to je fajn," usmál se.

"Jo, konečně už můžu pořádně trénovat," řekla jsem.

"Chápu, my už taky můžeme na led, konečně," odpověděl.

"Jo, navíc mám teď víc času už," usmála jsem se.

"Tak, um, doprovodím tě domů?" zeptal se.

"To ne, je to daleko, musím MHDčkem," řekla jsem.

"Tak tě hodím? Mám tu auto," pousmál se.

"Dojel jsi autem?" zeptala jsem se.

"Jo, proto jsem měl to zpoždění," začal, "takže?" řekl.

"Snad někdy jindy," pousmála jsem se.

"Alespoň mi dáváš šanci, že nějaký jindy bude," naznal.

"Třeba jo, když už mě teď nebudeš vodit za nos," odpověděla jsem.

"Hele, co děláš zítra?" zeptal se.

"No, asi nic, proč?" pousmála jsem se.

"Nechceš dojet za mnou do Chomutova?" zamumlal.

"Hele, ještě se večer domluvíme, jo?" navrhla jsem.

"Tak jo," pousmál se a vtáhl mě do objetí.

"Zatím se měj," řekla jsem a šla jsem k zastávce MHDčka, kde už čekal bus.

meet me // cz U20Donde viven las historias. Descúbrelo ahora