meet me // cz U20

35

Po několika dnech jsme strávili spoustu pěkných chvilek, i ve čtyřech.

A teď jsme se s Em chystaly na oslavu.

"Já pořád nevím, jestli to nemám zrušit," zamumlala jsem, když jsem dělala Em vlasy.

"Počkej proč? Jen kvůli Laukynovi?" zeptala se.

"Jenom?" zakroutila jsem hlavou.

"Nemá cenu se hrabat v minulosti," začala.

"Víš, já jsem ti něco neřekla," špitla jsem.

"Povídej," zamumlala a poklepala na židli vedle sebe.

"Den před tím, než dojel Hugo tady Kuba byl," začala jsem.

"Počkej, to proto byl pak tak divnej?" vyjekla.

"Jak divnej? Jak to víš?" zamumlala jsem.

"Byli jsme u něj s Matějem, byl jako přejetej, kruhy pod očima, všude nepořádek a pořád jel jen playstation," odpověděla.

"A-aha," zakoktala jsem.

"Co se teda mezi váma stalo?" zeptala se.

"Prakticky mi řekl, že se do mě zabouchl a já ho poslala pryč," odpověděla jsem.

"Proč?" nechápala.

"Já nevím, v tu chvili mi to přišlo správný, pořád mi vadilo to, co udělal," začala jsem, "ale nic, to už je teď jedno, mám Huga a mám neskutečný štěstí, že jsem ho potkala," usmála jsem se.

"Jsi si jistá, že ho máš opravdu ráda? A že s ním nejsi jen kvůli tomu, abys zapomněla na Laukyna?" zeptal se.

"Já, asi jo, asi ho mám fakt ráda," začala jsem.

"Žádný asi," přerušila mě.

"Hele, já, mám ho ráda, moc, jen, pořád musím na Kubu myslet," zamumlala jsem.

"Musíš si rozmyslet, co vlastně chceš," začala.

"Jo, to se neboj," usmála jsem se.

Lehce se jí to řekne.

Po několika minutách u nás zvonili kluci.

"Připravený?" zeptal se Matěj.

"Jasné, že ano," usmála se Em a běžela k němu.

"Moc ti to sluší," špitl Hugo a podal mi malou kytičku, "ta je pro tebe," usmál se.

"Děkuju, ale za co? Vždyť já nic neslavím," řekla jsem a běžela jsem ji dát do vody.

"To nevadí, prostě jsem ti chtěl něco dát, jen tak, aby jsi viděla, jak moc si tě vážím," odpověděl a pevně mě objal.

"To já vím i bez kytky, Hugo," zamumlala jsem a opatrně jsem se natáhla pro krátký polibek.

"Hej vy dva, máte vše? Jedem," zavelel Matěj a hnal nás k autu.