meet me // cz U20

22

"Už si půjdeme lehnout, trochu nás ten výlet vzal," zamumlal Matěj a táhl Em za ruku směrem k domu.

"Jo, počkejte, zítra odpoledne máme domluvený tenis a pak dojedou kluci," řekl Kuba.

"Jo, počítám s tím," odpověděl Matěj a už oba zmizeli v domě.

"Kdo všechno dojede?" zeptala jsem se.

"Pár kluků z repre, Michal, Čaja, Hugo a tak," řekl.

"Aha," zamumlala jsem.

"Vadí ti to?" zeptal se.

"Na tom nezáleží, jsou to tví kamarádi," odpověděla jsem.

"Ale ty taky," utrousil poznámku.

Dál jsem tomu rozhovoru nevěnovala pozornost.

Užívala jsem si ten klid, který byl všude kolem.

"No a co budeme teď dělat my?" zeptal se po chvíli Kuba.

"Máš nějaký nápady?" zeptala jsem se.

Bylo po desáté, upřímně bych šla nejradši spát.

"Možná," zamumlal a poté, co mě vzal do náručí s náma skočil do bazénu.

"Jakube," řekla jsem, jakmile jsem se vynořila.

"Nějaký problém?" zeptal se s úsměvem na rtech.

"Radši ne," odpověděla jsem a přišla jsem k němu blíž.

"Já jsem jen chtěl dokončit to, co jsme dneska začali," špitl a okamžitě spojil naše rty.

Jakmile se po dlouhé chvíli odtáhl, tak se usmíval.

Pořád.

"Co se tak tlemíš?" zeptala jsem se opatrně.

"Já nevím, asi jsem jen šťastnej," odpověděl a pevně mě objal.

"Šťastnej? Protože jsi našel super kamarádku, jako jsem já?" zasmála jsem se.

"Jo, řekl bych to trochu jinak, ale v podstatě máš pravdu," řekl a držel mě blízko u sebe.

"Měli bychom jít taky spát, ať ti ten tenis zítra alespoň trochu jde," naznala jsem.

"To zní fajn, ale chci být teď s tebou," zamumlal a znovu se přibližoval.

"To počká," začala jsem a snažila jsem se od něj dostat trochu dál.

"Fakt?" špitl.

"Ano," řekla jsem.

"Proč?" zeptal se.

"Proč bych si měla být tak jistá tím, že si se mnou zas jen nehraješ?" zamumlala jsem.

On mlčel.

Asi neměl slova.

Radši jsem se vyhrabala z bazénu a šla jsem rychlým krokem do domu.