LYŽÁK (1D)

1. Odjezd

,,Ještě si vyzkoušej tuhle, ta by ti měla být."podal mi černou lyžařskou helmu táta. Právě jsme spolu na nákupech na lyžák, kam se jede už zítra. Jako bych si snad helmu nedokázala koupit sama.
,,Ale tati ta je černá a já chci bílou. Aby mi to ladilo k lyžím a oblečení, chápeš?"
,,No jo, já zapomněl, že vy holky musíte vždycky vypadat dobře."zasmál se a já protočila očima.
,,Hele a co tam ta."ukázala jsem na jednu bílou helmu, ke které jsme došli. Měla na sobě u takových těch míst na pokrytí uší jen malé fialové vzory, což by bylo dobré, protože mé kalhoty na lyže jsou tmavě fialové, ale jinak byla helma celá bílá.
,,Ta vypadá dobře, zkus si ji."podal mi helmu a já si ji zkusila.
,,Sedí mi dobře, já myslím, že ji můžeme vzít."usmála jsem se při tom, co jsem si ji sundávala a vzala do ruky krabici se zabalenou helmou.
,,Nepotřebuješ ještě něco, když tady jsme?"zeptal se mě, když už jsme šli k pokladně, abychom nákup v podobě jedné helmy mohli zaplatit.
,,Kalhoty mám, brýle taky, bundu taky, boty, lyže, hůlky..."začala jsem vyjmenovávat.,,Myslím, že mám všechno."zamyslela jsem se a tak jsme se vydali k pokladně, abychom helmu zaplatili.

,,Nezajdeme ještě někam na jídlo? Mám hlad."poprosila jsem taťku, když už jsme byli venku z obchodu.
,,Můžeme, taky bych si něco dal."souhlasil a tak jsme se vydali do jedné čínské restaurace tady v nákupním centru.

,,Tak jak se těšíš?"zeptal se táta, když jsme si už objednali a napil se svého nealkoholického piva, protože bude ještě  řídit při cestě domů.
,,Tati...fakt si myslíš, že za ty dva měsíce se něco změnilo? Ne, netěším se tak ani v nejmenším."pozvedla jsem obočí, zkřížila si ruce na prsou a nasadila lehce znechucený výraz.
,,Určitě to bude skvělý, uvidíš. Když jsem byl v posledním ročníku na střední a jeli jsme na lyžák, bylo to skvělý."zasnil se.
,,Jo, jste tam jenom pili, ne?"můj výraz nepolevoval.
,,Ale Ash, nech si to. Nepili jsme tam. Nebo teda ne pořád, taky jsme tam samozřejmě lyžovali a tak a mně se tam začala líbit tvoje máma. Co víš, třeba si tam najdeš nějakýho kluka."pokrčil rameny a znovu se napil.
,,Tak jasně, nebo se stanu královnou Marsu a na jednorožci budu lítat sem k vám."řekla jsem v ironii.
,,A s kým vlastně budeš na pokoji? Už jste se o tom ve třídě bavili?"
,,Jasně, že jo, tohle je teď hlavní téma na pořadu dne ve třídě. Ale ještě nevím s kým budu, nejspíš s Beth, jenomže musíme být minimálně tři, takže se asi až pak uvidí."Beth je asi jedinej člověk ze třídy, se kterým se dá někdy mluvit. Ona by to byla skvělá kamarádka, kdyby teda pořád nelítala za Caitlin a její skupinkou školních hvězd. Ale když zrovna žádná z těch holek ve škole není, tak se Beth baví se mnou. Jo, jsem taková druhá volba, ale asi lepší než nic.
,,Aha, Beth je dobrá holka."usmál se táta zrovna, když nám donesli jídlo, do kterého jsme se s chutí pustili.

,,Tak jsme doma!"zakřičela jsem, když jsme s tátou velmi do našeho domu.
,,Tak co jste nakoupili?"přiběhla k nám s až nezdravě velkým zájmem máma.
,,Helmu."odpověděla jsem jen. Pořád jsem jí neodpustila, že podepsala tu přihlášku. Helmu jsem jí vrazila do rukou jako to tehdy udělala mně s tím úpisem do pekla, a odešla do mého pokoje.

Věděla jsem přesně, co půjdu dělat a balení to opravdu nebylo. Vedle postele jsem odhodila tašku, kterou jsem s sebou v nakupáku měla a rychle se převlékla do tepláků a velké mikiny. Pak jsem zapojila mikrofon, který jsem dostala minulý rok k narozeninám, našla si hudbení podtext a začala zpívat. Zpívám hrozně ráda už od mala. Někdy se tím dokonce jen uklidňuji, jako například dneska. Nemyslím si, že zpívám bůhví jak dobře, ale je to moje vášeň. Hudbou se dá vyjádřit všechno.

Dneska jsem začala písní Just Like Fire od Pink, tu písničku mám hrozně ráda.

Just like fire, burning out the way
If I can light the world up for just one day
Watch this madness, colorful charade
No one can be just like me any way
Just like magic, I'll be flying free
I'mma disappear when they come for me
I kick that ceiling, what you gonna say?
No one can be just like me any way
Just like fire, uh

Zpívala jsem a neskutečně si to užívala. Koneckonců je to na dva týdny naposledy, co takhle mužů zpívat. Na lyžáku nebudu mít s sebou mikrofon a čas na zpěv tam taky nebude, co si tak myslím.

,,Ash, vyndal jsem ti na chodbu lyže a boty, tak si to pak bez zabalit!"zakřičel na mě po chvíli táta a tak jsme byla prakticky donucena jít balit. Aspoň na chvilku jsem z hlavy vytěsnila to, že zítra odjíždím. Neochotně jsem se tedy zvedla a šla najít vak na lyže, do kterého jsem následně po dvaceti minutách hledání samotné lyže a lyžáky dala. Tak první bod ze seznamu, který jsem si nenapsala si můžu odškrtnout. Když jsem se vrátila do pokoje čekal tam na mě už můj tmavě modrý kufr, takže jsem si do repráku pustila hudbu a vrhla se na balení. Jak už jste mohli poznat, hudba je pro mě opravdu hodně. Z této nedobrovolné činnosti mi přišla zpráva do třídní skupiny, kterou jsem si přečetla.

Jakob: Nezapomeňte vzít nějaký pití, ať si to pořádně užijeme

Byla to zpráva od Jacoba, kluka z naší třídy, který je prototyp středoškoláka z filmu, což znamená, že hraje fotbal, v hlavě nemá vůbec nic a všechny holky na něj letí. Mobil jsem vypla a vrátila se zpět k balení.

Balení mi trvalo hodinu a půl, než jsem měla vše hotovo, teda kromě věcí jako zubní kartáček nebo tak, to si budu balit až zítra. Pak už jsem se rozhodla jít spát, jelikož zítra musím vstávat. Už jenom z tý kombinace brzké vstávání plus lyžák se mi dělá špatně. I přes to jsem, ale zalezla do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby a vysprchovala se a pak už ulehla do postele.

,,Já nechciii...."zamumlala jsem, když se pokojem rozezněl můj budík. Prosím ať je to jenom sen a já nemusím vstávat a jet do toho koncentráku. Budík jsem típla a s nadějí, že nemusím vstávat se přetočila na druhý bok. ,,Tohle je fakt za trest."řekla jsem polohlasem, když budík začal vyzvánět znovu a tím pádem to sen nebyl. Mobil jsem vzala do ruky a jakmile vypla budík začala přijíždět různé sociální sítě. Takhle jsem ležela dalších patnáct minut, než jsem se vybičovala k tomu, abych zvedla zadek z tý postele a šla se připravit.

,,Dobrý ráno."pozdravila jsem rozespale rodiče, kteří už snídali a z lednice si vyndala jogurt, který jsem dala do misky, ve které už jsem měla kukuřičné lupínky.
,,Dobré ráno Ash, jak jsi se vyspala?"zeptala se mě s úsměvem máma.
,,Nic moc. I když ono to ani jinak nejde, když dneska odjíždím."odsekla jsem a začala jíst.
,,Tak za hodinu budeme muset jet, tak ať seš připravená, jo?"mrknul na mě táta.
,,Už za hodinu?"vytřeštila jsem oči.
,,Neměla jsi spát tak dlouho."uchechtl se a já potichu snědla svoji snídani.

Vyběhla jsem do svého pokoje a urychleně zalezla do koupelny, abych ze sebe stihla udělat člověka. To se mi za nějakou dobu povedlo, takže jsem se přesunula ke své skříni, ze které jsem vyndala bílou mikinu s nápisem a džíny. Vybrané oblečení jsem si oblékla a šla rychle dobalit posledních pár věcí. Do kufru jsem hodila hygienickou taštičku a do batohu věci jako nabíječku na mobil, sluchátka a podobně.

,,Tak už jsi připravená? Už bychom měli jet."zeptal se mě taťka, když jsem si snesla ke vstupním dveřím kufr a lyže.
,,Jo, můžeme."začala jsem si obouvat boty a oblékat bundu.
,,Tak se tam mej hezky."přišla ke mně máma a dala mi pusu na tvář. Já nic neodpověděla.
,,Ahoj."prohodila jsem jen, když jsem vyšla ze dveří a v patách měla tátu. Moje věci jsme naložili do auta a vyjeli.

,,Užij si to tam a hlavně opatrně."usmál se táta, když mi pomohl vyndat věci z auta.
,,Neboj. No tak já asi půjdu."vydechla jsem.
,,Dobře, tak se měj hezky."dal mi pusu na tvář jako před tím máma.
,,Ahoj."objala jsem ho ještě a pak už se vydala k autobusu.

Noční můra právě začíná...

Ahojky u první kapitolky. Je to taková rozjezdová, takže zatím ne moc záživná, ale od další se to pořádně rozjede. Budu ráda za votes a komenty

Caroline <3