LYŽÁK (1D)

2. Dávej pozor ty tupče

Celkem rychlou chůzí jsem došla až k autobusu, kde už byli shromáždění skoro všichni. Jedeme obě třídy z ročníku, takže nás už tady bylo docela dost. Zatímco jsem postávala na straně a sledovala ostatní jak se vzrušeně baví o tom, jak skvělý to bude, vytáhla jsem si z batohu sluchátka a zapojila je do mobilu.

,,Ash!"zrovna když jsem si chtěla dát do ucha sluchátko na mě někdo zavolal a v zápětí už Beth stála vedle mě. ,,Konečně seš tady."objala mě. Bylo to až moc přátelské gesto na to, že se nějak moc nebavíme, ale i přes to jsem jí objetí oplatila.
,,Taky tě ráda vidím."usmála jsem se.
,,Dobrý den, prosím o klid. Teď si udělám docházku, abych zjistila, kdo nám chybí a kdo tady je, abychom mohli jet. Takže Stephanie Andrews?"překřičela všechny naše učitelka Julia Henry a následně začala číst jména.
,,Tak co, jak se těšíš?"zeptala se mě potichu Beth nadšeně.
,,Nic moc."odpověděla jsem narovinu. Nemá cenu si na něco hrát.
,,Ashley Carter?"vyvolala učitelka moje jméno.
,,Tady!"zvedla jsem ruku a otočila se na Beth.
,,Ale no tak, bude to skvělý, uvidíš. Třeba se ti tam povede i někoho ulovit, seš pěkná."mrkla na mě Beth, nad čímž jsem protočila očima.
,,Tak v obou případech si nejsem tak úplně jistá."
,,Elizabeth Spencer?"učitelka došla až k Bethinému jménu.
,,Tady!"zvedla ruku teď Beth.,,Prý tam má být i každý večer diskotéka."podívala se zpátky na mě.
,,Úžasný."řekla jsem nezaujatě.
,,Prosím, poslouchejte mě. Má někdo kontakt na Dylana? Jako jediný chybí, pak už budeme moci jet."překřičela nás opět učitelka a pár lidí zvedlo mobily a začalo volat.
,,Hele, támhle běží!"zvolal někdo ze spolužáků a všichni jsme se otočili směrem, kterým ukazoval. Opravdu to byl Dylan, který k nám běžel se sluchátky kolem krku a ověšen svými zavazadly. Nikoho už nepřekvapilo, že přišel pozdě jelikož to je jeho specialita. Dylan je jeden z mála lidí, se kterými by se dalo bavit, pokud by nebyl jeden z postradatelných článků Caitlininé skupinky.
,,Jsme tady všichni, takže prosím běžte spořádaně do autobusu." Henry pokynula rukou k autobusu, kam už byli na cestě lidí ze druhé třídy a my se tam taky vydali. Postupně jsme si dali věci do zavazadlového prostoru a pak už šli do samotného autobusu.
,,Sedneš si se mnou?"zeptala jsem se Beth, když už jsme byli v autobusu.
,,Klidně."usmála se a společně jsme si našly místo asi tak v polovině autobusu.

Všichni se usadili a vyjeli jsme. Jelikož vedle mě seděla Beth, která si chtěla povídat nemohla jsem si ani dát sluchátka. Už po deseti minutách jízdy se z poslední řady ozval reprák, což znamenalo, že se jdou pouštět písničky. No, tak to to začíná teda hezky.

And we danced all night to the best song ever
We knew every line, now I can't remember
How it goes but I know that I won't forget her
'Cause we danced all night to the best song ever

Začalo se po nějaké době ozývat z repráku, ale moc velký úspěch to nesklidilo, protože se lidi začali smát a pokřikovat věci jako: ,,One Direction, takoví trapáci! To je pro děcka! Jsou to jenom teplí uchylové!" a tak podobně. Vím, že někdo vzadu to pustil schválně, abychom se mohli zasmát. Beth se smála trochu, protože viděla, že se Caitlin směje, ale já byla zticha. One Direction neposlouchám, co si vzpomínám tak jsem slyšela jen pár songů, ale pamatuju si, že se mi to docela i líbilo. I přes to mi, ale dost vadilo, jak se teď této písničce a 1D samotným lidi smáli. Například tato byla dost chytlavá a zněla dobře.

Jeli jsme celkem čtyři hodiny, než jsme konečně dorazili k hotelu, který byl hned pod sjezdovkou. Ono je tady teda víc sjezdovek, ale náš hotel je hned pod tou hlavní. Všichni jsme si vzali svoje věci a učitelka nám začala říkat první informace typu kdy se kde sejdeme a tam nám řekne víc. Musím říct, že už od začátku se mi to tady moc líbí, z čehož jsem i já sama překvapená. Všude bylo hrozně moc sněhu a na sjezdovce se proháněli lyžaři a snowboardisté.