,,Nialle!"rozběhla jsem se, když jsem uviděla kluky, kteří přišli ke sjezdovce až teď.Harry s Louisem očividně spali opravdu dlouho.Já sama si teď dala krátkou pauzu, protože jsem se potřebovala napít, takže jsem si zašla do altánku.Jakž takž jsem v těch lyžácích doběhla k Niallovi a objala ho.To, že vedle byli ještě kluci, kteří na nás koukali mi bylo jedno.
,,Rád tě vidím."cítila jsem, jak se usmál, když mě objímal.
,,Potřebovala bych vám něco říct."začla jsem, když jsme se odtáhli a kluci si začali na jednu nohu připínat prkna, v Louisově případě dávat lyže.
,,Povídej."vyzval mě Harry.
,,Radši až na lanovce."odpověděla jsem.
,,Tak co jsi nám to chtěla říct?"zeptal se mě Liam, když už jsme jeli na lanovce.
,,Jak jsem od vás odešla, tak jsem klasicky šla do výtahu, který se za mnou zavřel a normálka, jenomže na tom zrcadle tam byl přilepenej papír, na kterým bylo napsáno rtěnkou kde jsi byla šlapko.Nebo něco takovýho.Hrozně mě to vyděsilo, tohle je divný ne?Už druhej vzakaz."
,,A jak víš, že to bylo napsaný rtěnkou?"nechápal Louis.
,,Tak jsem holka, že jo.A pokud ho chceš vidět, tak ho mám i s tím prvním na pokoji."hodila jsem po něm pohled typu to jako vážně?.
,,A nevíš, kdo by ti to mohl dělat "zeptal se mě starostlivě Niall.Nemohla jsem uvěřit svým uším, že to řekl opravdu starostlivě.To bylo tak hezký.
,,Upřímně moc ne.Buď Caitlin, nebo někdo od ní, ale netroufnu si říct, kdo přesně."pokrčila jsem rameny.
,,Tak započneme pátrání."napadlo Harryho.
,,Jo ty jako myslíš, že místo One Direction jako boybandu tady teď bude detektivní kancelář One Direction?"zasmála jsem se.
,,No jasně.Seženeme si nějaký lupy, takový ten prášek na otisky prstů, nějaký přestrojení a jdeme na to."ušklíbl se.
,,Ne ale teď vážně.Nestalo se ti ještě něco podezřelého?Neudělal ti někdo něco?"panebože, Niall se o mě opravdu bojí.
,,Ne."zakroutila jsem hlavou.,,Teda jenom dneska mě Jacob podkopl a lidi se mi pak smáli, ale jinak nic."
,,A nebolí tě něco?"ptal se dál.
,,Trochu pravý rameno, ale to bude dobrý."usmála jsem se.
Dobu, než jsme vyjeli nahoru jsme si dal povídali o vzkazech a o možnostech, kdo by to mohl dělat.Nahoře na kopci jsme ze sedačky vystoupili a popojeli dál, ale najednou mě někdo zatáhl zpátky dozadu za jednu hůlku a já i s dotyčným spadla.
,,Nialleee!"zasmála jsem se, když jsem uviděla Nialla tyčícího se nade mnou.On se taky smál, než jsme oba utichli a zakoukali se navzájem do očí.Už zase.Ale že bych si stěžovala se říct nedá, hezčí oči než ty jeho jsem ještě neviděla.
,,Ježiš vám i zvednout se z tý země trvá milion let."přerušil nás Liam, takže jsme se oba zvedli.Teda Niall si ještě muset zapnout vázání na prkně, ale pak už se taky zvedl a mohli jsme vyjet.
,,Debile!"zařvala jsem na Bradleyho, který mě při mé pohodové jízdě shodil na zem.
,,Ash!Jsi vpohodě?"přijel ke vzápětí Niall a sedl si vedle mě na zem, protože na snowboardu úplně nepostojíte ve středu sjezdovky.
,,Jo, úplně vpohodě...Au!Jen mě ten kretén shodil."začala jsem se zvedat, ale přes bolavé rameno, takže jsem bolestně sykla.Zvedla jsem se úplně, stejně tak i Niall, ale bolavé rameno jsem si držela.
,,Nechceš si dát pauzu?Asi tě to dost bolí."
,,Ne, to je dobrý."udělala jsem pohyb ramenem.,,Teda nevím."
,,Pojď, kluci už jsou dole, tak jim to řekněme.Zvládneš to sjet?"
,,Je to jenom rameno, jasně, že to zvládnu."rozjela jsem se a sice trochu pomaleji než normálně, ale i tak jsem dojela dolů.Klukům jsme oznámili, že si dám pauzu, s tím že Niall se ke mně přidal a kluci nakonec taky, takže jsme se všichni vydali k altánku.
,,Mám hlad, jdu si koupit nějaký jídlo."zvedla jsem se od stolu a zamířila k pokladně.
,,Dobrý den, co to bude?"zeptal se mě kluk asi v mém věku.Byl hezký, ale na Nialla neměl.V duchu jsem se mlátila, nad čím to pořád přemýšlím, ale svojí objednávku jsem řekla.
,,Dobrý den, prosím jeden langoš s kečupem a sýrem."usmála jsem se.
,,Pro nás taky!"křikl na mě Louis a já se na ně otočila.
,,Tak prosím pět."přehodnotila jsem objednávku.Ten kluk mi nadiktoval cenu, kterou jsem zaplatila a vrátila se za klukama, protože jídlo bude až zachvilku.
,,Ale půjdete si pro to sami."oznámila jsem jim.
,,Pět langošů s kečupem a sýrem!"ozvalo se po chvilce od pultu, kde se vydávalo jídlo.
,,Můžete jít."zasmála jsem se.
,,A co ty?"překřížil si ruce na prsou Harry.
,,Vy mi to hezky donesete, když jsem vám to objednala."ušklíbla jsem se a taky tedy odešli.
,,Děkuju."přesladce jsem se usmála na Liama, který přede mě postavil můj langoš.Aspoň dneska nebudu muset jít na oběd, to se hodí.
,,Nečekal bych, že si budeš kupovat langoš."Louis si ukousl kousek svého langoše.
,,Proč?"odpověděla jsem s plnou pusou.
,,No tak myslel bych, že holka jako ty si dává jenom saláty."pokrčil rameny a já se plácla do čela.
,,Opravdu?Ze salátu se člověk nenají a postavu by mi to stejně nezlepšilo, takže si s chutí dám i smažený jídlo."
,,Pokud si myslíš, že seš tlustá, tak opravdu nejseš."vložil se do toho Niall a mé tváře začaly nabírat červenou barvu.Tohle mi žádný kluk ještě neřekl.Nevěděla jsem, co na to říct a tak jsem jen pohledem propalovala papírový tácek, na kterém bylo usmažené kynuté těsto a špitla děkuju.
,,Ještě jsem vám zapomněla říct, že pozítří jedeme na celodenní výlet, takže se neuvidíme."posmutněla jsem během toho, co jsme jedli langoše.Z části kvůli tomu výletů a z části kvůli tomu, že jsem si uvědomila, že zítřek je už zítra.Asi se ptáte proč.Prostě proto, že to bude pro mě těžký den na psychiku kvůli jedné věci, která je pro mě důležitá.
,,Ty tam nechceš, že?"zeptal se mě Liam a já zakroutila hlavou.
,,No tak si uděláme vlastní výlet."navrhl Louis.
,,To asi ne, protože je to povinný."
,,Tak něco vymyslíme, aby jsi nemusela jet a místo toho pojedeme někam spolu."přidal se k Louisovi Niall.
,,Je pravda, že bych mohla říct, že mi třeba není dobře...ale stejně, vy si tady chcete odpočinout a ne se mnou někde jezdit."
,,To je skvělej nápad, pak tě tady nechají, společně si někam zajedeme, což si mimochodem taky odpočineme a večer zase přijedeme a nikdo nic nepozná."rozzářil se Harry.
,,A fakt by vám to nevadilo?"
,,Ne, proč?"nechápal Liam.
,,Tak, ale musíte něco vymyslet."ušklíbla jsem se, ukousla si langoše a aspoň částečně zapomněla na zítřek.
Celý zbytek dne se nesl v poklidném duchu plné zábavy.Tedy pokud nepočítám další vzkaz, který jsem našla opět před dveřmi do pokoje, opět s vystříhaných písmen na němž stálo BAVÍŠ SE DOBŘE?.Nevím proč, ale všechny tyhle vzkazy mi zní, jakoby se mi vysmívaly.Večer jsem ulehla do postele a se stékající slzou na tváři jsem usla.
In the middle of the night when the wolves come out
They head straight for your heart
Like a bullet in the dark
One by one, I take them down
We can run and hide, ain't goin' down without a fight
I hear them calling for you
I hear them calling for you...
Uslyšela jsem melodii písně Wolves od kluků, což znamenalo jen jedno.Je ráno a já musím vstávat.
,,Ash, vstávej jinak nestihneš snídani."došla ke mně El po nějaké době co jsem pořád nevstala.
,,Já dneska nikam nejdu, není mi dobře."zalhala jsem.Bylo mi úplně normálně, tedy fyzicky.Dneska jsem neměla na ježdění vůbec náladu.Klukům jsem napsala, že nepřijdu, tak ať na mě načekají.Holky z pokoje po chvíli odešli s tím, že mi přinesou něco ke snídani a já se aspoň vyhrabala z postele, převlékla se a vyčistila si zuby.
Holky mi snídani opravdu donesly, připravily se na sjezdovku a následně zase odešly, takže jsem byla v pokoji opět sama a já toho využila a začala brečet.Kvůli dnešku.Nikomu jsem nikdy neřekla, proč je každý rok tento den pro mě takový, jaký je a proč ho pokaždé probrečím.V uchu jsem měla sluchátko, když se pokojem ozvalo zaklepání na dveře.Co teď kdo může chtít?Zvedla jsem se z postele, hřbetem ruky si otřela slzy a šla otevřít.
,,Ahoj Ash, chtěl jsem jenom...co se děje?"aniž bych cokoliv řekla, Niall vkouznul za mnou do pokoje.Měl na sobě oblečení na svah, jen bundu měl rozeplou.
,,Nic, všechno je vpohodě."snažila jsem se usmát a tím podpořit má slova.
,,Nevěřím ti.Poznám na tobě když nejsi vpohodě.Už včera odpoledne mi připadalo, že seš smutná."
,,Ne opravdu, já-"začaly mi po tvářích stékat další slzy a Niall mě přerušil.
,,Ššš, mně to můžeš říct."jednou rukou mi slzy utřel a druhou vyhledal moji ruku.Zhluboka jsem se nadechla a pevně zavřela oči, které jsem následně otevřela.
,,Dneska je to přesně sedm let, co mi umřela sestra."špitla jsem roztřeseným hlasem.
Ahojky všichni.Další kapitola je tady, tak co na ni říkáte?Budu moc ráda za jakékoli votes a komenty
Caroline <3
ČTEŠ
LYŽÁK (1D)
FanfictionPROBÍHÁ KOREKCE Ne každý je ve škole oblíbený. A ne každý chce jet na dvoutýdenní lyžařský kurz právě se svojí třídou. Ale co když na horách potkáte někoho, kdo vám tyto dva týdny může pomoct přežít a dokonce i zlepšit?
