LYŽÁK (1D)

10. Večerní procházka

U Nialla jsem byla celé odpoledne, ale v dobu, kdy už se měli kluci vrátit jsem odešla zpátky na pokoj.Aspoň jsem si zavolala s rodiči, kteří se chtěli ujistit, že jsem dnešek zvládla vpohodě.To ale nevěděli, že pro mě tento den ještě neskončil.Dohodli jsme se s Niallem, že úplně večer, třeba až v devět se sejdeme před hotelem a společně půjdeme někam zapálit svíčku pro Avery.Ach jak mi chybí.

Na večeři jsem šla až když v jídelně už nikdo nebyl.Moje opuchlé oči by totiž připoutaly dost pozornosti, kterou momentálně opravdu nepotřebuji.Na holky na pokoji jsem opět hrála, že spím a opravdu to zapůsobilo.Po té co odešly nejspíš na další party jsem se převlékla, popadla několik věcí a s nimi i svíčku a vydala se před hotel.

,,Ty už jsi tady?"udiveně jsem se zeptala.
,,Jsem.Vzal jsem zapalovač, říkala jsi, že nevíš, jestli ho máš."vytáhl z kapsy zapalovač, který tam následně vrátil a na uvítanou mě objal.
,,Máš nějaký nápad, kam bychom mohli jít?"
,,Napadlo mě, že třeba do lesa, je tam hezká cesta.Ne někam hluboko, jen na začátek, bude tam klid."
,,Dobře, to by mohlo být hezký."přikývla jsem a my se tedy do lesa vydali.

,,Myslím, že bychom ji mohli zapálit tady."došli jsme kousek do lesa a já uviděla pařez vedle cesty, na kterém by se svíčka dala zapálit.
,,Jak myslíš."Niall mi podal zapalovač.Svíčku jsem položila na pařez, zapálila ji a před ni napsala do sněhu prstem Avery.Postavila jsem se zpátky vedle Niall, který mě za pas obejmul.

,,Občas si říkám, jaký by to bylo, kdyby tady byla."promluvila jsem po chvilce, co jsme tam v tichosti stáli a já koukala na ten malý plamínek ohně.,,Teď by už byla na střední, nejspíš na nějaké konzervatoři.Na Vánoce by mi ráno vběhla do pokoje a skočila za mnou do postele, abychom si šly rozbalit dárky jako to dělala vždycky.Moje malá ségra."rozbrečela jsem se nanovo a Niall mě obejmul.

Niallův pohled

Objímal jsem Ash a taky měl slzy na krajíčku.Vzpomínal jsem na ty fotky, které mi ukazovala, ty, na kterých se dvě hrozně podobné holky vždycky smály.Obě měly hnědé vlasy, akorát Avery je měla trochu světlejší zatímco Ash zase delší.

,,I přes to, že už je to sedm let se občas přistihnu, jak přemýšlím nad tím, kdy přijde domů nebo tak něco, ale pak mi dojde, že ona už nikdy nepřijde.Asi je to dost morbidní, ale já se přes to ještě úplně nepřenesla.Pořád jsem byla jen sama doma, ale aspoň jsem dělala to, co mě baví a díky tomu na ni nemyslela.Od té doby, co jsem potkala vás jsem si připadala stejně, jako tehdy když ségra ještě žila, tak šťastně."vyprávěla mi a já ji pevně držel.Musí to pro ni být hrozně těžký.Celých těch sedm let pro ni muselo být nesmírně těžkých když byla pořád sama.Jsem rád, že jsme ji s klukama prakticky pomohli.Sice nevědomky, ale i tak.
,,Jsem rád, že jsi o něco šťastnější.Těšíš se na zítřek?"změnil jsem téma.
,,Hrozně moc.Doufám, že to vyjde.Už jste s klukama vymysleli, kam pojedeme?"
,,Jo, ale neřeknu ti to."ušklíbl jsem se.
,,Prosím."uchechtla se a zároveň trochu vzlykla.
,,Ne, bude to překvapení."oba jsme zase ztichli a jen tak stali v objetí.
,,Mám tě ráda Nialle."řekla po chvilce.
,,Taky tě mám rád Ash."usmál jsem se.Chtěl jsem jí říct, že ji miluji, ale neřekl jsem to.Ten polibek...ani nevím, jestli to pro ni něco znamenalo, ale pro mě ano.Nelíbám jen tak svoje kamarádky.

Ashleyin pohled

Řekla jsem mu mám tě ráda.Neměla jsem spíš říct miluju tě?A miluju ho vůbec?Jsem v tom celá zamotaná.Niall je skvělej kluk, který mi hlavně dneska hrozně pomohl, líbali jsme se a já bych se s ním klidně líbala dál, ale i kdybych ho milovala, tak je tady otázka, jestli on miluje mě, na kterou vím celkem dost jistě odpověď a to tu, že ne.To jak mě políbil, asi bylo jen z lítosti a nic to pro něj neznamenalo.

,,Myslím, že už můžeme jít.Ty už určitě chceš taky zpátky na hotel."promluvila jsem a odtáhla se od něj.
,,Co to zase plácáš...já bych tady byl s tebou klidně i do rána, kdybys chtěla."protočil očima.
,,Ale i kdyby, tak hned ráno odjíždíme, ne?"došla jsem ke svíčce a sfoukla ji.I když byla v takovém tom plastovém obalu, nechtěla jsem ji tady nechávat.Pro jistotu.
,,Však víš, jak to myslím."
,,Nialle moc ti děkuju...že jsi se mnou sem šel, za celý dnešek a prostě za všechno.Nevím, co bych si bez tebe počala...hlavně dneska."ještě jednou jsem ho obejmula.
,,Neděkuj mi, jsem tady pro tebe.Zítra už to bude určitě lepší, uvidíš."odtáhla jsem se a my se rozešli zpět k hotelu.
,,A taky na sebe budu muset naplácat tunu makeupu, aby nebyly vidět ty opuchlý oči."
,,Tak to zase počkej."zmírnil trochu krok.,,Celý den budeš s náma, takže na sebe nic plácat nemusíš.Teď ho taky nemáš a seš bez něj hezká."řekl a já se musela začervenat.Takže to znamená, že se mu možná líbím?Nebo to všechno taky jen říká z lítosti.Popadla mě vlna smutku.
,,Tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl, když nepočítám rodiče."sklonila jsem hlavu.
,,Opravdu?Čekal bych, že na takovou krásnou holku budou zástupy kluků."
,,Tak to jsi se spletl."zamumlala jsem.,,Když už jsme u toho, máš přítelkyni?"sama jsem se divila tomu, co že mě vypadlo.
,,Nemám...i když je tady jedna osoba, kterou bych za přítelkyni chtěl, ale ona mě asi ne."povzdechl si a já chápavě přikývla.Někdo hold nemá takové štěstí.

Netrvalo to dlouho a my došli do hotelu a následně zalezli do výtahu, kde jsme se rozloučili.Vyjeli jsme pár pater, než jsem vystoupila a Niall pokračoval víš.S letmým úsměvem na rtech jsem se vydala k pokoji.Dnešek byl sice smutný, ale zároveň i v něčem dobrý.Z kapsy bundy jsem vytáhla kartu k pokoji a prohrávala si s ní v prstech, než jsem k samotnému pokoji došla.Chtěla jsem odemčít, ale v tu chvíli jsem si všimla papíru před dveřmi.Zase další vzkaz.Povzdechla jsem si a papír zvedla, abych si přečetla další vysmívající se vzkaz.

Očima jsem přejela po písmenech a svezla se podél stěny na zem.Snažila jsem se z hluboka dýchat a pořád dokola si četla vzkaz, na kterém stálo TAK CO, JAK JSI DNESKA UCTILA SESTŘIČKU?.Rychle jsem začala hledat v bundě mobil, což trvalo díky slzám, které se mi opět začaly hrnout z očí a třesoucím se rukoum o něco dýl než normálně a vytočila Niallovo číslo.Nevím, co mě to popadlo, ale potřebovala jsem ho tady vedle sebe.

,,Ash, děje se něco?"ozvalo se takřka hned z druhé strany mobilu.
,,Ni-Nialle, m-můžeš sem za mnou p-prosím přijít?"hlas jsem měla roztřesený, trochu hysterický.
,,Hned jsem tam."Niall položil mobil a já si složila hlavu do dlaní.
,,Ash!"o chviličku později jsem uslyšela známý hlas a kroky, které se ke mně rychle přibližovaly.
,,Někdo ví o Avery."podala jsem mu papír, když už byl vedle mě.Neměla jsem sílu se zvednout, takže si Niall sedl vedle mě.
,,Nevíš, kdo by to mohl být?Nezmiňovala jsi ji před někým?"zeptal se mě po dočtení vzkazu.
,,To si děláš srandu?Jasně, že nemluvila."vychrlila jsem ze sebe trochu naštvaně.
,,Vpohodě, já se jen zeptal.Hele tohle bys už měla nahlásit, to je prostě šikana."obejmul mě kolem ramen.
,,Ne to nemůžu.Musela bych pak všem říct o ségře.A k tomu to jsou jen vzkazy, sice vysmívající se vzkazy, ale pořád jen anonymní vzkazy a já nevím, jestli se tím chci zaobírat.Místo toho si to tady spíš chci s váma užít. "zakroutila jsem hlavou.
,,Ale trápíš se díky nim.Vždyť teď jsi málem přestala dýchat a-"
,,Protože mě to jen vyděsilo."
,,Jo, ale vidíš jak moc."
,,Já to asi nechci řešit.Ne teď."
,,A co když ti přede dveřma budou přistávat další a další vzkazy?"
,,Tak to možná začnu řešit potom."
,,Opravdu si seš jistá, že-"
,,Nialle jsem si opravdu jistá."
,,Dobře, ale kdyby cokoliv tak ti pomůžu, jo?A kdyby ses to rozhodla říct i klukům tak oni taky."
,,Děkuju."položila jsem si hlavu na jeho rameno a on mě začal hladit po vlasech.
,,Jenom nad tím nepřemýšlej, ano?Jak jsi sama řekla, prostě si to s náma užij."
,,S váma to ani jinak nejde."uchechtla jsem se.

,,Nechceš, abych s tebou zůstal přes noc?"starostlivě se na mě po chvilce Niall podíval.
,,Jakože bys se mnou spal?"zvedla jsem jedno obočí.
,,Pokud si to pamatuju správně, tak už jsme v jedný posteli spolu spali...Ale ne, tak jsem to nemyslel, třeba bych spal na zemi."
,,Seš hodnej, ale ne, děkuju.V noci budu spát, takže vpohodě.Nemůže se mi nic stát a na nic nebudu myslet."
,,Dobře, ale kdyby cokoliv, tak víš, co máš dělat."
,,Jasně.No tak já už asi půjdu dovnitř."kývla jsem hlavou ke dveřím vedle nás.
,,Tak ahoj zítra."zvedl se a následně pomohl zvednout se i mně.
,,Ahoj, už se moc těším."pousmála jsem se stále v ruce držící ten hrozný papír.Niall mi daroval jednu pusu na rty, obejmul mě a poté, co se ujistil, že jsem zalezla do pokoje odešel.

Ahojky, zdravím vás všechny u nové kapitoly.Snad se vám líbila

Caroline <3