Little Styles

35. Don't

Prosím přečtěte si moji stručnou poznámku na konci!!

Cože? Ale já myslela, že jejich letadlo bude přistávat až za deset hodin? Nejistá tím, jestli tohle není náhodou nějaký vtip kluků, jsem se doplížila ke dveřím a zhluboka jsem se několikrát nadechla než jsem je otevřela. A opravdu nelhal, stál tam, opírajíc se o rám v celé své kráse.

Pocítila jsem v krku náhlé sucho a všechna slova, která jsem se mu připravovala říct se najednou vypařila. Zůstali jsme tam jen my dva navzájem se zkoumajíc pohledem.

Byl jako obvykle oděný v košili s nejšílenějším vzorcem jaký můžete v obchodě sehnat a v jednoduchých, úzkých džínech. Jeho vlasy, které byly značně o dost delší než v době kdy jsem ho naposledy viděla, měl jako vždy chaoticky pohozené na všechny světové strany, ale tentokrát byly svázané kusem hadru. Skoro to vypadalo jako kdyby je ledabyle zkrotil tím, že je obvázal ubrusem nebo něčím takovým. Celé to pak pravdepodobně ještě doladil sláměným kloboukem soudíc podle toho, že jeden v ruce držel. Pod očima se mu trůnili tmavé kruhy, které na sebe přímo poutaly pozornost. Normálně by mě takoví lidé na ulici odpuzovali, ale vinili by jste mě? Kdo proboha dobrovolně chce vypadat jako bezdomovec? I přesto, jak mě tato kombinace oblečení děsila a zároveň ve mě vyvolávala záchvaty smíchu, se zdá že mi to na něm prostě sedí. Neznám nikoho jiného komu by slušela košile s rybičkami nebo už vůbec nikoho ke komu by seděl styl rýžového zemědělce.

Když jsem ho celého prozkoumala a mé oči se konečně setkaly s těmi jeho, málem jsem se roztopila. Jeho smaragdy se do mých očí vpíjely, jakoby přes ně dokázal přečíst mé myšlenky. Srdce mi začalo vynechávat údery a já měla co dělat, abych se vůbec dokázala přerývavě nadechnout. V životě jsem ještě nepocítila takovou úlevu i tíhu najednou.

Půlka mě chtěla se na to vykašlat, chtěla jsem odhodit vše co mi leželo na mysli a políbit ho, i kdyby to mělo být naposledy co bych ochutnala jeho rty. Avšak ta racionální půlka měla pořád vedení, věděla co je správné a nechtěla mi dovolit, abych z vlastní sobeckosti ohrozila Darcy a dvojčátka.

Aniž bych to postřehla, byla jsem uvězněna v jeho objetí. Tiskl mě k sobě tak pevně, že už to víc ani nešlo. Ovšem i přesto jak silně mě držel, dával si pozor jestli mě netlačí do břicha. Zatímco jeho ruky byly silně omotané kolem mých boků, ty moje se pořád nedokázaly rozhodnout jestli mu objetí opětovat, nebo to nechat tak. Po dlouhé době, kdy jsem se ani nepohla se odtáhl s mírným zamračením. Asi mu došlo, že nereaguju a z toho jsi vyvodil, že jsem naštvaná - což jsem ale nebyla. Úzkost zaplavila moji duši a já měla chuť skočit z okna. Miluju jednoho muže, beru si ale toho druhého. Celý můj život mi připadal jako jeden velký nepovedený žert. Jakoby celá tahle situace byla jen experimentální pokus pravé lásky. Nikdy bych netušila, že tohle jednou řeknu, ale cítím se jako pokusný králík.

"Harry- já," zasekla jsem se, nevědíc co jsem vlastně měla na jazyku. Jakoby jsem nedokázala sformulovat smysluplnou větu. Naprázdno jsem polkla ve snaze zahnat to sucho v ústech. Po prvé. Po druhé a po třetí.

Když se zdálo, že ani tohle nepomáhalo, rozhodla jsem se nakonec promluvit.

"Odpouštím ti." vydechla jsem úlevou, která mi shodila všechnu váhu světa z ramen.

Pocit, když jsem to konečně vyslovila byl nepopsatelný. Už tam nezbyla žádná nenávist. Jen láska. Avšak láska k nesprávnému muži.

Oddechl si, roztáhl rty do menšího úsměvu a jeho tvář se pomalu skláněla k tomu mému. V tom momentě můj mozek přestal fungovat a jediné na co jsem se soustředila byly jeho rty, které jemně pokládal na ty mé. Milióny motýlku roztáhli svá křídla a divoce se rozletěli po mém těle. Snad po celém obvodu mých rukou mi naskočila husí kůže a mě až zamrazilo v zádech. Tolik mi chyběl tenhle pocit. Pocit, když mi člověk, kterého miluju z celého srdce, projeví náklonnost, která dokazuje, že jsem v jeho očích ta jediná.