Little Styles

16. Months

Dorazila jsem před budovu Modestu!, pěkně naštvaná a pobouřená. A bylo to na mě hodně vidět, měla jsem chuť je všechny zabít. Vymlátit s nimi duši. Jako co si myslí? Že mě sem povolají až z Kanady a teď mě už zase pakujou někam jinam?!

Vystoupila jsem z auta a s rukama v kapsách jsem šla dovnitř. Když jsem vešla do haly, náhle všechno utichlo a pohledy byly upřené na mě. Lidé mi začali ubýbat z cesty, z cehož jsem usoudila, že vědí jak nasraná v tuhle chvíli jsem. Stejně, ale pořád nechápu proč ze mě mají zaměstnanci strach. Asi to bude tím, že spousta z nich si mě pamatují ještě z posledního pobytu v Londýně. Tehdy jsem to tady Simonovi převrátila vzhůru nohama. Nevypadá to, že by všichni byli nadšeni, že jsem zpátky. Spíš truchlí, že jsem se už vrátila z turné s 1D.

Rozrazila jsem dveře kanceláře a usadila se do obrovského křesla. Hlavu jsem si lehce podepřela a snažila se uklidnit, aby jsem na schůzi nevybouchla. Vždy jsem usilovala o to navenek vypadat klidně, nechci aby ve mě spouštěli časovanou bombu. "Slečno Jason, schůze začíná za deset minut." ozvalo se ze záznamníku. Stiskla jsem červené tlačítko a řekla : "Dobře. Připavte mi kávu, Marry."

Namáhavě jsem se zvedla a vydala se směrem do poradního sálu. Čím blíž jsem byla, tím blíž na mě dolehal stres. Nevím, čím to bylo. Možná to bylo tím, že jsem si před managmentem zničila svou profesionální pověst v sekundě, kdy jsem políbila Harryho. Nebo tím, že se mě chystají poslat přes oceán a mě to neskutečně štve. Už dávno jsem přestala pracovat pro managment. Už nejsem jejich loutka, jediný důvod proč tu jsem je, abych pomohla Simonovi řídit jeho společnost. Něco mi ale říkalo, že to bude tím, že je tam on.

Stála jsem před mohutnými, tmavými dveřmi. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na hodinky. Skvělé. Mám zpoždění pět minut. Nikdy nechodím na schůze včas, možná tak na svoje vlastní porady. Takhle dávám najevo svůj nezájem. Zatlačila jsem do těžkých dveří, které se s hlasitým zavrzáním otevřely.

"Omlouvám se, jdu pozdě," pronesla jsem a usadila jsem se po pravé straně Simona, který seděl v čele stolu. Viděla jsem ho, seděl tam. Líně se válel na židli a se znuděným pohledem mě sledoval. Potom pohled odvrátil. Se Zaynem měli nohy vyložené na stole a oba se něčemu smáli. Louis si tam skládal zatracené vlaštovky z dokumentů a Niall kousal Harryho po rameni. Už chápu proč chtěli, abych jim s nimi pomáhala. Jsou jako pět puberťáků, kteří si pořád chtějí užívat. Sláva se jich chytila až příliš brzo. Nezvládají to tak jak se předpokladá, že by měli. Cítila jsem na sobě pohledy, které jsem úspěšně ignorovala. Otevřela jsem složku položenou přede mnou a napila se kávy, kterou pravděpodobně přichystala Marry. Nikdo ani necekl, tak jsem se nadechla a začala.

"Chtěla bych vyřešit tu věc s Amerikou," propletla jsem si prsty na stole. "Ehm, to vyřešíme později." odkašlala si Kate, jedna z hlavních v managmentu.

Povzedla jsem obočí a lehce našpulila rty. "Oh, fajn." Zřejmě nechtějí, aby o tom kluci věděli. Diskutovali jsme o budoucím turné, o rozhovorech a o různých fámech. Louis zařal dělat zvuky v podobě prdění, bzučení a snažil se jazykem doktnout nosu. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Bože, dej mi trpělivost. "Podle mě bysme se měli soustředit na nejblížší události, zbytek vyřešíme jindy." pronesla jsem s klidem, který mě stál skoro všechno.

"Příští týden vás čeká vystoupení na předávání cen." začal nám rozdávat instrukce na příští týden Josh. Do ruky se mi dostala složka s poklady a jak vidím, celý týden bude zaplněný.

"To si snad děláš prdel! Nechcete mi i rovnou zorganizovat čas na hajzlu, že ne?!" vykřikl Louis.

"Loui, každý z nás to takhle má, ne jen ty." povzdechl si Liam. "Dále taky musíme vyřešit to, jak se fanynky bouří kvůli Larrymu." naprosto ignoroval Louiho poznámku Josh.