Little Styles

21.

Šokovaně na mě zůstal zírat s pootevřenými rty. Hruď mi se rapidně zdvíhala a v krku mi úplně vyschlo. Vážně jsem teď řekla to, co si myslím, že jsem řekla?! Panebože.

Bez dalšího slova jsem vyběhla z auta přímo do domu a co nejsilněji jsem za sebou zabouchla dveřmi. Došla jsem až k pohovce, kde jsem se složila. Přísahala jsem, že mu to nikdy neřeknu. Co jsem to udělala? 
Vyděšeně jsem nadskočila, když se ozvalo hlasité bušení do dveří. "Lyn!" zařval jeho hluboký, chraplavý hlas zpoza druhé strany dveří. Z kuchyně vyšla Claire s Darcy v rukou a mířila ke dveřím. "Neotevírej!" vykřikla jsem a ona se na mě vystrašeně podívala.

"Nesahej na tu kliku!" varovala jsem ji. "Bože, Car! Já se ale lekla." chytila se za srdce a vydechla. "Kdy ses vůbec vrátila?" posadila se vedle mě s Darcy na klíně. Ani se nepokusila ze mě dostat proč nechci otevřít za co jsem ji ocenila. "No, před chvilkou." mykla jsem rameny,  dlaněmi si přešla přes tvář a vjela až do vlasů. Nuceně se usmála a pak mlčela.  

"Kurva Lyn!" ozvalo se kopnutí do dveří.  "Přísahám, jestli ty skurvené dveře neotevřeš tak je vyrazím!" řval. Nechtěla jsem s ním mluvit. Argh, zatraceně. Já s ním ani nechci být v jedné místnosti. "Nejsem tu!" řekla jsem dost nahlas, aby to slyšel. "Nebudu s tebou hrát tuhle pitomou hru! Není nám deset! Otevři!" nezněl vůbec naštvaně, spíš zmateně. A to dost.

"Hazza!" zvolala Darcy, když byla schopná identifikovat ten hlas. Okamžitě seskočila dolů a běžela ke vchodu. "Ne, zlatíčko! Ne!" zavolala jsem na ni, ale bylo pozdě. Předemnou už stál on, jeho tvář naprosto kamenná, ale z jeho očí doslova sršely blesky. Na tvářích měl stopy slz. "Nechci s tebou mluvit!" rozběhla jsem se pryč. "Sakra, Lyn. Nejsme děti," zaklel a rozeběhl se za mnou. "To je ta nejrozumnější věc, co jsi kdy řekl." křikla jsem přes rameno zatímco jsem běhala po celém domě a on za mnou.

Schody jsem brala po dvou, ale i to mi jaksi nestačilo. Než jsem si stihla všimnout, tak na mě skočil ze zadu a srazil mě k zemi. Jemně jsem vypískla, ale pak jsem už jen kňučela bolestí. Nějakým zázrakem mě přetočil tak, že stále ležel na mě, ale naše obličeje od sebe dělily jen centimetry. Ať už jsem se pokusila ho odstrčit nebo se pohnout, neuspěla jsem. Měl mě v pasti. Hodila jsem po něm hnusným pohledem, který mi opětoval vzdušnou pusou. Vydala jsem ze sebe ironický smích.  

"Takže, teď když už jinak nedáš, si promluvíme." pronesl sarkasticky. "Nechápu proč jsi tak přehnaně reagovala, jsem ti přece ukradený." pokrčil vyrovnaně rameny. "Snažila jsem se jen být dramatická," odvětila jsem po dlouhé úvaze.  Vážně CaroLyn? Tohle byla normálně výmluva století, holka.

"Dobře," protáhl to Harry "a co mělo znamenat to co jsi řekla?" dodal zamračeně. "Nepamatuju si, co jsem řekla." hlesla jsem a on mi věnoval nevěřícný pohled. "Byla jsem prostě vykolejená a mlela jsem blbosti." vyhrkla jsem. "Nevěřím ti." odsekl rozhořčeně. "Harry, nemůžeš se upínat na každé mé slovo. Byla to síla momentu," povzdechla jsem si. Jeho oči se leskly a já musela bojovat sama se sebou, abych mu do těch smaragdů nepohlédla, protože jsem se bála, že bych se v nich pak ztratila. A sama dobře vím, jak by to pak dopadlo. Stačí jen jeho dotek a už mě obměkčí, nemluvě o jeho nádherných očí. Jeho tělo se na mě tisklo tak pevně, že jsem cítila jeho srdce bít. Bilo silně jako to moje, možná ještě rychleji.  

"Ty jsi těhotná, že jo?" vyhrkl z ničeho nic, v jeho očích se odráželo pochopení. Čekala jsem, že mu to dojde. Sám musí vidět tu podobnost mezi sebou a Darc. Ale jakoby to nechtěl vidět. Znovu jsem si povzdechla a odvrátila jsem pohled někam jinam. Jeho tvář byla totiž nebezpečně blízko a já jsem se jen s námahavostí bránila jeho rtům.

"Jak jsi na to přišel?" nechápu ho, je on vůbec normální? "No, mluvila jsi o dítěti a pak o tom, že jsem odešel." máchal rukami okolo sebe, úplně zmatený. Nadechla jsem se, je zjevné, že kdybych mu teď řekla, že jsem to tak nemyslela, tak by mi nevěřil. Stejně jsem příšerná lhářka. "Ne, to teda nejsem." zakroutila jsem rychle hlavou. "Ale to nedává smysl," zamračil se. "Ty to nenecháš být, že?" pozvedla jsem obočí. Na oplátku zakroutil hlavou on, na rtech mu pohrával úsměv. Než jsem si uvědomila co dělá, opět jsem udělala něco, co jsem vzápětí ihned litovala. Prstem jsem ho šťouchla do dolíčku, ale pak jsem rychle dala ruku pryč, nechápu co mě to napadlo.  

Ještě dobrou chvíli jsme takhle zůstali, hledíc si do očí. Odkašlala jsem si. "Uhm, tohle už je trošku trapné." zašeptala jsem. "Uh. Jo, to je." zamumlal a pomalu ze mě slezl. Sedla jsem si do tureckého sedu a hrála si se svými prsty, občas jsem se na něho koutkem oka podívala. Nic neříkal, vypadal že přemýšlí.

"Vole, a já myslel, že se budeme hádat až do půlnoci dokud jeden z nás neusne." krátce se zasmál. "Opravdu jsi mi teď řekl 'vole'?" obočí mi vyletělo až k nebi a já se kousla do rtu, abych nevybouchla do smíchu. "Hele, mám na to právo, vsadím se, že jsi mi ještě před půl hodinou nadávala všemi nadávky, které znáš." ušklíbl se. Měl pravdu.  "Jak tě mohlo napadnout, že bych byla těhotná?" smála jsem se, až mě bolelo břicho. "Nevím," přidal se ke mě. 
Ale pak jsem se zarazila. Co když to je možné? Mám zpoždění už tři dny.. Ještě to týden není, asi o nic nejde.

"Takže mezi námi to je dobrý?" zašeptal, jakoby se bál odpovědi. Nadechla jsem se, abych mu odpověděla, ale pak jsem zasekla. A to byla ta chvíle, kdy jsem si to uvědomila.

"Harry, my jsme nepoužili kondom." zhrozila jsem se. 

"Kdy?"

"Ani jednou," vydechla jsem. Prosím jen to ne, může být ještě něco horšího?

Ve dveřích se objevila Darcy s úsměvem na tváři, ukazujíc její dolíčky. Oči jí zářily a ona se pořád usmívala. Harry z ní nespustil pohled. Díval se na ní, jakoby ji viděl poprvé v životě. Najednou se jeho zorničky rozšířily a on hlasitě polkl. Tichem se ozývalo jeho teď už nepravidelné dýchaní a on se na mě otočil s vyděšeným výrazem na tváři.

 Došlo mu to.. A sakra.    

táákže, nedokážu říct jestli jsem s částí spokojená:(( ale vážně moc děkuju vám, že to stále čtete a taky děkuju za podporu♥ :3   DALŠÍ ZÍTRA!!! :))