Little Styles

20.

Postavila jsem se ze židle tak prudce, že se od stolu odsunula a rozhořčeně jsem rozhodila rukami. "Cože? Ale-ale Si, to nemůžu." zakoktala jsem. 

"Proč ne?" pozvedl obočí a vzhlédl od vyzvání k soudu. "Říkalas, že víš s kým jsi otěhotněla nebo ne?" díval se na mě pobaveně. "Jasně, že vím. Co si myslíš, že jako jsem?!" vyhrkla jsem. "No, máš dítě, takže panna určitě nejseš." pokrčil rameny, pomalu zvedajíc koutky. "To není směšný! Máme teď problém," pokroutila jsem nad ním hlavou, ale nemohla jsem si odpustit poznámku. "Kdybys pomalu neumíral a nebyl tak starej, nevěděla bych že ti už je padesát, chováš se jak dítě." zachichotala jsem se a on se přidal, ale jeho krátký falešný smích skončil s tváří bez výrazu. (pozn. aut.: to znamená poker face :D) Jeho čin mi ještě způsobil větší výbuch smíchu, který mě ale přešel když se místností ozvalo tiché zaklepání a dovnitř vkročil Harry. Úplně jsem zkameněla, nevědíc jak zareagovat. "Neruším?" zeptal se nesměle, měla jsem pocit jakoby jeho oči do mě propalovaly díru. "Ne, v pořádku. Už jsme skončili." zamumlala jsem a doslova se vyřítila z kanceláře s Harrym v patách. "Car, no tak počkej přece," zakřičel na mě, když jsem zrychlila krok. Věděla jsem, že i kdybych běžela, neměla bych šanci mu uniknout. Jeho dlouhé nohy by mě určitě dohonily, což je nevýhoda pro mě krátkonohou. Váhavě jsem se na něho otočila a zastavila se. Nejistá svým rozhodnutím jsem na něho počkala. 

"Konečně," vydechl. "potřebujeme si promluvit." zašeptal. Jeho ruka jemně sevřela mou dlaň a on mě pak táhl k jeho autu. Otevřel mi dveře spolujezdce a popostrčil mě netrpělivě dovnitř. Když nasedl a dveře se za ním zabouchly, moje srdce se okamžitě silně rozbušilo. Být s ním v jednom uzavřeném prostoru mě jaksi vyvádělo z míry. Vnímala jsem horko, které jsem mě najednou obklopovalo. Vzduch se zdál být těžší a já se nemohla pořádně nadechnout.

"Tak, o čem jsi chtěl mluvit?" promluvila jsem do toho napětí, které bylo všude kolem nás. Vypadalo to, že dost zvažuje jak se vyjádřit, než odpověděl. "Proč mám pocit, že se mi vyhýbáš?" zeptal se a pohlédl mi do očí, jeho pohled plný zklamání a bolesti. Zakousla jsem se do rtu, abych náhodou nevypustila ze sebe něco dřív, než to zvážím. 

"Uhm," zarazila jsem se, uvědomujíc si, že je to vlastně pravda a že mu to zřejmě nebudu vyvrácet. Jeho oči se začali jemně lesknout, když se z mé strany nedostalo žádné odpovědi. V tu chvíli se ve mě něco zlomilo. Chtěla jsem se mu omluvit, zapomenout na všechno, co se stalo a utěšit ho, že se nic neděje. Že je náš vztah v pořádku a říct mu jak moc mi chyběl. Jenže pak mi hlavou přelétla vzpomínka toho, jakou bolest jsem pociťovala, když jsem zjistila, že s někým chodil zatímco mě žádal, abych s ním chodila. Uvědomila jsem si své rozhodnutí dát tomuhle zatraceně dokonalému stvoření druhou šanci, kterou on využil tím, že mi potřetí v mém životě ublížil. 

"Přeju si říct ti, že to není pravda, ale nechci lhát." řekla jsem, můj hlas byl tak chladný. Tohle neznělo jako já, teda vyšlo to ze mě, ale měla jsem pocit, že jsem to nebyla já. Nepoznávala jsem se. "Jestli už nemáš nic na jazyku, tak já půjdu." ozval se ten neznámý, ledový hlas znovu. Sáhla jsem na kliku, ale jeho hluboký chraplák se po dlouhé době ozval. 

"Jde o Paige?"

 Znovu jsem se na něho obrátila a spatřila ho s zírat před sebe se zaťatou čelisti. Přivřela jsem oči a zhluboka se nadechla, protože jsem věděla, že to co se chystám říct, budu později velmi litovat. Ikdyž to byl jediný způsob jak ho přinutit nechat mě na pokoji. 

"Harry, tady nejde jen o tvou holku. Prostě jsem se probudila a uvědomila jsem si, že jsem se pustila do něčeho co nemělo budouctnost. Náš vztah je zakázaný a to bylo to, co mě lákalo. A jak se říká: 'když po něčem toužíš a pak toho dosáhneš tak to už není to, co jsi očekával' tak to je pravda. Už k tobě nic necítím a popravdě, jsi mi ukradený." jeho oči se začali plnit slzami i přesto, že se je snažil skrýt. Opětovaně jsem se zakousla do rtu, abych se nerozbrečela. Na to, že jsem špatná lhářka bylo tohle příliš lehké.

"Zavezu tě. Vím, že tu nejsi autem." řekl tiše. Jeho ruce svíraly volant ta pevně, že mu klouby zbělaly. Odvrátila jsem pohled ven z okna a dumala jsem nad tím, jestli to co jsem řekla bylo právě to nejlepší co jsem mohla udělat.

"Víš," trhavě se nadechl a až teprve jsem si uvědomila, že břečel a stočila jsem zpátky k němu pohled. "Ještě dnes ráno jsem vstával, celý natěšený, že tě uvidím. Věřil jsem, že se to nějak vyřeší a ukáže se, žes jen prostě neměla čas." zasekl se. Popotáhl než pokračoval. "Chtěl jsem ti říct tolik věcí, že jsem si uvědomil, jak moc mi na tobě záleží, že jsem k nikomu něco takového nikdy necítil a že tě miluju." jeho hlas se nakonci zlomil a on se na mě konečně podíval. Vpíjela jsem se do těch uplakaných očí, v hrudi jsem cítila obrovskou bolest při pohledu na něm. Bolela mě myšlenka, že důvod jeho slz jsem já. Způsobila jsem mu bolest, ale i pro mě bylo doslova utrpení mu to říct. Natáhla jsem se, abych mu mohla setřít slzy, ale on se trhnutím odtáhl a hřbetem ruky si je setřel sám. Jeho jindy zářivě čisté zelené oči teď byly temné zlostí. 

"Neřekl jsem ti o Paige, protože mi na tebe záleželo a nechtěl jsem tě ztratit!" zvýšil hlas a rukou si vešel do vlasů. "Ale já nechci být třetí osoba v něčím vztahu!" osočila jsem se na něj. "Taky že nejsi!" zakřičel na mě. "Ale jsem! Chodíš s Paige, ale spíš se mnou!" 

"Chtěl jsem se s ní rozejít!" křičel na mě. "Ale to situaci nemění!" vykřikla jsem naštvaně. 

"Můžeme na sebe přestat křičet?!" zařval. "Fajn!" řekla jsem, ale můj hlas byl stále dost vysoký. "Fajn!" odsekl zpět, no, spíš znovu křičel, ale pak už mluvil klidněji. "Neříkala jsi, že jsem ti ukradený? Tak proč ti vadí Paige?" 

Mlčela jsem. Neměla jsem na to co říct. "Jak jsem myslel," zamumlal si pod nos.

"Ubližuješ mi," odmlčela jsem se "a to stále dokola." dodala jsem. "Jedna malá chyba." nesouhlasil.

"Huh! Jedná malá chyba! Udělal sis děcko a pak si zdrhl! To je podle tebe malá chyba?!" slova opustila má ústa dřív než jsem je stihla zpracovat...

Takže :DD omlouvám se za minulou část, neukočila jsem to tak abych vás naštvala, fakt ne:DD přísahám, to jsem neměla vůbec v úmyslu:DD dnešní část celkem krátká, ale to je tím, že jsem ji už měla napsanou a pak jsem ji smazala, protože jsem změnila plány :D původně se to náš milý Hazz měl dozvědět až v posledním díle příběhu, ale tak :DD menší změna :D

DALŠÍ ZÍTRA!!! :)) a děkuju za vaše komenty a podporu :33