Little Styles

15. 100 rules

Takže původně jsem měla v plánu psát něco úplně jiného, a ani nevím jak, ale ubralo se to tímhle směrem :DDD děkuju ke komentářím v minulém díle a tady máte další:")) doufám, že se bude líbit:))

"Harry," šeptla jsem mezi polibky ve snaze ho zastavit, protože sama bych se od něho odtrhnout nedokázala. "Ne, Harry.." nestihla jsem doříct a už byl na mě nalepený. I přestože můj mozek protestoval, polibky jsem mu opětovala. Pravdou byla, že jsem si užívala. Mnohem víc než bych měla. Jeho rty byly tak měkké a sladké. Přála jsem si, aby tahle chvilka nikdy neskončila, ale pak mi hlavou probleskla vzpomínka na to ráno, kdy jsem se probudila sama. Opuštěná. Všechno jednou končí. Zvlášť, když jde o něho.

Vší silou jsem mu zatlačila do hrudi, abych mu dala najevo že se má odtáhnout. Udělal krok dozadu. Oči měl ještě stále přivřené k sobě a zhluboka dýchal.

"Tak tohle už nikdy neuděláš." přecedila jsem skrz zuby, nechala jsem ho tam stát a vletěla do domu.

"Tak jaký byl večer?" zeptala se nadšeně Perrie. Ležela na gauči s Zaynem a sledovali nějakou telenovelu. Ani jsem se nenamáhala odpovědět, prostě jsem utekla do Niallova pokoje, kde jsem předpokládala, že bude Darcy.

"Už jsi zpátky?" podíval se na mě Ni, který právě něco ťukal na mobilu. "Jo," zamrmlala jsem. "Už půjdeme asi domů." upřímlila jsem svůj pohled na spící princeznu a pousmála jsem se. "Dobře, vyprovodím tě." vzal malou do náruče a nesl ji dolů do haly.

Harry seděl v obýváku s těma hrdličkama. "Už jdeme." cítila jsem na sobě jeho pohled.

"Už? Já myslela, že tu zůstanete déle." přicupitala k nám Perrie a přiskla si mě k sobě, jakoby to bylo naposledy. "Pezz, uvidíme se po víkendu." zasmála jsem se, ale objala jsem ji zpět. Vzala si do náruče Darcy a vtiskla ji polibek na čelo.

"Ahoj Zaynie." věnovala jsem Harrymu pohled a v momentě kdy se naše oči setkaly, sklopil pohled na zem. Nedokážu si představit jak se teď asi cítí, no věděla jsem, že to co řekl myslel vážně. Sice jsem jěště nevím jak mě chce naučit ho milovat, ale popravdě trošku jsem se toho i obávala.

Niall si mě přitáhl na svou hruď, do které jsem mu zašeptala: "Díky že ses mi o ni postaral.

"Kdykoliv." pousmál se, když jsem se odtáhla. Koutky úst se mi samy zvlnily menšího úsměvu.

***

"Mami?" ozvala se rozespale Darc. "Zlatíčko?"

"Kde je táta?" zeptala se. Srdce se mi skoro zastavilo, když ta slova vypustila z úst. Znělo to tak dokonale. Kéž by měla tátu na kterého by se mohla vyptávat každý den. "Daleko odtud." pohladila jsem ji po čele a pak se sklonila a umístila tam malý polibek. "Boo říkal, že až se vrátíš z rande, bude Hazzi můj táta." podívala se na mě s jejími kukadly. "Bože, to je blbec." zasmála jsem se. "Už jdi spát broučku." přikryla jsem ji a zhasla lampičku.

Z pohledu Louise:

"Ty vole, brácho, cos zas provedl, že odtud ihned utekla?" poplácal jsem Harryho po zádech.

"Vylil jsem si u ní srdce a ona prostě odešla." povzedl jsem pochybovačně obočí. "No, dobře ještě jsem ji políbil." protočil očima.

"Hej, vole, ty sis vylil srdce? Že by se tam do tvého malého srdíčka někdo už dobil?" zasmál jsem se. "Už vidím ten titulek," chytil jsem ho za ramena a mávl nám rukou před obličejem. "Harry Styles, lamač dívčích srdci, nyní už jím není."

"Velmi inteligentní, Louisi." protočil očima Liam, který se k nám přidal. "Na názvu ještě zapracuju, kámo." mávnu rukou.

"Ale myslím, že je načase tě zasvětit do světa zamilovaých z kterého už není cesta ven." prohlásil jsem. "Co říkáš, Liame, brácho, pomůžeš mi?" podíval jsem se na Liama, který stál opřený o ledničku a pil z sklenice džus. "Uh," zvedl ukazováček "mě z toho vynech." řekl a odešel.

"Tak vypadá to, že jsem tu už jenom my."

"Oh, bože." povzdechl si.

Z pohledu Harryho:

"A nakonec, pravidlo číslo 100, holce se vždy musíš postavit v vztahu je důležité ustupovat, ale i se ji postavit a stát si za svým. Být tvrdý a nenechat se zviklat větrem. Musíš být tvrdý jako fet. Buď tvrdý jako gorila. Tvrdý jako.."

"Dobře stačí. Chápu to, tvrdý. Jasně, chápu." přerušil jsem ho.

"Pojď Harolde, jdeme to zapít, protože to, že se do někoho zamiluješ se nestává každý den,"

Protočil jsem očima. Idiot.

"Lou? Zlato kam se chystáš?" zeptala se nás El, když uslyšela Louise, že se někam chystá. "Do baru! Jdem se zlít!"

"Louisi, do postele!" zamračila se na něho. "Ano miláčku." rychle si to namířil do pokoje.

"A kde je pravidlo číslo 100?!" zakřičel jsem na něho se smíchem. Pokroutil jsem hlavou. Ztracené dvě hodiny.

"Už odešel?" vběhl do kuchyně Niall. "Lou? Jop, kdes byl včera celý den?"

"No tak, byla sobota, měl jsem kocovinu, kde bych asi byl?" zasmál se.

"Těšíš se zítra na Darcy?" zeptal jsem se ho. "Jo, ale taky hlavně na její matku, dobře se s ní kecá." uchechtl se. "Ty?"

"Jo, já taky, moc." usmál jsem se z ničeho nic.

"Ale to je úplně jiná situace. Ty ses do ní zamiloval, já ti ji jen chci přebrat." zasmál se, ale jako žert to nevypadalo. Nebo jsem jen paranoidní? Nic už neřekl jen se napil mléka a šel do obýváku.

"Jo, a Harry? Řekl ti taky 100 pravidel?" díval se na mě pobaveně.

Jo! Jak o nich víš?"

"Protože mě je říkal taky," odvětil.

A já jsem v tu chvíli přestal dýchat.

Z pohledu CaroLyn:

Celou neděli jsem proseděla u počítače s hromadou papírů. Týkajících se jenom a jenom kluků. Nikdy jsem nečekala, že budu pracovat i o víkendu. Nejzvrácenější na tom bylo, že jsem pořád koukala na mobil a čekala jeho smsku, ale on nenapsal. Ani se mi nepokoušel vysvětlit to, co mi řekl. Prostě chlapi. Nikdy kluky nepochopím.. Proč prostě nemůžou myslet jednoduše jak my, ženské?

"Mami!" přiběhla ke mě moje láska s mým mobilem v ruce. "Někdo volá."

"Dík." vzala jsem mobil a přijmula hovor. Prosím, ať je to on. Prosím, moc moc prosím.

"Car?" zklamání zaplavilo moje tělo, když se mi v uších rozezněl Simonův hlas.

"Ano Si?"

"Oni ví o tom, že tě Harry políbil. Viděli to." řekl, nemusel ani říkat kdo oni jsou. Věděla jsem, že myslel managment.

"A?" nechápala jsem o co jde. S managmentem jsem nikdy neměla problémy. "Byla to jen prostě síla momentu, nic víc. Nic to neznamenalo."

"Vím, zase začínáš s Ryanem,"

"Jak to víš?" divila jsem se.

"Potkal jsem ho," odmlčel se a mě trvalo jen sekundu než mi to došlo.

"Jsi v Londýně?" byla jsem dost překvapená, no to nebylo nic v porovnání s tím, co mi potom řekl Si. Totálně mě zaskočil.

"Povolali mě sem, zpátky. Chcou tě jinde. Chtějí tě přemístit do Států."