Prosím vás, podívejte se na můj profil, je tam zveřejněna nová story kterou začnu psát zítra:) tohle je předposlední díl, poslední díl v neděli nebo v pondělí:)
Uběhlo už několik dní od Harryho návratu. Samozřejmě, že zůstal u mě, protože evidentně neměl na práci nic jiného než nás otravovat. Část mě se mi snažila našeptat, že prostě chce být v mé blízkosti - čemuž jsem moc velké naděje nedávala, jelikož by mi to jen ztížilo odchod od něho. Ovšem na druhou stranu nemůžu zapírat to, jak se mi srdce rozbuší pokaždé, když se na mě podívá. Nedokážu zastavit ten roj motýlů v mém nitru, když mě obdaří tím jeho dokonalým úsměvem, miluju ho. A nemyslím si, že někdy přestanu, ale zároveň vím, že tohle je správné a on si to asi taky uvědomuje. Nemůžeme být spolu, veřejnost nepřijmenikdy nepřijme Harryho jako otce. Nemluvě o tom jaké drama jsem nadělali, když jsme spolu na chvíli byli. Samé lži a hádky. Nejsem si jistá jestli bych to dokázala znovu snášet, proto ho musím nechat jít a posunout se dál, stejně tak i on. Nejlepší bude, když se na sebe budeme dívat jen jako přátelé. Je to jediné řešení, které vede k jak našemu štěstí, tak i k štěstí našich dětí a on to, myslím, ví poněvadž nic nenamítá. Z čehož jsem maximálně spokojená, protože už teď mám problémy vyrovnávat se s tím, že jsem každý den s ním v jedné místnosti a nedotýkám se ho ani na něho nijak nezírám za což jsem na sebe hrdá.
Když se Ryan dozvěděl, že je Harry zpět, tak moc nadšený nebyl - ani se mu nedivím, cití se ohrožený. Proto nyní se mnou tráví snad veškerý možný čas, jen abych nemohla být s Harrym sama. Ze začátku byly jejich vztahy téměř na bodě mrazu a to napětí mezi nimi se dalo cítit na kilometr daleko. Jenže teď už to tak hrozné není, Ryan ho při nejmenším ignoruje nebo ho vyhání, což se ale o Harrym říct nedá, protože ten ho neustále vraždí svým pohledem. Zajímalo by mě, kdy mu dojde, že to neúčinkuje.
Jak už jsem zmínila, kluci dostali šanci si užít pár dnů volna než ten kolotoč s světovým turné znovu začne. Současně co zkouší a nahrávají jim přibylo živé vysílání video deníků na přání jejich fanoušků. Musím uznat, že to nemají zrovn lehké, ale jak se zdá oni si to naopak spíše oblíbili. Jde vidět jak je jejich práce baví a já za ně nemohla být šťastnější.
Dnes jsem byla ve studiu s nimi abych se ujistila, že vysílání proběhne v pořádku, což byla v podstatě jediná věc k které mě Simon pustil. Podle jeho názoru by snad všechny těhotné ženy na světě měly být zavřené doma a nebo nejlépe, zahrabané tři metry pod zemí. On totiž tvrdí, že jsem strašně náladová a citlivá. A to není pavda, teda alespoň myslím.
"Car?" zavolala na mě Lou a já se na ni tázavě podívala. "Pomohla bys mi prosím vybrat oblečení pro Hazzu? Přišla jsem pozdě a teď nestíhám," řekla spěšně zatímco Niallovy dělala účes.
"A co mám jako vybrat?" pochybovačně jsem pozvedla obočí.
"Cokoliv je lepší než to, co by vybral on," nesrozumitelně zamumlala přes hučení fénu, který mi způsoboval neskutečné bolesti hlavy. Ale klidně to mohlo být i tím, že mi od rána nebylo nejlíp.
"Ale-" zastavila jsem se a radši nic nenamítala, protože jsem věděla, že nemám šanci vyhrát tenhle rozpor a tak jsem se sebrala a namířila si to do jeho šatny. Ani jsem se neobtěžovala zaklepat, ale v další sekundě jsem toho hned litovala.
"Jdu ti pomoc s-" zarazila jsem se, když jsem ho spatřila před hromadou vyzkoušených kusů oděvu stát jen v boxerkách. Vsadila bych se, že jsem tam stála s pusou otevřenou dokořán, úplně celá červená.
ČTEŠ
Little Styles
Fanfiction"I přesto kolikrát mi ublížil, jsem mu vždycky podlehla. A to nejhorší na tom je, že jsem se do něho pokaždé zamilovávala ještě víc... Všechny hádky, lži, podvody.. vždycky jsme si našli cestu k sobě, ale tentokrát vím, že se nevrátí." zašeptala jse...
