Little Styles

1. -You're my everything

"Mami! Mami," běžela za mnou s usměvem Darcy. "Copak se děje, broučku? Dnes přímo záříš." klekla jsem si na kolena, abych byla na stejné úrovni jako ona. Pečlivě jsem zkoumala její roztomilou tvářičku, její oči svítili jako dvě světýlka ve tmě. "Nakreslila jsem naší rodinu." ukázala mi její výtvor a pyšně čekala, co jí na to řeknu "Tohle jsi ty, já," ukázováčkem přejížděla po hladkém papíru " a táta." vydechla. "Oh, broučku, přece jsme se dohodly, že si ho nebudeme připomínat." pohladila jsem ji po ruce "Jenže ostatní mají tátu, který je má rád a já chci taky. Mami řekni tátovy ať se vrátí," věnovala mi jeden smutný pohled, píchlo mě u srdce. Na svůj věk přemýšlela dost zvláštním způsobem. Nic jsem jí na to neřekla jen jsem se slabě usmála a poslala ji spát. Po pár hodinách začala hrozná bouřka, mám štěstí, že jsem ji tentokrát poslala spát brzo. Darcy má panický strach z bouřek, zatím co já bouřky milovala. Sedla jsem si na verandu pod střížku, přikrytá dekou a s horkou čokoládou a knihou za doprovázení hudby odpočívala. Vůbec mi nevadili hromy, blesky ani ten silný déšť. V domě zazvonil telefon, rychle zvedla jsem a odběhla pro něho dřív než probudí Darcy. S telefonem v ruce jsem se uvelebila zpět na verandu. "Prosím?" tázala jsem se.

"Car, jak se máš?" ozval se až moc povědomý hlas. "Simone, no, jak slyšíš zatím jsem neumřela." zasmála jsem se "Co potřebuješ?" "To jako nemůžu zavolat mojí milované sestřence aniž bych od ní něco chtěl?" vyhrkl uraženě. "Jak znám tebe tak ne." odsekla jsem se smíchem. "No víš, brzy jedu do států a tak bych chtěl někomu předat společnost." oznámil mi "Simone, ale já do Anglie nepojedu." "A ještě mám jednu skupinu, která potřebuje vychovat, poslední dobou to je jiné a ty víš, že na tohle jsi dobrá." škemral "Si, já ale nikam nechci a.." skočil mi do řeči "Darcy jsou už dva a od porodu jsem ji vůbec neviděl, je to má neteř," zvýšil hlas. Když Simon chtěl dokázal mi nahnat hrůzu, on je snad jediný na světě koho se ještě bojím. "Fajn, vzdávám se. Kdy tam musíme být?"

***

"Broučku, vůbec se nemušíš bát, je to jen letadlo. Nic se ti nestane." klečela jsem před Darcy a hladila jí vlásky. Zakroutila hlavou. "Copak ty se netěšíš na strýčka Simona?" příkývla "No tak se neboj a pojď." zatáhla jsem ji do letištní haly a ona mě ochotně následovala.

Z pohledu Nialla:

"Simone, my nepotřebujeme chůvu." namítl Liam. "Nebude to vaše chůva, jen na vás bude dohlížet a řídit společnost, zatímco já budu v USA pracovat v X-factoru. A už žádné odmlouvání!" yvedl ruku a dal nám jasně najevo, že se už rozhodl. "Bude vás řídit, managment si stěžoval, že poslední dobou to už není to, co bývalo. A navíc je to moje sestřenka, už nám hodně pomohla takže jí managment věří a vy se s tím musíte smířit." řekl a my si nesouhlasně něco zamumlali pod nos. "Odjíždím v sobotu. V pondělí se stavte u mě doma a potom s ní jeďte do studia, no a ona pak už na vás nějak zapracuje." řekl, rozloučil se s námi a Paul ho šel vyprovodit. "Simonova sestřenka..Beztak nějaká čtyřiceti letá baba." odfrkl si Zayn. "Simon má pravdu, možná trochu polevujem. Může nám pomoct." řekl zamyšleně Liam "No já nevím, ale budu se snažit jí lézt na nervy." zasmál se ďábelsky Harry. Louis nic neřešil a jen tak si tak pobíhal dokola. "Paule, ty znáš tu Simonovu sestřenku?" yeptal jsem se. "Jo, je to tvrdá mrcha. Dokud tu bude, budete muset makat a to pěkně tvrdě." Takovou odpověď jsem slyšet nechtěl...

Z pohledu CaroLyn:

"Mami, slíbíš mi, že když teď budeš muset pracovat, že mě nebudeš zanedbávat?" zeptala se mě Darcy, když jsme seděli v taxíku na cestě domů. "Jistěže ne, zlato. Ty jsi moje všechno nikdy bych na tebe nezapomněla." usmála jsem se a objala ji. Někdy by mě zajímalo kam na ty svoje otázky chodí.

***

Nikdy v životě jsem si nepřála otrávit se jídlem tak jako teď, jenže bohužel v Londýně jsem zatím ještě žádnou čínskou restauraci nenašla. Zítra je pondělí a já začínám panikařit víc než kdy jindy. Byl to hnusný pocit na který si pamatuju až do teď, když mi Simon sdělil, že se budu starat o One Direction. Už jste někdy měli pocit, že vyzvracíte celou večeři a udusíte se vlastním kyslíkem? Tak takhle přesně jsem se cítila. Na druhou stranu se zase Darcy na setkání s One Direction těšila, když ji Simon celý večer o nich vyprávěl. Kdyby jen tak věděla, že jeden z nich je jí otec asi by skákala radostí. Vždy si přála mít otce.

Pondělí ráno...

Seděla jsem v kuchyni a popíjela kafe. Darcy si hrála nahoře v pokoji. Už jsem byla převlečená a čekala jsem až ti kluci přijdou. Domem se rozlehl zvonek a mě bylo hned jasno, kdo to je. Pomalým krokem jsem došla ke dveříma připravovala se na to. Otevřela jsem je. "Ahoj, já jsem CaroLyn Jason. Vy musíte být One Direction, pojďte dál." usmála jsem se jak nejmileji to šlo. Nemohla jsem si nevšimnout, že na mě zírali. Přinesla jsem jim kávu a sedla si na křeslo. "Já jsem Harry, Harry Styles." natáhl ke mě ruku. Zůstala jsem zírat, je jiný než kdysi. Účes měl ještě debilnější než přetím. Váhavě jsem mu ji podala. Jak se zdálo nepamatoval si mě, ani bych se mu nedivila ten večer byl dost zlitý. I ostatní se představili, mluvila jsem s nimi o mých plánech a jediný kdo mě poslouchal byl asi Liam a sem tam Niall se zapojoval. "Dnes beru s sebou svoji dceru, ještě jsem ji nenašla vhodnou chůvu," usmála jsem se. "No, upřímně jsme si představovali, že když budeš Simonova sestřenka, budeš mít asi čtyřicet a ne, že budeš v našem věku." zasmál se Niall. "Darcy! Zlatíčko už musíme jít!" zavolala jsem na ni a ona k nám přicupitala ze schodů.

Z pohledu Zayna:

Před námi stála malá holčička, která se CaroLyn vůbec nepodobala. Jediné, co měla stejné jako její matka byly zářivé modré oči a krásné bloďaté vlásky, jinak nic. Zbytek by se dalo říct, že je po tátovy. Její kulatá tvářička a dolíčky když se na nás všechny usmála...Tyto kudrny, nemohl jsem si pomoct, ale strašně mi připomínala Harryho. Ta podoba byla přehlédnutelná, lidi by se tomu většinou nevěnovali, protože ví, že Harry přece nemá dceru, ale kdyby jste se nad tím zamysleli a zkoumali její obličej všimli byste si toho. Hlavně, když se vedle Harryho postavila, tak a teď to bylo vážně nepřehlédnutelné. Podíval jsem se na ostatní, taky vyděšeně zírali na Harryho a malou Darcy.