Hackerka 007

Kapitola 19

Ani jeden z nás neváhá a vydáme se za Kylie. Je mi jedno, že se právě baví s policisty, tohle je důležitější.

„Kylie, musíme s tebou nutně mluvit.“ Skočím ji do řeči. Hodí po mě ošklivý pohled, ale nejspíš z mého výrazu vyčte, co se děje.  Omluví se policistům a odtáhne nás stranou. Tony si toho všimne a připojí se k nám.

Protáhneme se skrz dav a podlezeme policejní pásku. Až u našeho auta se zastavíme.

„Tak spusť.“ Pobídne mě Kylie, jakmile se ujistí, že tu není nikdo, kdo by nás poslouchal. Než stihnu otevřít pusu, Jake ji všechno řekne. Kylie jen přikývne a vytáhne mobil z kapsy sáčka. Otevře nám dveře od auta, zatímco si něco vyťukává na mobilu.

„Potřebujeme posily, hned.“ Zamumlá do telefonu. Možná bych slyšela i zbytek rozhovoru, kdyby mě nestrčila do auta a nezabouchla mi dveře před nosem. Uvědomím si, že jsme všichni 3 namačkaný vzadu. Super.

Posunu se co nejblíž k okýnku, abych slyšela líp Kylie a abych se odlepila od Tonyho, který je nějak nebezpečně blízko. I když mám ucho nalepené na okýnku, nic neslyším. S tichým klením se opřu zpátky do sedačky.

 „Co se teď bude dít?“ Zeptám se jich obou asi po 2 minutách ticha.

„Nejspíš pujdem toho zmrda zatknout.“ Ozve se Jake.

„Doufám, že nebudem muset čekat na posily. Chci si toho kreténa chytit sám.“ Přidá se Tony. Trochu mě překvapí, s jakou vervou to řekne, ale plně s ním souhlasím. Pousměju se a jen přikývnu.

Jakmile Kylie naskočí do auta, zaplavím ji miliónem otázek. Mluvím tak rychle, že ani sama sobě nerozumím. Kylie pozvedne svoji pravačku a tím mě umlčí.

„Posily dorazí za hodinu. Teď musíme jen čekat.“ Nejprve párkrát zamrkám, abych si ty slova přebrala ještě jednou. Po ujištění, že to Kylie opravdu řekla, se vyděsím. Tohle přece nemůže myslet vážně! Kluci s tím taky nesouhlasí, a tak všichni 3 ječíme na Kylie, že nám ten chlap může zatím utéct.

„Tak dobrá!“ Vykřikne a umlčí tak naše protesty.

„Zajedeme tam, ale nebudeme nic podnikat. Jen ho budeme hlídat, aby nám neutekl. To je kompromis!“ Dodá, když chce Jake zase něco namítnout. Všichni 3 najednou přikývneme. Kylie nastartuje auto a vyjede z parkoviště směrem k tomu padouchovi.

Množství adrenalinu se v mém těle zvyšuje, čím víc se blížíme k motelu. Přistihnu se, jak si nervózně koušu ret a zatínám ruce v pěst. Přikážu si s tím přestat a radši se věnuju pohledu z okna.

Když auto zastaví, nastane v autě hrobové ticho. Jediné, co jde slyšet, jsou tiché nádechy a výdechy mých spolujezdců. Nevědomky se přisunu blíž k Tonymu, který mě obejme levou rukou kolem pasu a přitáhne ještě blíž.

„Klid.“ Zamumlá tiše, ale je mi jasný, že to slyšeli i ostatní. Momentálně mi to je ale jedno.

Celých 30 minut sedím jako na trní. Tony má úplně zmačkanou košili, jak mu ji pořád žmoulám mezi prsty, a bolí mě krk, protože se při sebemenším zvuku prudce otočím.

Když se otevřou dveře od jednoho z pokojů, všichni zpozorníme. Modlím se, aby to nebyl Aamir Faheem, ale samozřejmě, že to je on. Na sucho polknu.

„Co teď?“ Zašeptám, ale odpovědi se mi nedostaneme. Všichni sledujeme každý jeho krok. Míří k jednomu z aut houpavým krokem a v jedné ruce nese nějakou tašku. Chystá se odjet. To nesmíme dovolit.

„Nesmíme ho nechat zdrhnout.“ Zasyčí Jake s pohledem upřeným na Faheema.

„Já vím, ale posily přijedou až za půl hodiny.“ Odpoví Kylie.

„Budeme to muset zvládnout sami.“ Ozve se Tony. Vidím na Kylie, jak svádí vnitřní boj, ale nakonec přikývne.

„Hlavně ho nevyplašte. Postupujte pomalu a opatrně. A držte se za mnou.“ Přikáže šeptem, vytáhne svoji pistoli a nabije ji. Ten zvuk mi přijde tak hlasitý, že to musel určitě slyšet! Ale Faheem se nepodívá ani směrem k našemu autu, jen dál nakládá svoje krámy do kufru černého sedanu. Jakmile Kylie otevře dveře, zalije mě panika. Celá zkamením a je mi jasné, že odsud jen tak nevylezu.

Moc se omlouvám, že přidávám novou kapitolu tak pozdě, ale bylo toho na mě nějak moc. Byla jsem na dvou lyžácích a musela jsem si pak dohánět školu. A taky se musím přiznat, že na to psaní nemám poslední dobou náladu. Nějak mi dochází inspirace :D Nevím, kdy přidám další, ale snad příští víkend. Doufám, že se vám kapča i přesto líbí a mějte se mnou prosím strpení :D Komentáře a voty potěší, snad jste na mě nezapomněli :D