Hackerka 007

Kapitola 23

Jak nám to mohli udělat?? Po tom všem?!

Krev mi vře v žilách. Mám chuť něco rozmlátit, ale už jsem se poučila z minula a druhou ruku si zlomit nehodlám. A tak jen pochoduju dokolečka a vraždím kluky pohledem. Kylie nás zavřela do nějaký kanceláře, že máme počkat, než si pro nás přijedou. Kluci jsou celou dobu zticha, ale je mi jasný, že je to taky štve.

Z mého dupání po místnosti, mě vytrhne Kyliina hlava, která nakoukne dovnitř.

„Změna plánu, odjedete až zítra. Přespíte tady, tak pojďte, zavedu vás do vašeho pokoje.“ Pobídne nás. Otráveně ji následuju. Momentálně mám náladu vraždit, jestli mě někdo nasere, skončí to špatně.

Pokojem se to nazvat nedá. 3 postele jsou vedle sebe tak blízko, že by se to dalo nazvat jednou mega postelí. Opatrně zalezu pod peřinu a je mi fakt jedno, že jsem se nepřevlíkla do pyžama. Nehodlám tu klukům poskytovat striptýz. Kluci s tím ale problém nemají. Naprosto v klidu si sundají všechno kromě boxerek. Odvrátím zrak a snažím se ignorovat Jakea, který leží nebezpečně blízko mě. Jasně, že si musel lehnout hned vedle.

Hlava mě pořád bolí a pravá ruka na tom není o moc líp. Vlastně se už docela těším zpátky na internát.

Asi po půl hodině kluci usnou, ale jelikož mi je horko, tak mi to nejde. Ještě jednou zkontroluju, že už oba spí a tiše vylezu z postele. Rychle ze sebe sundám kalhoty a z pod trička podprdu. Zalije mě pocit úlevy a už trochu spokojenější si vlezu zpátky do postele.

Jakmile zavřu oči, ucítím vedle sebe pohyb. Než se naděju, Jake se přesune blíž ke mně a naprosto v klidu si vleze pod moji peřinu. Ztuhnu.

„Radši bys měla být zticha nebo probudíme Tonyho.“ Jeho dech mě zahřeje na tváři, ale nemám odvahu otočit hlavu směrem k němu. Bojím se, že bych se neovládla, když je tak blízko a jenom v boxerkách. Jeho ruka si najde cestu k mému tričku a jemně zatahá za jeho lem.

„Nechceš si trochu užít?“ Zašeptá chraplavým hlasem. Přejede mi mráz po zádech a mlha touhy mi zahalí mozek. Možná za to může i ten otřes mozku.

„Vedle spí Tony.“ Vydechnu tiše.

„Spí vždycky jak poleno.“ Zavrní a přesune se na mě. Než stačím nějak protestovat nebo se odtáhnout, Jake mě políbí. Tělem mi projede vlna tepla a místo toho, abych toho hajzla ze sebe zchodila a lehla si radši na zem, nechám ho, ať mě líbá dál. Můj mozek mě naprosto zklame.

Poddám se svým pocitům a naprosto zapomenu, že tak maximálně 2 metry vedle mě spí můj nejlepší kamarád, který mě nejspíš miluje.

Na jedné ruce se podepře, aby na mě neležel celou vahou, a druhou si najde cestu k mým prsům. Jakmile jedno z nich jemně stiskne, zalije mě vlna vzrušení.

Polibky mu začnu oplácet a rukama mu sundám tričko. Jde to ale fakt těžko, když je zároveň pod peřinou a mám zlomenou pravačku, takže používám hlavně levou. Jakmile mi Jake sundá moje tričko, odtáhne se a potutelně se ušklíbne. Co to sakra dělám?

Sex byl úžasný, i když tichý kvůli Tonymu. Pokojně a stále s dobrými pocity usnu Jakeovi na hrudníku s jeho rukou omotanou kolem mého pasu.

…

Ráno se probudím jako první a jsem za to ráda. Rychle se obléknu a co nejrychleji odtamtud vypadnu. Co se to včera stalo? Cítím se naprosto hrozně. Nechala jsem ho, aby se se mnou zase vyspal…Přijdu si jako děvka. Skousnu si ret, aby se mi do očí nenahnaly slzy, a šouravým krokem se vydám do hlubin základny.

Všude je ticho. Nemám ponětí kolik je hodin, ale tipla bych si, že tak maximálně 5 ráno. Většina agentů sem ještě nedorazila, a tak si můžu popovídat možná tak s koštětem. Zírám na zem, a tak si ani nevšimnu, že proti mně někdo jde. Vrazí do mě ramenem, čímž mě probere z transu. Jediné co zahlédnu, jsou jeho ostře zelené oči, kterými na mě mrkne. Zastavím se a ohlédnu se, abych si ho mohla prohlédnout alespoň zezadu. Nevypadá vůbec jako agent a zalije mě vlna podezření, když si všimnu, že má na sobě obyčejné džíny a mikinu s kapucí přetáhnutou přes hlavu. Neřikám, že já vypadám nějak dokonale, ale já na to mám právo. Bohužel mi zmizí za rohem a já nemám náladu se za ním obrátit. Nakonec by se z něj určitě vyklubal uklízeč.

Bloumám po chodbách asi hodinu, než se vrátím zpátky. Kluci jsou už vzhůru, slyším jejich hlasy a mě se najednou přestane chtít dovnitř. Povzdechnu si, ale dveře nakonec otevřu. Modlím se, aby mě Jake ignoroval jako včera. Nechci, aby se to Tony dozvěděl. Nechci s Jakem ani chodit.

Jake s Tonym jen letmo vzhlídnou od balení svých tašek, načež pokývnou na pozdrav a zase se vrátí k balení. S úlevou si sbalím svoje věci a rychle vypadnu. Nechci s nima strávit víc času, než je nutný. Rozhodnu se najít Kylie a zeptat se na náš odvoz. Už chci zpátky do školy. Ehm….co to se mnou je??

Kylie najdu po pár trapných rozhovorech s lidmi ohledně její lokace. Naštěstí to nějak přežiju, i když moje pýcha utrží pár ran.

„Tak jak to vypadá?“ Zeptám se, jakmile se k ní procpu skrz dav nejrůznějších agentů.

„Oh, vidíš Abby, zrovna jsem za vámi chtěla jít. Už tu budou každou chvíli.“ Na chvíli se odmlčí, protože se podívá na svoje hodinky.

„Vlastně už mají zpoždění…divný…no to je jedno, hlavně už pojďme.“ Pousměje se.

Když jsme skoro u dveří našeho pokoje, Kylie se zastaví. Přitiskne si ruku k uchu a zamračí se. Najednou se ozve rána, která mi málem praskne oba bubínky, a celá budova se zatřese. Samým leknutím povyskočím.

Kylie mě popadne za rukáv a začne mě táhnout směrem k našemu pokoji. Nebo aspoň myslím. Klopýtám, ale nějakým zázrakem se na nohou udržím. Cítím se divně, duní mi v uších z toho výbuchu a přijdu si jako ve zpomaleném filmu. Kylie na kluky něco zakřičí, ale já ji nerozumím. Jake mě popadne za ruku a vytáhne mě z pokoje. Kylie odběhne na druhou stranu a ztratí se mi z dohledu. Nevím, kam běžíme, ale doufám, že pryč.

Nějak se dostaneme do garáží, kde Jake popadne klíčky od auta. Tony mě posadí do zadu a sedne si tam se mnou. Jake nastartuje a bez zaváhání vyjede z garáže. Odkdy umí řídit?

Letmo se ohlédnu zpátky k základně, což jsem važně neměla dělat. Místo hlavních dveří zeje obrovská díra, která ukazuje hororovou scénu uvnitř. Okolo 15 mužů v černých maskách střílí po našich. A my ujíždíme pryč…jak statečné…

ohh asi po měsíci přidávám novou kapitolu!:D určitě jste nečekaly, že to bude tak brzo co?:DD 

holt na to nemám čas a občas ani náladu:) rozhodně příběh hodlám dopsat, ale budu přidávat nepravidelně...snažím se to dokončit i dřív, ale prostě to nejde :D
no tak doufám, že si to aspoň trochu pamatujete a úplně jste na mě nezapomněli:D 
voty a komenty potěší:)