Hackerka 007

Kapitola 20

Stále sedím na svém místě, i když Kylie a Jake už vystoupili a schovali se za auto vedle toho našeho. Tony se na mě podívá a jemně se usměje. Natáhne ke mně ruku, kterou nejistě přijmu. Jeho dlaň je teplá a nějak mě její hřejivost ujistí, že všechno budu v pořádku. Nějakým zázrakem se vypotácím z auta. Každý můj krok duní, moje celé tělo je ztuhlé a cítím, jak mě polévá studený pot. Přikrčím se k ostatním a vyčkávám na Kyliin povel. Najednou mi někdo stiskne rameno. Leknutím sebou cuknu, ale když si všimnu Jakeova vřelého pohledu, zalije mě pocit bezpečí. On by určitě nikdy nedovolil, aby se mi něco stalo.

Všechno se seběhne hrozně rychle. Kylie na nás kývne hlavou a všichni naráz vyběhneme z našeho úkrytu. Faheem nemešká ani vteřinu, jakmile nás spatří, dá se na úprk. Nejspíš bychom ho postřelili nebo i zastřelili, kdyby nezaběhl za roh motelu a neztratil se nám tak z očí. Tony se od nás odpojí a zamíří na druhou stranu, aby mu odřízl cestu. Následuju Kylie s Jakem a držím se stranou. Najednou se ozve nějaký zvuk za mými zády a tak se prudce otočím s pistolí namířenou před sebe. Je to naštěstí jen kočka, ale díky ní mi málem vyletí srdce z hrudi, jak rychle bije. S tichým oddechnutím se otočím a chci se znovu rozeběhnout, ale Kylie s Jakem prostě někam zmizeli.

Moje tělo ovládne panika. Stojím sama v nějaký hnusný uličce plný popelnic. Vlastně ne sama, je tu ta černá kočka, která mi určitě donesla jen smůlu. Jelikož nevím, kudy se Jake s Kylie vydali, otočím se a chystám se vrátit na parkoviště. Třeba by se tam mohl vrátit. A když ne, tak aspoň prohlídnu to auto. Mohla bych najít nějaký ten důkaz. Zrovna když si zandavám pistoli zpátky do vnitřní kapsy (což byl mimochodem fakt špatnej nápad), něco mě srazí na zem. Moje hlava narazí s dunivou ránou do betonu, až se mi zatmí před očima. Když se mi obraz vrátí do normálu, vykřiknu.

Přímo před obličejem se skví ten Faheemuv s pěkně děsivým úsměvem.

„Od kdy patří k poldům tak mladý kočičky?“ Ušklíbne se a rukama mi zajede pod košili. Moje ztuhlost opadne, jakmile se nebezpečně přiblíží mým prsům. Vykopnu kolenem a zasáhnu ho přesně mezi nohy. Zasyčí bolestí a vytáhne ruce z pod košile.

„Ty krávo blbá!“ Zavrčí a vrazí mi pěstí. Tváří se mi rozlije bolest a znovu se mi zatmí před očima. Snažím se ho odstrčit, ale jelikož vidím jen rozmazaně a on je asi tak 2x těžší než já, nepodaří se mi to. Chci mu jednu vlepit, ale zastaví moji ruku těsně před svým obličejem a zkroutím mi jí do nepřirozeného úhlu.

„Tak kočička i škrábe jo?“ Uchechtne se. Úsměv na tváři mu ale dlouho nevydrží, protože ho někdo udeří zezadu do hlavy. Skácí se na mě. S námahou ho ze sebe shodím, ale zůstanu ležet. Hlava mi třeští a mám pocit, že snad každou chvíli omdlím. Musím mít otřes mozku.

„Abby? Slyšíš mě?“ Hlas si přiřadím k Jakeově tváři. Zamumlám něco jako ano. Pak uslyším chřestot želízek a jemné cvaknutí. Odněkud se zřejmě vynoří Kylie s Tonym, protože jejich hlasy se zdají až moc blízko. I přestože nejspíše stojí přímo vedle mě, nerozumím jim ani slovo. Všechno mi splývá dohromady.

„Abby, vydrž ještě, pomoc tu bude každou chvíli.“ Zachytím Kyliina slova. Jemně mě pohladí po rameni a i když se snažím zůstat při vědomí, pohltí mě naprostá tma a ticho. 

Já vím, já vím. Je to pozdě a je ještě krátká :/ omlouvám se, prostě toho mám moc. I tak doufám, že se vám líbí :D Voty a komenty potěší:)