Hackerka 007

Kapitola 2

„Tak pojď, už na tebe čekáme." Mávne na mě. Sakra! Upřímně trochu jsem doufala, že tu nejsou kvůli mně ale třeba jen nějaké vraždě, která se stala u sousedů. Nikomu by nevadilo, kdyby se ti manželé odvedle navzájem pobili. Těžce polknu a nejistě vykročím vstříc svému osudu. Ani si nestačím vyzout boty a sundat tašku a už mě táta táhne do obývacího pokoje.

A tak tam stojím, v džínách a šedé mikině, s černými brýlemi na nose, které ukrývají moje modré oči, a s jednoduchým culíkem, který drží moje neposedné vlnité černé vlasy. Křivě se usměji na ty 2 lidi sedící na sedačce a nervózně přešlápnu. Vypadají tak nebezpečně!
Jeden z nich je nezvykle vysoký muž, což je vidět z jeho držení těla, protože sedí dost nepřirozeně, jak si nemůže poskládat svoje dlouhé nohy. Samozřejmě má na sobě černý oblek, modrou košili a rovněž černou kravatu. Jeho hnědé vlasy jsou ostříhané na krátko a ty hnědé oči si mě nepříjemně prohlížejí.

Vedle něj sedí žena v podobném oblečení, jako má na sobě on, akorát bez kravaty. Má dlouhé rovné blonďaté vlasy, díky kterým byste si ji mohli lehce splést s nějakou hloupou blondýnkou, ale když se podíváte do jejích temně zelených očí, uvidíte v nich hrozbu a nebezpečí.

Táta mě vmáčkne do křesla naproti nim a společně s mámou zmizí z dohledu. Vystrašeně se za nimi ohlédnu. To si říkáte rodiče?! Zrádci!

„Je tvé jméno Abby Reed?" Zeptá se mě ta žena s tvrdým pohledem. Místo odpovědi jen přikývnu, protože se obávám, že můj hlas by nezněl moc dobře.

„Dobrá." Zamumlá a ohlédne se na svého partnera.

„S tvými rodiči jsme to už probrali a oni souhlasili. Jelikož ty nemáš na výběr, tak si sbal všechny věci, které budeš potřebovat, a zítra v sedm ráno tě vyzvedneme. Všechny potřebné informace nalezneš tady." Podá mi flashku. Nadzvednu jedno obočí, ale i tak si ji od něj vezmu. Jakmile mi ji předá, oba dva se zvednou a bez dalších slov opustí náš dům. Sotva se ztratí zvuk motoru jejich auta, rodiče přiběhnou zpátky do obýváku a vypadají dost naštvaně.

„Jak to, že ses nabourala do sítě NASA??" Máma prolomí ticho jejím rázným hlasem. Chvíli mi trvá, než si na tuhle událost vzpomenu. Ve škole nám zadali projekt na téma Život ve vesmíru a řekli, že máme použít co nejkvalitnější zdroje. A co by mohlo být spolehlivější než NASA? Ohh Bože, těch věcí co jsem našla!

„Promiň." Pokrčím rameny a raději sklopím pohled.  

„Víš, jaké máme štěstí, že tě místo trestu posílají jen do speciální školy?"

„Do jaké školy?" Podívám se na ně zmateně.

„Oni ti to neřekli? Chtějí tě zítra odvést do nějaké speciální školy, protože máš prý talent na to tvoje hackovaní." Máma pronese slovo hackovaní s dost silným odporem, což mě upřímně trochu překvapí, ale nijak to nekomentuji.

„A vy mě necháte jen tak odjet?" Rozzlobeně vyskočím z křesla. Nemůžu se prostě jen tak sbalit a odejít někam do háje!

„Chceš, aby tě místo toho zavřeli do vězení? Vždyť ses nabourala do americké vládní agentury!" Zaprská táta.  Dobře, něco na tom možná je...

„Fajn!" Prohlásím naštvaně a odporoučím se do svého pokoje. Jak si mám asi sbalit za jeden večer? Kecnu si k notebooku a zapojím do něj flashku. Chvíli trvá, než se mi na obrazovce zobrazí, a tak zatím přemýšlím nad tím chaosem, co se tu právě vytvořil.

 K mému neštěstí jsou všechny soubory zaheslované, ale jelikož jsem se zvládla hacknout už skoro kamkoliv, netrvá mi to ani hodinu, než ten kód rozlousknu. Vyplaví to na mě spoustu souborů - různé fotky školy i různé pdf soubory, kde je napsáno co s sebou a jaké formuláře mám vyplnit. Fakt skvělý.

Další půl hodinu prolézám zbytek složek, ale stejně mi přijde, že jsem z toho moc nevyčetla. Místo školy je tajné, škola žádný název nemá a fotky mě ještě víc matou. Jediné, co tam je jasně napsané, je, že tam budu celý školní rok i s prázdninama. Aspoň kdyby mě na ty prázdniny pustili domů!

S povzdechnutím zaklapnu notebook a zavolám Stephanie, své nejlepší kamarádce.

„Ano?" Ozve se hned po prvním zazvoněním.

„Čau Steph, mám špatnou zprávu."
„Jakou? Co se stalo?"

„Rodiče přišli na to, že jsem si stáhla výsledky těch testů a posílají mě na internát." Povzdechnu si. Hnusí se mi ji lhát, ale bojím se, že kdybych jí řekla pravdu, nejspíš by mi nevěřila. A co kdyby ji zabili tajní vládní agenti jako ve filmech?

„To si děláš prdel ne? A kdy?"

„Zítra ráno."
„Cože?? Vždyť to se ani nestihneme rozloučit." Zhrozí se.
„Jestli chceš, můžeš k nám teď zajít a pomoct mi balit. Každá pomoc se hodí." Navrhnu. Rodičům to snad vadit nebude.

„OK, za 10 minut jsem tam." Souhlasí a ukončí hovor. Ještěže bydlí jen o pár ulic dál. Odhodím mobil na postel a vylezu z pokoje, protože si musím najít nějaký obrovský kufr.

Nakonec si z garáže vezmu 2 největší kufry a s mírným klením je dotáhnu do svého pokoje. Jako na zavolanou se ozve zvonek. Vyběhnu ze svého pokoje a podaří se mi tak otevřít dveře dřív, než se tam dostanou rodiče. Steph stojí na prahu dveří v džínách a červené bundě. Přece jenom se už blíží podzim a letní počasí už dávno vymizelo. Její hnědé vlasy se jí rozplývají na ramenou a stejně zabarvené oči si mě starostlivě prohlížejí.

„Pojď dál." Pozvu ji s úsměvem na rtech dovnitř.  Zavedu ji do svého pokoje, i když ona sama by ho našla bez mojí pomoci. Náš barák není zas tak velký a navíc tu už stejně byla tak stokrát. Steph hvízdne, když vejdeme do pokoje.

„Jo já vím, je tu trochu bordel." Zakřením se na ni a otevřu jednu z mých skříní.

„Trochu? Takovej nepořádek nemám v pokoji ani já!" Rozesměje se, ale přistoupí ke mně.

„Jdem na to?" Podívám se na ni přes rameno. Přikývne a já tak dostanu povolení vyházet všechno oblečení na podlahu.

Spolu se Steph mi balení jde jedna báseň a ke konci se začínám i trošku těšit. Přece jenom mě vezmou do školy, kde se budu různým kódováním zabývat! A to byl vždycky můj sen.

Když už se blíží půlnoci, Steph se zvedne z mojí postele, kde jsme poslední hodinu kecaly o všem možném.

„Asi bych už měla jít." Pousměje se a pomůže mi na nohy. Unaveně ji doprovodím ke dveřím, kde se rozloučíme medvědím objetím.
„Budeš mi chybět." Zašeptám do jejích hnědých vlasů.

„Ty mě taky..." Přitaká, než se ode mě odtáhne.

„Volej často." Přikáže a s tím se otočí. Naposledy mi zamává a zmizí do noci.

Úpřímně nemám páru co sem napsat, tak jen budu doufat, že se vám to líbí. Užívejte Halloween!:D