Kapitola 16

6.5K 615 23
                                    

Posadí se na lavici, ale já zůstanu stát. Představí se mi jako Minnie, což je prý její přezdívka. Nechápu, kdo jí vymyslel, když vypadá jako hora.

„Lizzie mi řekla, že spolu něco máte?“ Začne a její výraz zvážní.

„Už ne.“ Zavrtím hlavou. Tahle situace mi začíná být pěkně nepříjemná.

„To je dobře. Musíš vědět něco o jeho bejvalce.“ V očích se jí zableskne zlost, ale jak rychle se objeví, tak rychle zmizí. Nic jí na to neřeknu, jen se opřu o jednu ze židlí.

„Nevim, jestli jsi tady už slyšelo něco o Jessice?“ Nakloní hlavu na stranu.

„Možná, že kdybys mi řekla příjmení nebo jestli se mnou má nějaký hodiny, tak by mi to osvětlilo paměť.“ Protočím oči. Minnie se rozesměje tak mocně, až se mi zkřiví obličej bolestí. Její smích nabere vysokou tóninu, o které jsem ani nevěděla, že jí dokáže člověk vyloudit.

Jakmile se přestane smát, v jejích očích se objeví smutek a bolest. Tahle holka bude hodně náladová.

„Už je rok po smrti.“ Její úsměv je zkřivený a já se hned začnu cítit provinile.

„Promiň, já jsem…“ Zvedne ruku, čímž mě umlčí.

„Na tohle nemáme čas. Zbývá ti už jen 15 minut a ještě musíš zajít na ošetřovnu.“ Vykulím oči. Jak tohle sakra ví?

Radši se jí na to ale neptám. Nechci to vědět.

„Takže k tématu. Tohle neni Swartzova první mise. Jeho první byla právě s Jessicou a s ještě pár lidma, ale ty mě nezajímaj.  Jde o to, že jí nechal umřít. A to spolu chodili.“ Její hlas trošku přeskakuje, ale drží se dobře.

„Promiň, ale byla moje nejlepší kámoška.“ Znovu se usměje.

„V pohodě. A jak se to stalo?“ Zašeptám tiše.

„Zajmuli ji a on měl možnost ji zachránit, ale neudělal to. Nechal ji tam samonout s těma sviněma, který z ní vymlátili duši.“ Zatne ruce v pěst a po odkašlání pokračuje dál: „Vymlouvá se na různý věci, ale já mu to nevěřim. Nevěřim mu, že jí miloval ani jiný sračky. Od tý doby je děvkař.“ Pokrčí rameny. Přeběhne mi mráz po zádech. Co když se na mě taky takhle vykašle?

„Ale buď v klidu, máš tam Archera.“ Seskočí z lavice s hlasitým zaduněním.

„Těšilo mě, Abby, a přeju ti hodně štěstí. Neudělej stejnou chybu jako Jessica. Nevěř mu ty jeho sladký řeči.“ Usměje se a vyjde ze třídy. Kdyby se dovnitř nenahrnuli lidi a nevyhnali mě, asi bych tam stála doteď.

Na ošetřovně mi sestra s pokáráním ruku převáže a dokonce to stihne za úctyhodné 2 minuty. K východu ze školy se tak dostanu včas. Tony i Jake tam už stojí a o něčem si tiše povídají. Jake rozhazuje kolem sebe rukama, zatímco Tony jen vrtí hlavou. Nakonec se k mému překvapení obejmou a rozesmějí na celou chodbu.

S povzdechnutím si sednu na schody a zdravou rukou si prohrábnu vlasy. Z kapsy vyštrachám mobil a napíšu rychlou SMS pro Steph.

„Abby, pojď už!“ Zavolá na mě někdo. Zvednu hlavu od obrazovky a uvidím Kylie, která na mě mává. Přikývnu, popadnu svoji tašku a vydám se za nimi.

Když procházíme tou chodbou, kterou mě sem přivedl Tony, Kylie se na mě otočí. Chce mi něco říct, ale její pohled klesne k mojí ruce, načež se zamračí.

„Cos dělala?“ Zeptá se a zastaví tak celou skupinu. Všichni se na mě otočí a čekají na odpověď.

„Spadla jsem.“ Vyhrknu rychle. Je mi jasný, že mi to nevěří, ale naštěstí nikdo nic nenamítá.

„Tak ji aspoň pomožte s taškou, kluci.“ Prohodí Kylie, než se znovu vydá dál.

Očekávám nějakou hádku o to, kdo mi ji vezme, ale kluci se na sebe jenom podívají. Nejspíš mezi nimi proběhne nějaká telepatická konverzace, protože Tony přikývne a řekne: „Dej mi to, než si zas ublížíš.“ Dokonce se na mě i usměje. Jake se už ztratil někde v dáli. S překvapeným výrazem mu jí podám a následuju ho chodbou ven.

Kylie mluví celou cestu na to malé letiště, kde mě předtím vysadili. Její pusa je nezastavitelná, ale já si nestěžuju. Alespoň nemusím myslet na to, že tahle mise bude naprostá katastrofa.

Taková kratší kapitolka, tak snad se na mě nezlobíte. Zajímá mě jedna věc, co říkáte na toho Jakea?:) Voty a komentáře potěší:)

Doufám, že si užíváte prázdniny!:) 

Hackerka 007Wo Geschichten leben. Entdecke jetzt