Hackerka 007

Kapitola 22

Polije mě studený pot a mám chuť zahodit ten počítač někam hodně daleko. Nebo ho omlátit Faheemovi o hlavu.

Celá obrazovka totiž zčerná a objeví se jen malé okénko s odpočtem. Odpočítává jednu minutu a všem v pokoji je jasné, co se stane, jakmile dospěje k nule. A to já nesmím dovolit.

Kylie se mi snaží pomáhat a křičí na mě různě pokyny, ale mě to spíš rozčiluje. Nikdy dřív mi minuta nepřišla tak krátká. Dneska mám ale šťastný den, protože se mi tuhle katastrofu podaří odvrátit s 15 sekundovou rezervou. Pravá ruka mě bolí jak čert, protože jsem ji v tom spěchu musela taky používat a divím se, že se mi ta sádra ještě nerozlomila!

Znechuceně předám laptop Kylie a zamířím do koupelny zchladit si rozpálený obličej. Mozek se mi rozvařil a cítím se naprosto vygumovaná. Tohle už nikdy víc.

Na cestě zpátky k posteli spolknu další prášek proti bolestem hlavy. Přisednu si k nim a zkoumavě pozoruju, co dělají. V té složce jsou záznamy o rodinách, které odpálil. Zvedá se mi z toho žaludek. Už chci odvrátit hlavu, když si všimnu malého okénka, které vyskočí na ploše.

„Rozklikni to." Ukážu na to prstem. Kylie mě poslechne a na nás vyskočí jeho email. Bohužel je to v arabštině, takže nerozumím ani slovo. Kylie si prohrábne svoje krátké černé vlasy, než se zvedne i s laptopem.

„Musíme to nechat přeložit. Ty složky by už sice mohly stačit, ale čím víc důkazů, tim líp." Vytáhne telefon a vytočí nějaký číslo.

„Teda Abby, to bylo hustý." Šťouchne do mě Tony a tím mě vytrhne z odposlouchávání Kylie. Cítím, jak trochu zčervenám, ale naštěstí si toho Tony nevšimne. Jake jen přikývne a jemně se o mě otře svým ramenem. Až teď si všimnu, jak blízko vedle mě sedí a moje srdce se zblázní. Zvednu zrak a mám chuť ho políbit, ale do reality mě vrátí Tony, který si odkašle. Sakra!

Periferně zahlédnu, jak se Jake pousměje a tak rychle vstanu z mojí postele a podívám se na oba dva.

„Mohli byste laskavě zvednout svoje zadky a uvolnit mi místo na moji posteli??" Snažím se je vyhnat. K mému překvapení se oba dva zvednou, a když prochází kolem mě, Jake mě plácne přes zadek. Samozřejmě tak, aby to Tony nebo Kylie neviděli.

Hodím po něm ošklivým pohledem, ale on na mě mrkne, což mě donutí zrudnout. Co to se mnou dneska je?? Že by mi ten otřes mozku pomotal vnímání? Jake je přece kretén! Ale tak hrozně sexy...Potřesu hlavou, ať se zbavím těhle myšlenek, ale jen to způsobí větší bolest hlavy. S tichým nadáváním zalehnu do postele. Jediné, co mě dělí od spánku, je mluvící Kylie. Nejsem schopná jí poslouchat, takže usnu i přes její zvučný hlas.

***

Přijde mi, že nespím ani 5 minut, než mě Kylie vytrhne ze snění o růžových králíčcích. Bolest hlavy je tentokrát horší a všechny myšlenky mám jak v mlze.

„Co se děje?" Zamumlám ještě v polospánku.

„Musíme na nejbližší základnu, pojď." Vytáhne mě násilím z postele a já ji málem porazím na zem.

„Promiň." Řeknu omluvně a popadnu svoje brýle z nočního stolku. Nějakým zázrakem se dostanu do auta i se svojí taškou. Naštěstí sedím vepředu, a i když se snažím neusnout, auto mě ukolébá jedna dvě.

***

Jakmile se zabydlíme v hostinských pokojích, který jsou malý tak jako naše spižírna, jsme povolání k hlavnímu agentovi.

„Máme pro vás velmi důležitou zprávu, Agenti." Stojíme před místností, kde vyslýchají Faheema a momentálně ho konfrontují. Agent nám chce něco říct, ale z místnosti se ozve rána, a tak se všichni otočímě na zatemněné okno. Najednou se dveře vedle otevřou a z nich vyjde Faheem následovaný FBI Agentem. Jakmile si nás Faheem všimne, plivne nám k nohám.

„Za tohle zaplatíte, všichni, zvlášť ty, děvko!" Provrtá mě pohledem, až mi přejede mráz po zádech.

„Omlouvám se, teď už vám ale nic neudělá. A teď k tomu, co jsem vám chtěl říct." Agent, jehož jméno jsem nepochytila, se vydá směrem neznámo kam. Všichni ho i přesto následujeme.

„Naši agenti z těch emailů zjistili, že Faheem nepracuje sám. Vypadá to, že jde o celou organizaci. Nejspíš ho nahradí někdo jiný, jakmile zjistí, že je za mřížemi. Nejhorší je, že jsme zjistili, že se rozprostírají přes všechny státy." Na konci si povzdechne a otevře dveře. Drží je gentlemansky po celou dobu, než všichni vejdeme do místnosti. Od něj by se mohli kluci něco přiučit.

NA obrazovce je mapa USA a v ní vyznačené domy rodin. Po zádech mi přeběhne další mráz.

„Vypadalo to, Faheem pouze testoval různé typy bomb. A podle těch emailů, byl tenhle dům jeho poslední. Nevíme, co se stane teď." Pokračuje Agent. Kylie nás všechny projede pohledem a pak nám přikáže, ať zůstaneme tam, kde jsme. Odvede si agenta s sebou a zastaví se tak daleko, abychom je nemohli slyšet.

Celou dobu, co si o něčem povídají, na nás Agent nevim-jméno hází pohledy a přikyvuje. Tohle se mi ani trochu nelíbí.

Tak po sto letech přidávám novou kapitolu :D nějak na to nemám čas...:D ale doufám, že se vám líbí!:D komenty a voty potěší:)