Kapitola 5

10K 750 75
                                    

 Další den mě budík probudí v 6:30, ale později zjistím, že jsem si ho možná měla nastavit na dřív. Večer to tak nevypadalo, ale ta škola má snad milión pater, dveří a snad ještě víc schodů! Naprosto všude jsou schody!!

Někdy okolo 7 naprosto zmatená pobíhám a hledám nějakou tu jídelnu, kde by měli podávat snídaně. Začíná mě to pěkně štvát, protože můj žaludek vydává velrybí zvuky a přijde mi, že se na mě kvůli tomu všichni otáčejí. Nakonec překonám svoji pýchu a zeptám se nějaký blondýny, kde se tady můžu najíst.

Sice mi cestu popíše s odfrknutím, ale hlavní je, že mi řekla, kde tady to jídlo najdu! Když konečně najdu tu zpropadenou jídelnu, hlady snad šilhám. U okýnka mi podá namakaná kuchařka kydanec na talíři, což má být nejspíš ovesná kaše. S táckem v rukách se rozhlédnu po jídelně. Je tu tak 6 stolů a u každého sedí okolo 5 lidí, ale každý je jinak starý. Očima vyhledám skupinu, která mi je věkově podobná a vypadá, jako totální nerdi na počítače. Přistoupím k jednomu stolu, kde sedí 6 lidí, a se zářivým úsměvem se jich zeptám: „Můžu si přisednout?“

Zrzavý kluk se na mě jako jediný otočí a přimhouří oči.

„Jen pokud nám řekneš, jak se trasuje počítač?“ Bože, taková primitivní otázka. Protočila oči, ale i přesto mu odpovím.

„Tracert.“ Usměju se. Zrzek mi úsměv opětuje a poplácá místo vedle sebe.

„Tak teda vítej.“ Zazubí se. Jakmile si sednu, všechny oči se mi zapíchnou do mého obličeje. Au!

„Jmenuju se Abby.“ Představím se rychle.  

„Já jsem Zack.“ Usměje se na mě ten zrzek. I přesto, že nemusím zrzavý kluky, tenhle vypadá celkem fajn. Má roztomilý pihy okolo nosu a nádherný modrý oči. Postupně se mi všichni představí, i když to je nejspíš k ničemu, protože to do zítra stejně zapomenu. Zrovna když se zvedám od stolu se slovy, že už jsem plná, přijde ke mně Tony.

„Čau Abby, tady máš rozvrh.“ Usměje se a předá mi papírek. Poděkuju mu, než pokračuju v cestě k okýnku.

„To na mě nemáš žádný otázky?“ Dožene mě Tony.

„Ne.“ Usměju se a předám tác kuchařce.

„Takže všechny učebny zvládneš najít sama?“ Nadzvedne jedno obočí.

„Nějak si poradím.“ Pokrčím rameny a vydám se zpátky na pokoj. Snažím se předstírat, že vím, kam jdu.

„Abby?“ Křikne na mě. S podmračeným výrazem se na něj otočím.

„Co je?“

„Víš, že pokoje jsou na druhý straně, že jo?“ Uchechtne se. Sakra!

„Jo, jen si chci školu první prohlídnout.“ Zalžu rychle a vydám se směrem neznámo kam. Tak to mě ta moje pýcha zas dostala do pěkný bryndy. Cestou zkouknu můj rozvrh, který je vážně divný! Každý den mám po 6 hodinách, kromě středy, což je sice naprostá pohoda, ale polovinu ze svých předmětů jsem v životě neslyšela! Aspoň že jich je jenom 6 – střelba, bojový trénink, informatika, řeč těla, strategie a orientace, která je jako jediná celou středu.  Ještě k tomu všemu máme každou 6 hodinu (zase kromě středy) nějaký normální předmět. Asi abychom nebyli úplně vypatlaný. Dneska začínám strategií, tak jsem na to celkem zvědavá.

Nakonec se nějakým zázrakem dostanu na pokoj, kde si jen seberu tašku a blog, jelikož netuším, co si s sebou mám vzít. Po zběsilém pobíhání po celé škole, myslím, že už jsem viděla naprosto každý kout a pavouka týhle školy, tu učebnu číslo 108 najdu. Celá udýchaná zapluju na poslední volné místo.

Sedíme u kulatýho stolu, což už je samo o sobě divný. Nejsem na Kamelotu, že ne? Po mé pravici sedí holka od snídaně, ale už jsem zapomněla její jméno. Že by Julia? Ne, ale něco na J to myslím bylo! Pokusím se na ni usmát a zkontroluju, co má nachystaného před sebou. Když si všimnu, že tam nemá vůbec nic, trochu si oddechnu. Myslím, že v tomhle stavu už bych nebyla schopná si pro něco doběhnout. Pohodlně se uvelebím na židli a přejedu ostatní pohledem. Je nás tu tak 10 a některý vypadají fakt strašidelně. S rambem sedícím naproti, bych se v noci fakt střetnout nechtěla. Když se pohledem srazím s Tonym, pousměje se na mě, což mu oplatím kývnutím. Pokračuju ve svý cestě dál a musím zatajit dech, když si všimnu kluka sedícího vedle Tonyho. Trošku zčervenám, když na mě mrkne, ale rychle se vzpamatuju. Tenhle typ kluka bych naopak v noci moc ráda potkala. Jeho uhlově černé vlasy, které jsou mimochodem božsky husté, mu šibalsky stojí na hlavě. Ne, že by byly rozcuchané, je to tak akorát. Oči má temně hnědé a jeho rty jsou naprosto k nakousnutí. Pod modrou košilí má černé tričko, které mu dokonale rýsuje svaly. Nad límečkem košile, kterou má nahrnutou u loktů, mu vykukuje nějaké tetování. Když si všimnu, že na opěradle svoji židle má motorkářskou koženou bundu, mozek mi udělá v hlavě kotrmelec.

Z mých plánů jak sbalit toho sexouše, mě vyruší příchozí učitelka. Vypadá děsně chytře, na nose ji sedí obrovské brýle, svůj kostýmek má dokonale uhlazený a knoflíčky sepnuté až ke krku. Vlasy jí občas někde trčí z jinak dokonalého drdolu. Když si stoupne k největší židli u stolu, všimnu si šílených jiskřiček v jejích hnědých očích. A sakra.
Na stůl rozloží obrovskou mapu a odněkud vytáhne takový ty malý vojáčky, vrtulníky a nějaký auta. Když si uvědomím, co po nás bude chtít, polije mě studený pot. Strategie mi nikdy nešla.

Po naprosto vyčerpávající hodině a půl se jako zombie vypotácím ven. Mozek mi nejspíš vytekl ušima, jak jsem se snažila vymyslet co nejlepší útočný plán a ještě k tomu jsem si přeseděla nohu. Fakt skvělej začátek týdne. Pondělí jsou vždycky na hovno.

Než se stihnu podívat, co mám další hodinu, někdo mi zaťuká na rameno. Překvapeně se otočím na Tonyho, který se usmívá od ucha k uchu.

„Na to, že to byla tvoje první hodina, jsi měla hustý nápady.“ Zazubí se.

„Díky.“ Přikývnu a znovu se zahledím do rozvrhu.

„Co máš další hodinu?“ Nakoukne mi přes rameno a něco si tiše zamumlá, když zjistí, že další hodinu mám Střelbu.

„To musíš jít do sklepa. Viš, kde to je?“ Podívá se mi do očí. Sklep??

„Ne.“ Zavrtím hlavou.

„Já mám další hodinu řeč těla, ale tady Jake,“ Ukáže na toho hříšně božského kluka, „tam teď taky jde. Vezmeš tam Abby?“ Tony zavolá na Jakea, který už je někde v půli cesty.

„Okej.“ Mávne na mě a já si radši pohnu, protože se tu nechci zas ztratit! A zvlášť ne v nějakym sklepě. Když se dostanu do jeho blízkosti, do nosu mě uhodí naprosto skvělá vůně. Zhluboka se nadechnu, a kdybych mohla, tak se na něj přisaju, jak božsky voní.

„Takže Abby, už víš, s jakou pistolí budeš střílet?“ Ušklíbne se na mě a pokrčuje v cestě.

„Nemám páru. Možná bys mi mohl nějakou doporučit.“ Zavrním a věnuju mu jeden ze svých sladkých úsměvů. Zarazí se, když si uvědomí, že s ním flirtuju.

„Na začátek je asi nejlepší Glock 19.“ Vzpamatuje se rychle a uculí. S živou konverzací o nejrůznějších pistolích mě zavede do sklepa, kde už jsou ostatní nachystaní u jednotlivých kójí. Jake si vybere jednu vedle mě a všichni čekáme na vyučujícího. 

Spoustaaaaa novejch postav. Takže jaký na ně máte názory? Já se osobně celkem děsim tý profesorky na Strategii :D A co říkáte na Jakea?:3 Voty a komenty potěší!:)

Hackerka 007जहाँ कहानियाँ रहती हैं। अभी खोजें