Hackerka 007

Kapitola 29

Jakmile uslyším motor auta, zmateně se rozhlédnu okolo sebe. Zapomenu na světla baterek, která se nebezpečně přibližují, a soustředím se na ten ohlušující zvuk.

Když se z lesa vynoří jeden z našich terénních vozů, zalije mě pocit úlevy. Že si ale dali na čas!

Auto zabrzdí těsně vedle mě. Na nic nečekám a naskočím dovnitř.

„Jak jsi na tom, Abby?" Ozve se až moc známý hlas. Můj klid vystřídá zděšení. Co tu dělají oni dva?! Čekala bych, že mě zachrání nějací zkušení agenti. Nic proti nim, ale nějaká zkušenější ruka by byla lepší.

„Jo, žiju, hlavně jeď." Vydechnu unaveně. Ani se nestihnu pořádně uvelebit, a už se ozve střelba. Auto se začne nekontrolovatelně řítit skrz les, než narazí do stromu. Ještě, že jsem se stačila připoutat, jinak by ze mě byl mastnej flek.

Vyplašeně se podívám na kluky, kteří naštěstí vypadají jakž takž v pořádku, až na nějaké to pomlácení. Vykouknu z okýnka, ale hned se schovám, když uvidím několik ne zrovna přátelsky vypadajících mužů postupovat směrem k nám s napřaženými pistolemi.

„Jakeu, Tony! Co teď?!" Pronesu rázně šeptem.

Jake si přitiskne prst k uchu a zamumlá: „Tady Agent Swartz, potřebujeme pomoc, jsme obklíčeni. Jsme jihozápadně od vrtulníku." Jakmile domluví, otočí se směrem ke mně.

„Jsi v pořádku?" Zeptá se starostlivě, až mě to překvapí. Že by měl ten parchant v sobě trochu citu?

„Asi jo, ale to je teď jedno. Co teď jako uděláme??" Začínám trochu panikařit, a tak se zhluboka nadechnu, aby se mi aspoň trochu zpomalil splašený tep mého srdce.

„Prostě počkáme. Stejně proti nim nemáme šanci." Pokrčí rameny Tony. Super, prostě super.

„Vylezte z auta! Všichni!!" Zahuláká někdo zvenčí. Hodím pohledem po Jakeovi, který se jen zamračí a začne něco dělat se svojí pistolí. Tony si tu svoji nabije a druhou mi podá.

„Ať máš aspoň něco u sebe." Usměje se, ale jeho oči jsou tentokrát prázdné. Začíná mi být jasný, že odtud možná nevyvázneme živí.

S povzdechem si pistoli zkontroluju a nabiju, než si ji vezmu pevně do levé ruky. S levačkou zastřelím možná tak sebe, ale co se dá dělat, když jsem si chytře zlomila prsty na mojí šikovnější ruce. Kývnu na Jakea, který pomalu otevře dveře a s namířenou zbraní vyleze do tmy. Já a Tony ho následujeme.

Studený vzduch mě zamrazí v zádech. Předtím mi přišel vhod po těch hodinách strávených v zatuchlém sklepě, ale teď mi pouze přijde, jako by se po mě sápaly ledové ruce a dusily mě. Otřesu se a zaženu tak strach. Teď není čas srát si do kalhot.

Rozhlédnu se po okolí a můj pohled se setká s Tonyho. Vyměníme si lehké úsměvy na dodání odvahy. Vedle mě se vynoří Jake a ostražitě se po mě ohlédne. Sjede mě od hlavy až k patě a zamračí se. Ehh, dobře? To vypadám tak příšerně?

Všichni tři zaujmeme nacvičené pozice. Zbraň se mi zdá v levé ruce těžká, a tak si ji opatrně podepřu i pravačkou. Mhouřím oči na 5 mužů stojících před námi, a i když nás osvětlují baterky, přijdu si ztracená ve tmě.

„Položte zbraně na zem a kopněte je k nám." Zahuláká na nás muž stojící vpředu skupiny. To tak.

„To si nemyslím." Odpoví Jake. Než stačí někdo něco namítnout, rozezní se lesem motory aut (možná i vrtulník? Kde se tu kurňa vzal vrtulník??), takže se moje pozornost zaměří na les. To budou určitě naši!

Ostatní se začnou zmateně rozhlížet, hledajíc ozbrojence skryté v temnotě lesa. Pomoc je tady! Už jsem v bezpečí! Ani nevíte, jak hrozně jsem se mýlila...

Všechno se semele rychle. Muž, který s námi předtím mluvil, využije situace a vystřelí po mě (proč jsem vždycky terčem já?). To mě sice probere, ale už je pozdě. Než stihnu zareagovat, sehnout se nebo aspoň vypálit zpátky, skočí přede mě Jake. Náraz kulky ho shodí na mě a oba spadneme do trávy.

Ne...ne...ne, ne, ne!!

Je mi jedno, co se děje okolo mě. Je mi jedno, jestli po mě vypálí znovu. V hlavě mi divoce buší tep, až skoro neslyším výstřely okolo mě. Na chvíli se mi zamlží před očima.Nevím, jestli to je šokem nebo slzami.

Abby, soustřeď se! Opatrně vylezu z pod Jakeova těla. Ne, z pod Jakea. Zatajím dech a odhodlám se mu podívat do tváře.

No tak už tu konečně máte novou kapitolu :D co na ni říkáte?