Trable ze života biatlonistky

24. Kapitola

Červenec

Ráno jsme s Mikaelem vstali poměrně časně, protože nás čekal sobotní trénink. Večeře s jeho otcem byla příjemná. Dali jsme si k jídlu skleničku na mě docela silného, červeného vína a ačkoliv jsem ho vypila tak málo, cítila jsem ho v hlavě. To hovořilo v Mikaelův prospěch, protože jakmile za námi zapadly dveře pokoje, pověsila jsem se na něj jako medvídek koala na strom a odmítala povolit sevření kolem jeho svalnatého těla. Po velmi uspokojivém zápasu bez oblečení v peřinách jsme usnuli a na rozhovor nedošlo.

Ráno jsem měla špatné svědomí, že jsem to zase odložila. Jenže kdo by dal přednost vážné řeči před sexem s tím blonďatým bohem. Nezbylo, než vylíčit Mikaelovi Torreho zvláštní návrh během snídaně. Na moment se nad mými slovy pozastavil a pak na mě se zvláštním výrazem hleděl.

,,Cos mu na to odpověděla?"

Potřásla jsem hlavou. ,,Nic. Chtěla jsem o tom nejdřív mluvit s tebou."

Na moment se zarazil, než se zase pohnul směrem ke stolu. Jeho miska s jogurtem a müsli přistála se zadrnčením lžičky o porcelán na stole.

,,Aha. A tohle jsi mi včera chtěla říct, když jsi přede mnou stála v negližé?"

Zmateně jsem pátrala v jeho rozkošné tváři, momentálně postrádající obvyklé jemné, veselé rysy. Jeho rezervovaný výraz podtrhovaly jeho široké lícní kosti se zatnutou čelistí a doplňoval je hluboký pohled temně modrých očí pod nakrabaceným obočím i neobvykle tvrdý tón hlasu.

Unikaly mi souvislosti. Nedokázala jsem odhadnout, jestli se zlobí, že Torre navrhl, abych se přidala k mužskému týmu, anebo protože jsem se ho na jeho názor chtěla zeptat polonahá.

,,Jo," přiznala jsem opatrně.

,,Emilie, jestli to chceš, tak se vykašli na to, co si o tom myslím já a prostě to teda udělej. Ale ptát se mě na mý mínění, když přede mnou stojíš skoro nahá," rozhodil rukama, jak tam tak nade mnou stále ještě postával v celé své působivé výšce, ,,cos jako myslela, že ti na to v tu chvíli řeknu."

,,Ptám se tě teď. A jsem oblečená," štěkla jsem po něm tónem hlasu, podobným tomu jeho. Vážně jsem včera nepřemýšlela nad tím, že by mu moje nahá prsa mohla vadit v mluvení. Prostě jsem jen momentálně sebrala odvahu a chtěla ten rozhovor mít za sebou.

,,Jasně a stejně chceš, abych ti řekl jo, jdi do toho."

,,Ne, chci, abys mi řekl, co si o tom vážně myslíš!"

,,Ale prosím tě. Myslíš, že jsem slepej?"

Zarazila jsem se a nechápavě se zamračila, až se mi obočí zcela jistě musely spojit v jedno. Nedařilo se mi sledovat jeho myšlenkový pochod. Ale docházelo mi, že je něco hodně špatně. Moje obavy se ukázaly jako naprosto oprávněné.

,,O čem to mluvíš?"

,,Chceš trénovat s Bjørnem?" Protáhl směšně jeho jméno a ruce si založil v bok. ,,Tak s ním trénuj," pokrčil rameny, ,,nějak se s tím popasuju."

,,Ne, do hajzlu," zajektala jsem tentokrát dost hlasitě a nemyslela na to, že o patro výš spí Mikaelův otec. Tohle jsem potřebovala hodně rychle uvést na pravou míru. ,,Řekla jsem, že chci znát tvůj názor a promluvit si o tom. Proč do toho taháš Bjørna?!"

Zachvátila mě panika. Aniž bych si to uvědomila, vnesla jsem mezi nás napětí. Získala jsem klamný dojem, že Mikaelovi moje přátelství s Bjørnem nevadí, ale teď se zdálo, že je tomu naopak.