Trable ze života biatlonistky

36. Kapitola

Srpen

Našla jsem ho s hlavou zakloněnou a opřenou o okraj vany. Rozlepil víčka a pohlédl na mě zastřeným pohledem.

,,Uf. Jsem se lekla..."

Uvědomila jsem si, že je logicky nahý a že tam nemám, co dělat. Tak jsem mu jen rychle pohlédla do očí a zakázala si nahlížet za okraj vany.

,,Moc se v tý vodě necákej, musíš zpátky do postele," blábolila jsem, zatímco jsem se otáčela na patě.

,,Jasně, mami," hlesl tiše.

Moc vtipný, chlapečku.

Vrátila jsem se k povlečení. Když jsem měla hotovo, začala jsem mu šantročit v šuplatech od komody. Uslyšela jsem vrznutí kůže o povrch vany. Jako správná hlídačka jsem udělala pár kroků bokem a zvědavě nakoukla do dveří. V tu chvíli se Bjørn zase vynořil nad hladinu. Takhle si myje vlasy? To si je moc neumyje. No měla jsem pravdu. Vzápětí se totiž ozval zvuk puštěné sprchy a následně tlumené ,,doprdele" jak si Bjørn pustil vodu studenější, než mu bylo příjemný.

,,Myslela jsem, že by se ti mohlo hodit čistý oblečení," hlaholila jsem a vešla do koupelny.

Zůstala jsem stát ve dveřích a další slova mi uvízla v hrdle. Bjørn stál na koberečku před vanou a utíral se ručníkem.

Jenže si neutíral rozkrok, ale vlasy. Stál tam, jak ho Bůh stvořil. Sotva si stihl přestat utírat vlasy, aby na mě pohlédl, už jsem jeho tričko a trenky, co jsem mu nadmíru aktivně vyhrabala ze šatníku, hodila na umyvadlo a otočila se na patě s překvapeným promiň, a rychle jsem se pakovala z dohledu.

Tak to bylo trapný... Já kráva!

Taky jsem se mohla nejdřív zeptat, jestli můžu vejít. Je teda fakt, že jsem mu zakázala dveře zamknout a ne je zavřít. Každopádně se ehm... Zcela viditelně... Neměl za co stydět a tak ty dveře nechal otevřené. Nezdálo se, že by mu očumování jakkoliv vadilo. Za to já z toho nechtěného narušení jeho soukromí měla menší psychickou újmu a zrudla až ke kořínkům vlasů.

Vyběhla jsem z jeho pokoje jakoby mi za zadkem hořela koudel. Mick konečně seskočil z pohovky, když viděl, že mířím do kuchyně.

,,Jo, za chvíli půjdeme ven, chlupáči, vydrž ještě chvíli." Naposledy jsem s ním byla někdy v noci, už jsem si ani nepamatovala kolik bylo hodin, ale jenom kolem baráku, protože jsem se bála, že se ztratím. Což se psem asi úplně nešlo, zřejmě by mě dotáhl zpět k svému domovu.

Dala jsem vařit vodu na čaj a ometala se v kuchyni. Mick seděl vedle stolku za mými zády a pozoroval mojí činnost. Z koupelny jsem zaslechla hučení fénu na vlasy. Musela jsem se nad tím ušklíbnout. Člověk neviděl často chlapa sušícího si vlasy fénem. Jenže dlouhý vlasy a teplůtka, že jo...

Zrovna jsem hleděla z okna a pozorovala ptáčky, když mi došlo, že už nejsem sama. Bjørn ke mně zezadu přistoupil tak blízko, že se mě skoro dotkl. Celá jsem ztuhla. Co to dělá?

,,Za útěk od pacienta vám zapisuji mínus, sestro."

,,Fakt moc vtipný."

Nervózně jsem se uchichtla a lehce naklonila hlavu k levé straně, abych udržela prostor mezi námi, když jsem se k němu otočila. Oči měl trochu přivřené a pohled zastřený, asi ještě odeznívající horečkou. Oknem dovnitř pronikaly sluneční paprsky, které tančily po jeho rozpuštěných vlasech ve zlatavých odstínech. Rámovaly jeho úzkou tvář a já se zadívala na několikadenní strniště, které se neobtěžoval oholit. Asi mu nezbylo sil.