Trable ze života biatlonistky

76. Kapitola

Leden

Cloumalo jím rozčilení. Copak jí nestačilo, to co vyjádřil písničkou? Měla by být klidná a spokojená, musela už přece vědět, že ho má v hrsti? Měl pocit, že tou baladou sdělil všechno. Vložil do toho svoje nejniternější pocity. Nebo aspoň to, čeho byl schopný. Hrál tak otevřeně, jak jen mohl. Nešvindloval. Nechápal, proč jí tak moc sejde na tom, jestli jí během uplynulého týdne napsal nějakou zprávu nebo ne.

,,Ahoj," pípla, když se přesně o dvanácté večer objevila v setmělém vchodu do jídelny, kam jí vyzval, aby přišla.

,,Ahoj," odpověděl Bjørn podobně tlumeně.

Ve skutečnosti mu rozčilení přivádělo krev do varu a zároveň byl nadržený jako prase, takže neměl chuť se soustředit na jakýkoliv jiný topic jejich setkání, než bylo vzájemné poskytování rozkoše třením jejich těl o sebe. Trochu ho z toho pomyšlení brněla bříška prstů. Měl chuť jí už podruhé toho večera vjet rukama pod svetr a umlčet ji znovu jazykem dřív, než se stihne rozpovídat. Cítil nepotlačitelné vzrušení.

Na moment po sobě uhýbavě pokukovali. Nakonec mlčení prolomil on. Chtěl to mít co nejrychleji za sebou, aby se mohl věnovat příjemnějším věcem.

,,Měl jsem se ozvat, co? Moc se omlouvam, nestihl jsem to," zabrblal první věc, co ho napadla.

,,Nelži," zakoulela očima a shovívavě se usmála. Už před nějakou dobou si všiml, že takhle se usmívá jen na něj. ,,Přiznej se, že ses na mě prostě vykašlal."

Kdyby věděl, co je stud, určitě by se v ten moment zastyděl, že jí zaservíroval tak trapnou výmluvu. Jenže to udělal ze zvyku. Vždyť se sám rozhodl, že ukojí její zvědavost, aby se mohl rychle vrhnout na ukájení i dalších, mnohem zajímavějších potřeb.

,,Neni to tak, jak si myslíš," potřásl hlavou a následně si rukou upravil vlasy za ucho.

,,Ne?" usmála se znovu. ,,Tak mi pověz, jak to je."

Zatvářil se otráveně, až se i ona ošila. Uvědomil si, že jí to začalo být nepříjemné, a chtěl jí rychle dát vysvětlení. Lezl na nervy sám sobě, ale rozvázat jazyk pro něj nebylo snadné.

Nadechl se, naposledy zaváhal a znovu vydechl, aniž by promluvil. Tiše přihlížela, jak si znepokojeně založil ruce na svalnaté hrudi. A on v těch očích viděl, jak se snaží uhádnout, co řekne.

,,Terry už zas byla v nemocnici," pronesl, jakoby to vysvětlovalo všechno.

Neuvědomil si, že ona netuší o čem mluví. Zamračila se. Terry přeci pracuje jako zdravotní sestra, ve špitále se tedy pohybuje pravidelně. A pak se výraz její tváře uvolnil a soustředěním napjaté rysy povolily, když jí došlo, jak to myslí.

,,Co se stalo? Je v pořádku? Počkej... jak to myslíš, že tam byla zas?"

,,Ona ti o tom nic neřekla?"

,,Ne," zakroutila spěšně hlavou.

,,Má nějaký ženský problémy. Nevim, jak se to jmenuje... ale každopádně... jsem dost uvažoval to tu zabalit a letět domů."

,,Cože?!"

Znovu si povzdychl. ,,Ona pro mě už kolikrát nechala všeho, jen aby... mi pomohla. Ale mluvil jsem s Chrisem a ten trval na tom, že je všechno pod kontrolou, ať se nevracím."

Emilie zatěkala očima, jak horečně přemýšlela, o čem přesně Bjørn mluví.

,,V čem ti pomohla?" zeptala se jemně.