Trable ze života biatlonistky

84. Kapitola

,,The winner of the sprint race here in Pokljuka, Bjørn Gjertsen. Congratulations."

Jmenovaný atlet se opíral lokty o stůl, za kterým stejně jako všichni ostatní seděl. Narozdíl od nich však civěl kamsi do neznáma a prsty levé ruky se tahal za vousy na bradě. Když se ozvalo jeho jméno, trochu zmateně putoval po řadě lidí před sebou, než našel dotyčného s mikrofonem v ruce. Kývl hlavou, aby poděkoval a cosi zamumlal. Pak ho napadlo si přisunout mikrofon, který stál o kousek dál před ním na stole.

,,Tell us, Bjørn, how was your race? When did you realize that you could win?"

,,I didn't," zasmál se Bjørn po té, co upřeně hypnotizoval chlápka s mikrofonem, aby porozuměl otázce. ,,Řekli mi to lidi z týmu, co stáli kolem trati," pak změnil hlas, aby je skřehotavým hlasem napodobil, ,,pohni, Bjørne! Jedeš o vítězství! Já si ve skutečnosti myslel, že jsem to podělal už v druhým kole. To byl asi klíč."

,,Jaký klíč?"

,,Přepálil jsem to, když jsem se svezl za Lukasem Hoferem. Díky, Lukasi," mávl Bjørn rukou na kameru, ,,máš u mě pivo."

Konferenční místností se ozval smích. Komentátor se taky pochechtával, když se ptal na další otázku, ,,takže se vám dnes běželo snadno?"

Bjørn si protřel koutek oka a působil jakože ho interview nudí. ,,Snadno? Ani omylem. Ten nový sníh je hrozně otravný. Pomalý. Šlo to ztuha."

,,Zdá se, že jste vyhrál především zásluhou skvělé střelby. Věděl jste, že v dnešním sprintu stříleli čistě jen dva atleté? Vy a Christian Gow."

,,Ah," kývl Bjørn hlavou a bez zájmu se uměle usmál. ,,Awesome."

,,Říkáte tedy, že jste se v závodě necítil dobře a neměl jste lepší nebo jiný pocit než jindy?"

,,Já nevim," pokrčil znuděně rameny Bjørn. ,,Asi to bylo těmi podmínkami, že jsem se necítil nijak fantasticky, ale lyže byly připravený parádně. Prostě jsem dneska jen profitoval z chyb ostatních. Nic víc."

Povinnosti ho vždycky otravovaly, když šlo o něco, co ho nebavilo. Zaujmout však místo na konferenci mezi Johannesem Thingnesem a Emilienem Jacquelinem představovalo pro Bjørna tu největší satisfakci v jeho celém životě. Dosáhl konečně svého hlavního cíle. Výhra chutnala tentokrát obzvlášť sladce. A on si nehodlal ten požitek nechat ničím zkazit.

,,Měl by se Johannes po tvém vítězství obávat konkurence z tvé strany?"

Bjørn po pronesené otázce několik vteřin jen bez muknutí hleděl na komentátora. Z jeho tváře nebylo čitelné žádné pohnutí, takže si všichni mohli jen domýšlet, co se mu honí hlavou. Ve skutečnosti ho pouze napadlo, jak pitomá ta otázka je.

,,Je to jen jedno vítězství. To nic neznamená," pokrčil rameny a pootočil hlavu, aby vyhledal oční kontakt k týmovému kolegovi. ,,Johannes je prostě nejlepší. Ale já jsem nejkrásnější."

Zrzek se rozesmál a naklonil se, aby si s Bjørnem ťukl pěstí. Pak si přitáhl mikrofon.

,,Jo, hlavně tvý vlasy jsou krásný. Což mi něco připomíná..."

Jossi významně povytáhl obočí a Bjørn mu odpověděl zatřepáním hlavy. ,,Pšt."

,,Co to je ta věc s vlasy? Bjørne, pošťuchují vás kvůli tomu rádi?"

,,Nonstop," vlasáč se opřel zády do židle, ale pak se znovu zhoupl vpřed, aby ještě něco dodal. ,,Asi mi Jossi závidí. Vlastně si myslím, že mu Hedda nařídila se ostříhat na krátko, aby po něm holky moc nekoukaly."