Třiapadesát útržků (drabbles)

8) Karneval (300)

Anna se proplétala pestrobarevným davem a připadala si jako Alenka v říši divů. Všude kolem ní bylo cítit veselí, radost a zábava. Ze všech stran byli lidé a kdekoli jinde by na sebe určitě byli protivní a  osočovali se z toho, kdo komu šlape na nohu, tady však panovalo zvláštní nadšení. Davové štěstí. Pousmála se, když ji to napadlo. Je možné, aby bylo štěstí nakažlivé? Tady to tak vypadalo.

„Úžasný, co?!“ zaječela vedle ní zrovna její kamarádka, dost nahlas na to, aby překřičela odevšad se linoucí hudbu.

„To teda!“ odpověděla jí se širokým úsměvem stejně hlasitě druhá mladá žena, která se upřímně trochu divila, že ji kamarádka v obřím rozjásaném davu vůbec znovu našla. „Proč jsme sem nejely už dřív?“

„Protože jsme chudý!“

„Jo, to bude tím,“ přidala se k ní ve smíchu Leny. „Ale je to tady boží!“

„To si piš.“

Za tohle, pomyslely si obě současně, to šetření stálo. Obří světoznámý karneval byl přesně ten druh věci, ze které pak člověk čerpá chuť k životu ještě nejmíň další rok.

„Koukej tam na ty tanečnice,“ pokynula Leny k hloučku tanečnic v akvamarínových kostýmech. „To barevný peří se mi vždycky hrozně líbilo,“ podotkla.

„Peří dobrý, ale ty těla!“ odpověděla Anna téměř nepřítomně a co řekla si uvědomila až když se vedle ní ozval kamarádčin smích.

„S tebou je to hrozný, ty lesbo,“ dloubla ji Leny hravě do boku a Anna se jen s pokrčením ramen zaculila.

„No jo, co naděláš. Ale abys neřekla, dokážu objektivně posoudit, že támhle ti polonazí chlapi by mohli být zase něco pro tebe.“

Leny se podívala naznačeným směrem a uznale pokývala hlavou: „Bod za objektivní posouzení.“

Anna se zasmála a pak navrhla: „A teď bychom mohly přestat být prasata, přestat slintat a jít se bavit.“

„Mě slintání baví,“ namítla Leny, čímž si vysloužila pobavený pohlavek.