Je krásný den. No dobře, možná ne úplně konvenčně krásný, ale mně to tak připadá. Napůl sedím a napůl ležím v posteli a sleduju, jak na okenní tabulky naproti dopadají kapky deště a pomalu sklouzávají po skle dolů, líně tvoříce cestičky. Venku je šero, obloha je šedá a svět působí tak nějak smutně, ale pro mě je ten smutek nějakým způsobem uklidňující. Přitáhnu si kolena k tělu a jedním chodidlem obaleným v teplé ponožce pohladím nárt druhé nohy, vychutnávajíc si chundelatou hebkost materiálu.
Přitáhnu si teplounkou deku, která ze mě trochu sklouzla, jak jsem změnila polohu, blíž k tělu, a usměju se. Takhle vypadá pohoda. Den, kdy nikam nemusím, a společnost mi v posteli dělají má oblíbená deka a fusky, venku svou melodii vyťukává déšť a na nočním stolku, pěkně na dosah ruky, stojí hrnek s horkým bylinkovým čajem.
Natáhnu se pro nápoj, z nějž se ještě kouří, a opatrně z něj usrknu, doufajíc, že přitom nepoliju knihu, která mi leží rozevřená v klíně.
Pak hrnek odložím, odtrhnu pohled od okna, zvuk bouchajících kapek nechám splynout do pozadí, kde nabyde podobu nerušivé kulisy, a vrátím se zpět k obsahu mírně zažloutlých stránek mé oblíbené knihy.
Všude dobře, v posteli nejlíp.
ВЫ ЧИТАЕТЕ
Třiapadesát útržků (drabbles)
РазноеRok 2021 pro mě a další autory bude ve znamení stovek, dvoustovek a třístovek. Ponořte se s námi každý týden do nového drabble a vychutnejte si příběhy v praktickém skladném balení vhodném například na cesty. #drablevyzva2021 od @islarosselli
