Jak přesvědčit vlka, aby mě nesežral? Je to snazší, než se zdá, jak se ukázalo.
Když proti mně tehdy zpoza houští vylezl vlk cenící zuby, myslela jsem, že je se mnou ámen. Začala jsem couvat a vlk zavrčel, ačkoli příliš nadšení v tom zvuku nebylo.
„Prosím, nesežer mě,“ zamumlala jsem si tehdy roztřeseně pod nos a následně jsem jen díky obrovskému strachu nezaječela, když mi vlk lidskou řečí odpověděl.
„Hlad,“ zavrčel prostě.
„Chápu. Dám ti všechno, co nesu, jen mě nesežer, prosím!“
S tím jsem košík s dobrotami pro babičku hodila před vlka a zvíře se okamžitě vrhlo na salám, který se vykutálel.
„Málo. Zítra zase hlad. Ty větší.“
Přes vlkovy omezené jazykové dovednosti jsem pochopila, že z toho pořád nejsem venku.
„Když mě nesežereš, budu ti sem každý den nosit maso. Tolik, kolik budeš chtít. Slibuju.“
„Jak věřit? Proč ty nabízíš?“
„Protože nechci umřít,“ odpověděla jsem popravdě. „A taky vidím, jak jsi vyhublý.“
„Dobře. A mluvit se mnou. Osamělý,“ zakňučel vlk než se pustil do posledního kousku masa v dosahu. To mě překvapilo…
„No… tak dobře,“ řekla jsem, usoudíc, že nemám příliš na výběr. Budu si prostě chodit povídat s vlkem. „Hlavně mě nejez. Hodnej pejsek, tak, hodnej kluk.“
YOU ARE READING
Třiapadesát útržků (drabbles)
RandomRok 2021 pro mě a další autory bude ve znamení stovek, dvoustovek a třístovek. Ponořte se s námi každý týden do nového drabble a vychutnejte si příběhy v praktickém skladném balení vhodném například na cesty. #drablevyzva2021 od @islarosselli
