Neví, jak vypadají lidské tváře. Už si na žádnou nevzpomíná. Ani barvy svých spolubydlících ze šuplíku už si tak docela jasně nevybavuje, tolik času už uplynulo od toho, co je viděla naposledy. Jen matně si vzpomíná na svou druhou polovičku, svou spřízněnou duši, se kterou ji osud před časem tak náhle rozdělil.
Při pomyšlení na druhou pokožku posmutní. Hezky se doplňovaly, tvořily perfektní pár. Uvidí ji ještě někdy?
Leží tu tak pod postelí, kam ji před časem zakopnula její majitelka, ve tmě, a truchlivě uvažuje nad svým osudem. Všichni už na ni určitě zapomněli a ona tu zůstane ležet, zapadnutá, dokud nesteří nebo ji nesežerou moli.
„Sakra, kde je ta ponožka?!“ slyší najednou a zpozorní. Nechce příliš doufat, ale když pod postel nakoukne modré oko, neubrání se naději.
Veliká lidská ruka se natáhne do úzkého prostoru a chvíli šmátrá, téměř to vypadá, že nedosáhne.
„Fuj, tady je prachu.“
To mi povídej, pomyslí si kysele ponožka. V tu chvíli ji drapne šmátrající ruka.
„Aha!“ vykřikne vítězně její majitelka a ponožka se taky nemůže ubránit pocitu vítězství. Je na světle, nezapomnělo se na ni. Vrátí se do šuplíku ke své druhé polovičce, budou spolu chodit na procházky a všechno bude v pořádku.
YOU ARE READING
Třiapadesát útržků (drabbles)
RandomRok 2021 pro mě a další autory bude ve znamení stovek, dvoustovek a třístovek. Ponořte se s námi každý týden do nového drabble a vychutnejte si příběhy v praktickém skladném balení vhodném například na cesty. #drablevyzva2021 od @islarosselli
