Strážce majáku

Duben 1923 - Blanche

Blanche

Starosta Jonas Leverlilly na veřejnosti působil jako člověk na svém místě. Schopný, vzdělaný a rozhodný. Osobnost, která dokázala vést celé město a rozvíjet ho. Ve skutečnosti byl však pouhým oplácaným prasetem, které žilo nejen ze svého platu úředníka, ale hlavně ho dotovaly peníze jemu podobných, kteří ho upláceli a podpláceli, aby pro ně přimhouřil očko tady a támhle, aby svou ctěnou ručkou podepsal tento schvalující dokument a tuto listinu. Korupce. Korupce. Korupce. Div že ho ještě nikdo neprokoukl, ale město prosperovalo díky rybářství a přístavnímu obchodu. Velmi rychle starostovi narostl hřebínek. Snad si to lidé způsobili nakonec sami. Každý mu na ulici skláněl hlubokou poklonu a smekal cylindr či buřinku.

Jediná dcera Emily však viděla pod jeho masku, kterou si každé ráno před odchodem z domu nasadil a s návratem zase sňal.

Večer ulehával po jejím boku. Když byl ve své náladě, musela mu být vždy po ruce a měla zakázán jakýkoli odpor. Často se stávalo, že během svého výkonu usnul a Emily musela strávit pod jeho těžkým opoceným tělem i pár hodin, než se uráčil převalit na druhou stranu postele, aby se mohla tichounce vykradnout z pokoje.

Několikrát se dokonce přihodilo, když měl značně přihnuto, že ji oslovoval jménem své zesnulé manželky Blanche. Fakt, že ani po letech neuzavřel sňatek s jinou ženou, si lidé, a hlavně brebentící báby na tržišti vysvětlovali jeho hlubokou láskou a úctou k paní Blanche Leverlillyové, jejichž manželství zpečetili vlastním slibem před Bohem.

Když Emily o volných odpoledních sedávala na okraji přístaviště a pozorovala shon rybářů i námořníků, kteří zde doplňovali zásoby na své zámořské plavby, často si kladla otázku: Proč o zvráceném domácím tajemství ještě nikomu neřekla. Proč ho nechávala ji trápit. Proč?

Protože by mi nevěřili. Protože jsem pro ně bezcenná. Mě nepotřebují. Protože, kdyby otec ve městě skončil, skončila bych i já. Protože možné následky by byly možná ještě horší než stávající situace. Protože...