Strážce majáku

Říjen 1926 - Den jedenáctý

Říjen 1926, ostrov

Den jedenáctý

Ostrovem se nesly nerytmické tóny kladiva, kterým strážce majáku zatloukal nová prkna namísto některých ztrouchnivělých na lávce. Soustředil se na každý jednotlivý hřebík, který vypáčil z nosného trámku, aby ho neztratil a nespadl mu do písku a nepřišel o něj nazmar. Kapsy plné zrezlých i korozí netknutých hřebů mu cinkaly u pasu jako drobáky hospodských. Od snídaně nezvedl hlavu od práce, a to do chvíle, kdy ho vyrušilo hejno racků, které se vzneslo z mlhového rohu. Polekali se hřmotného zatroubení s přesnou vteřinovou sekvencí v pravé poledne.

Zrak mu spočinul na dívce. Emily seděla na hraně písečného přesypu několik stop od majáku, na který upínala svůj pohled. Oči své neodtrhávala od štíhlé do nebes tyčící se stavby završené lucernou s věčným světlem.

Odložil kladivo a poprvé si prohlédl své ruce. Mozoly od jasanového topůrka kladiva mu zhyzdily dlaně, proto hřebíky z kalhot vysypal do plechové krabičky od mýdla a ruce vrazil namísto nich do kapes. Plouživým krokem se vydal za Emily.

„Mohu se přidat?" vyrušil Emily z rozjímání při pohledu na vrcholové nostalgické světlo majáku. Emily mlčky kývla a hlavou mu pokynula na znamení souhlasu. Langmann složil své tělo po zdlouhavé práci vedle ní. Snažil se vypátrat, co Emily pozoruje a tolik fascinuje, když ani v tuto chvíli neobrátila svou tvář k němu. Pak mu to napadlo.

„Chtěla by ses podívat nahoru?"

Emily nad tím vůbec neuvažovala. Budova majáku jí připadala svým způsobem posvátná. Ne jako chrám či kostel, ale přesto vznešená a ušlechtilá. Snad svým posláním nebo výškovou monumentálností. A určitě i jistou dávkou tajemství, kterým jsou všechny takové majáky opředeny.

„Asi ještě ne," odmítla nabídku.

„Tak pojď dovnitř. Nerad vidím, že sedíš na studeném písku." Pobídl ji strážce.

Když se Emily pokoušela zvednout, zatočila se jí náhle hlava a znovu žuchla do písku. Langmann jí podal nejprve ruku. K jeho překvapení ji dívka přijala a nechala si pomoci. Proto ji George pro jistotu chytil v objetí a pomohl jí postavit se na obě nohy. Věnovala mu jeden ze svých vděčných tichých pohledů.