Strážce majáku

Říjen 1926 - Tehdy na lodi

Říjen 1926, moře

Tehdy na lodi

O osobním volnu se Jonas Leverlilly rozhodl, že s již dospělou dcerou, stráví den na projížďce soukromou loďkou. Když se vzdálili přístavu, ukázalo se, že houpání moře, přivolává starostovi mořskou nemoc, kterou se rozhodl potlačit jak jinak než skotskou. Bohužel kombinace otce Leverlillyho s whiskou vedla vždy k jednomu jistému závěru.

Emily přinesla na otcovo přání piknikový koš s obloženým pečivem, pod jednou z vln loď sebou trhla a vratký otec se svalil na dceru. Tím opět ztratil veškeré své zábrany a začal se po útlém vystrašeném tělíčku sápat. Otevřenost moře nečekaně v dívce proměňovala strach a obavy ve vztek a silný hněv. Přetekly jí pojednou nervy a bezmyšlenkovitě sáhla do košíku po stříbrném jídelním noži.

Párkrát se jím ohnala, jenže čepel vždy prořízla jen slaný vzduch. Bojovala s ním a bojovala sama se sebou. Dokázala by skutečně spáchat to, o co se pokoušela. Dokázala by zanořit čepel mezi kosti a maso svého otce? Dokázala by zanořit čepel do útrob té nestvůry? Odpověď bohužel – možná bohudík – již nikdy nezjistila.

Nůž, který třímala Laverlillyho jediná dcera, podnapilého otce velice rozčílil, a ještě více rozlítil. Chňapl po pádle, které leželo na palubě. Uhodil jím Emily do temene hlavy, ani nestačila vykřiknout. Okamžitě se jí vytratilo vědomí. Upadla do temných mdlob, sevření ruky se uvolnilo a nůž zacinkal o naleštěnou palubu. Nohy se jí podlomily a Emily přepadla přes zábradlí do studených vod. Než Jonas Leverlilly pochopil, co se vůbec stalo, tělo dcery mu zmizelo z dohledu. Jediné, co na hladině neslo stopy po těle dívky, byl slaměný boater s ozdobnou stuhou, který byl vlnami odnášen dál a dál.