𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚟𝚕𝚌𝚒 𝚊 𝚘𝚟𝚎𝚌̌𝚔𝚢 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝙸𝚅.

Hned jak vešla paní Machiko se Zikou, jsem se zvedl a naštvaně odešel do svého pokoje. Zika se rychle hnala za mnou a paní Machiko zavřela dveře, aby Akiovy feromony nevydráždily Kyoshiho. Atsuhi byl už dávno pryč a jediné co jsem zachytil byla sladká vůně mířící někam do nitra domu. Tvrdohlavě jsem se otočil zády k cestě, kterou šel Atsuhi a štrádoval jsem si to neznámo kam. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se za nedlouho objevil ve dveřích svého pokoje.

Zika dosupěla za mnou a káravě se na mě podívala. Dokonale jsem ji ignoroval a vešel do ložnice, kde jsem se svalil na postel a zhluboka vydechl. Ani jsem si neuvědomoval, že jsem skoro zadržoval dech, abych necítil Atsuhiho pach.

O tři dny později

Celé tři dny se mi podařilo vyhýbat jak Atsuhimu, tak Kyoshimu. Pro jídlo jsem si chodil do kuchyně a ven z pokoje jsem vycházel jen tehdy, když Zika zjistila, že je vzduch čistý.

Bylo teprve dopoledne a tak jsem nechtěl spát. Vzal jsem si telefon, ležící na nočním stolku a odemkl ho. Byly tam čtyři zprávy. Jedna od matky a tři od Sayuri. Jako první jsem rozklikl matčinu. Nebylo velkým překvapením, že se týkala mého chování.

Jestli mně a tvé sestře uděláš ostudu, budeš pykat do konce svých dní.

Jak poetické. Matka se očividně vyžívala v tom, dělat mi ze života peklo pomocí květnatých slov. Pak jsem rozklikl dvě zprávy od Sayuri.

Máma vyvádí jako šílená, protože zjistila, že sis s sebou vzal sluchátka a mobil...

Bráško jsi v pořádku?

Dávej na sebe pozor.

Z jejích zpráv čišela sourozenecká láska a starost. Zahřálo mě to u srdce. "Čemu se culíš jako potrhlej lachtan?" ozvala se Zika ode dveří a já zvedl obočí nad jejím přirovnáním. "Neculím se," odsekl jsem. "Ale jo. Jako bys měl místo půlky obličeje půlměsíc." Trvala na svém a přiblížila se. "Četl jsem si zprávy od sestry," vysvětlil jsem po chvilce mlčení.

"Tý jo. Máš sestru?" vykulila Zika oči. Přikývl jsem. "Jmenuje se Sayuri. Je jí sedmnáct," řekl jsem. "Co psala?" zeptala se Zika zvědavě. "Jen že naše matka běsní, jestli jsem v pohodě a ať na sebe dávám pozor," zkrátil jsem.

"Matka že běsní? A já měla za to, že za tvým zasnoubením stojí ona," podotkla Zika. "Jistěže je za tím ona. Běsní kvůli tomu, že jsem si vzal sluchátka a mobil," rozesmál jsem se. "Ehm...nějak nechápu." "Matka mě nenávidí. Atsuhimu mě střelila, protože jeho rodina byla první, která se ozvala," vysvětlil jsem a Zika zvedla obočí. "Nenávidí tě vlastní matka? Cos do prdele provedl?" "Narodil jsem se a to byl největší omyl mého života," zabručel jsem polohlasně.

"Narodit se byl tvůj omyl? Hah...nechci tvý mámě radit, ale patrně to byl omyl jí, tvého otce a prasklé ochrany," řekla Zika na plnou pusu. Zaklonil jsem hlavu a hlasitě se rozesmál. Když mě přešel první záchvat smíchu, podíval jsem se na Ziku. Také se usmívala. "Je fajn slyšet tě smát se," řekla a pak naklonila hlavu na stranu.

"Pořád tak nějak nechápu, proč tě nenávidí za tvé narození." "Chceš se šťourat v mých ranách?" zeptal jsem se se zvednutým obočím. "Jasně že jo," přikývla bez váhání. Znovu jsem se zasmál. "Fajn, řeknu ti pohádku, co mi matka vyprávěla od mých tří let," navrhl jsem a ona kvapně zakývala hlavou. Pak se posadila na mé křeslo a nohy si složila pod sebe. "Tak povídej babičko," zatrylkovala a opřela si bradu o dlaň.

"Fajn. Žila byla, jedna krásná dívka. Bylo jí teprve devatenáct let a její mládí bylo v rozpuku. Oči jí zářily štěstím a veselím a měla plno přátel. Ale byla to omega. Chodila na smíšenou školu, kde si její krásy a osobnosti všimnul překrásný mladík. Jeho oči byly jako rozbouřené moře, vlasy rudé jako krev a postava jako vystřižená z komiksu. Jmenoval se Yiakin. I přes to, že byl alfa si mladé omega dívky začal všímat více. Dával jí květiny, skládal básně, doprovázel ji na obědy a nosil jí učebnice. Po celé škole se rozkřiklo, že mladý Yiakin chce získat omegu. A dívka byla šťastná. Narodila se jako omega, ale vždy chtěla patřit mezi alfy. Mladý Yiakin ji po nedlouhé době začal zvát i ke svým přátelům. Tím dívka poznala, že ji skutečně miluje. Vždyť vzal omegu mezi alfy. Byli ten nejpopulárnější pár na škole a všude se o nich mluvilo. Všude se mluvilo o Yiakinovi a jeho dívce. Po dvou měsících, se začalo šeptat, že Yiakin navštívil drahé klenotnictví a koupil v něm prsten. Omega dívka z toho byla celá pryč a třásla se nedočkavostí, až ji její milý požádá o ruku. Jednoho večera si vyjeli na půlnoční piknik. Dívka čekala, že právě tam ji Yiakin požádá o její ruku. On tak ale neučinil a místo toho se s ní poprvé miloval..."

"Zadrž," přerušila mě Zika. "Až po sedmi měsících?" zeptala se nevěřícně. "Hele já tu pohádku jenom vyprávím, nebyl jsem tam," bránil jsem se. "Počkej, každá alfa má od svých osmnáctin pravidelný forver. Každý měsíc. Jestli tomu Yiakimovi nebo jak bylo přes osmnáct, musel už forver mít, ne?" zeptala se Zika a já na ní koukal jak na sáně v létě. To co říkala znělo rozumně, vlastně to bylo rozumné. "Tak kde teda uspokojoval svoje potřeby?" zeptala se na tu otázku, ke které mířila od začátku. Zamyslel jsem se. Odpověď jsem neznal. "Netuším," řekl jsem. "Ale to doprobereme pak. Teď dokončíme pohádku."

"Byl to vskutku nádherný večer a dívka na něj vzpomínala ještě mnoho měsíců. Ve škole se stále scházeli a vrhali po sobě zamilované pohledy. Ani si nevšimla, že se její pravidelný cyklus třikrát nedostavil. Pak se jí na to ale zeptala její matka a dívka se zamyslela. Uvědomila si, že čeká dítě. Z noviny se radovala a okamžitě běžela k Yiakinovi do bytu, aby mu radostnou zprávu sdělila. Vysypala to na něj, sotva otevřel dveře. Ale jeho reakce nebyla přesně taková, jakou omega čekala. Rozkřikl se na ní, jestli je normální. Křičel, že k němu nemůže jen tak přijít a vysypat na něj, že bude mít potomka. Byl z toho zmatený a vyděšený. A pak se k ní otočil zády a už se na ni nepodíval. Omega začala dítě, které na počátku milovala nenávidět. Odstoupila ze školy a našla si malý, levný byt, kde nenáviděného potomka přivedla na svět. Byl to chlapec a tolik se podobal svému otci už pár hodin po narození. Nenáviděla ho o to víc. Jenomže podle zákona se o něj musela postarat. Musela ho vychovat. A tak to - s velkým sebezapřením - udělala. Postarala se o bytost, která zničila její nádherný svět a která zapřičinila všechno zlé, co se jí kdy stalo. Od otce dítěte za celé ty roky dostala jen dvě zprávy. Jedna byla zpráva o jeho zasnoubení s velmi mocnou alfou. Druhá byla těsně po chlapcově narození. Obsahovala jedinou větu. Pojmenuj ho po mně. Ale žena to neudělala. Nenáviděla to jméno a nemohla ho dát ani svému dítěti, byť ho nenáviděla sebevíce."

Zika na mě zírala s otevřenou pusou. "Předpokládám správně, že jsi to dítě, že ano?" zeptala se po pár minutách mlčení. Přikývl jsem. "A...proto tě matka nenávidí? Protože její milá alfa nedokázala vstřebat to, že bude mít potomka, během pár vteřin?" zeptala se nevěřícně. "Tu absurditu matčina myšlení jsem rozeznal od svých osmi. Ale stejně jsem jí nikdy nedokázal nenávidět tak silně, jako ona nenáviděla mě," zamumlal jsem.

Zika se odmlčela. "Mám určitou teorii," řekla po chvíli. "Sem s ní," pobídl jsem ji. „Myslím, že jsi částečně asi chtěl nenávidět svého otce a vinit ho ze svého špatného života. Protože jsi ho neznal a zazlíval jsi mu, že se s tebou nikdy nepokusil sblížit. A nejjednodušší způsob, jak ho nenávidět bylo mít rád matku, která ho nenáviděla. Takže jsi vlastně převzal její myšlenku," řekla pomalu. Zamrkal jsem. "Chtěl jsem nenávidět svého otce?" zeptal jsem se a ona přikývla. "Je to normální. Syn k dospívání potřebuje otce, nebo alespoň někoho, kdo ho nahradí. A ty jsi zazlíval otci, že tu funkci nezastával i když to dost možná nebyla jeho vina. Třeba ho tvá matka k tobě nechtěla pustit, protože ho tolik nenáviděla," pokrčila rameny. "Tak proč pak nenáviděla i mě?" nechápal jsem. "Důvodů může být spousta. Můžeš mu být příliš podobný, můžeš mít stejné záliby, nebo prostě proto, že máš jeho geny," znovu pokrčila rameny.

Zamyslel jsem se. "Ty Ziko...nechtěla by ses živit jako psycholožka?" zeptal jsem se. Zika se usmála. "Dva roky jsem studovala psychologii. Pak jsem se dala na tělesnou stráž," řekla a lépe se uvelebila v křesle. "Aha. Hele...díky. Asi mi to pomohlo otevřít oči," řekl jsem tiše. "Za málo," usmála se.

❤Nazdárek zlatíčka. Moje nová kapitolka je na světě!

Tak trochu o ničem, ale chtěla jsem vás zasvětit do Yasuova původu a důvodů, proč ho matka nenávidí. Sama jsem si to tak trochu potřebovala utřídit.

Jeho otec se určitě ještě objeví - i mě zatím zůstává otázkou, zda v nějakých vzpomínkách Yasuovy matky, nebo dokonce osobně. Ale nechci předbíhat.

Doufám, že se vám kapitola líbila a že se spolu se mnou budete těšit na další (ne sama zatím nevím, o čem bude).

Zatím sayonara (さようなら)❤