Spark of Hope

Kapitola 16

Náhle se mi před očima objeví Katin obličej. Její rozzářený úsměv, když mě poprvé přiměla nechat se namalovat, její zaujaté oči, když se snažila vymyslet, která barva očních stínu mi bude sedět nejvíc, její jemné ruce, když mi opatrně svazovala vlasy do umělecky vypadajícího chaotického drdolu... Uvědomím si, že tohle jí udělat nemůžu. Moje srdce se třepe a natahuje k Alekovi, ale místo toho, abych ho poslechla a konečně ukojila tu naléhavou potřebu a políbila ho, se odtáhnu a zvednu z lavičky. Bez jediného dalšího pohledu jeho směrem odejdu do auta a zapluju na zadní sedačku vedel Kate. Vyhrabu sluchátka, zapojím je do MP3ky a zavřu oči. Když Alek nastartuje auto, předstírám, že spím, a po chvíli drncání opravdu usnu. 

...

Když otevřu rozespalé oči, první co spatřím je Kate. Něco Alekovi nadšeně povídá a já se usměju. Je jako malé dítě, celá roztomilá a nádherná. Nikdy nezažila nic špatného, neví co to znamená stres, pokud se netýká výběru botu nebo štíhlé linie, ani bolest. A tak to zůstane. Něktěří lidé musí zůstat nevinní, aby tenhle svět nebyl úplně zkažený. Vyndám si sluchátka a protáhnu se. 

"Konečně! Spalas jak špalek, a řeknu ti, nikdy nepřespávej u žádnýho kluka pokud si nejsi naprosto jistá, že tě bezmezně miluje, jinak se tě ráno pravděpodobně lekne a ani se nenaděješ a už poletíš z okna."protočím nad jejím rejpáním oči, ale neubráním se úsměvu. Oh, kéž bys viděla sebe když spíš.

"Už tam budem?"zeptám se Kate a naprosto ignoruju Alekův pohled ve zpětném zrcátku. Nehodlám ho brát na vědomí dokud mi nebude zbývat jiná možnost. 

"Do deseti minut jsme tam."slyším odpovídat Kate, ale moje pozornost je upřená z okýnka. Všude jsou domy, všude jsou auta a ... Lidi. Nervozita se mi zahryzne do žaludku a poposednu si. 

"Klid, budeš v pohodě."ozve se Alek a při zvuku jeho hlasu sebou trhnu. Mimoděk vyhledám jeho pohled a chvilku zamrznu pod jeho ledově modrýma očima. Srdce mi buší až v uších a nic okolo mě neexistuje. Jeho oči mě celou pohlcují. K mému štěstí musí Alek vrátit pozornost k silnici a tím mě uvolnit z transu. Před očima mi probleskne okamžik tam na lavičce, a hryznu se do tváře. Moc bych si přála na to zapomenout.

"Ještě dvě ulice."opraví Kate Alek a já se usměju. Jsem nadšená z toho, že uvidím Iana. Doufám, že setkání s ním nebude tak trapné, jak si ho celý den představuju. Alek bravůrně zaparkuje a vystoupí z auta. Zvednu oči a spatřím obyčejně vypadající dům. Bílá branka, zahrada s maceškami a jabloní přímo uprostřed, žlutá omítka a červená střecha. U vstupních dveří domu spatřím Iana. Vypadá perfektně. Černé tepláky mu perfektně sedí a tříčtvrteční modrozelená košile mu skvěle obepíná paže. Nadšeně se usměju a když mi úsměv před přední sklo auta oplatí, polije mě úleva. Rychle se odepnu a rozeběhnu se za ním. I zdálky si jsem vědoma pousmání, které mu probleskne po tváři, když se mi vydá naproti.  

Evinka má zase krizovku lidi :D Vim jak moc je tohle krátký, ale na nic víc se nevzmůžu :D

Mám na vás otázku:) Měla jsem naplánovaný udělat tenhle příběh zase Navitas-caucho-komplikovanej, ale teď jak nad tím přemýšlím (a jak moc mě to nebaví), si myslim, že vám by úplně stačila obyč love story, že? :D Takže... chcete abych tam přidala další krizovku v podobě 3. světový, nebo jenom romantický pletky naší Sarah?:) Budu mooc ráda, když mi poradíte, píšu to přece pro vás :*

Taky by mě šíleně potěšilo, kdybyste se podívali na Love, cruel Love:) Jsem na to moc pyšná, ale je to nějaký nedoceněný :D

A poslední věc, se kterou vás tu budu zdržovat, chcete někdo věnování týhle pidi midi kapitoly? :D

Zbožňuju vás broučínci! :3