Spark of Hope

Kapitola 17

Na začátek :D Tuším, že už si většina z vás vůbec nepamatuje, o čem SOH je, i já si musela přečíst 10 kapitol znovu, protože... Kdo je sakra Alek? :D Takže krátký shrnutí.. 

Sarah sloužila u Caucho, kteří na ní prováděli testy, protože se narodila jedné z nich, ale sama byla Navitas. Liam jí zachránil a odvezl do pevnosti, kde pověřil Aleka, který je zasnoubený s Kate, aby Sarah naučil vše, co bude potřeba. V pevnosti Sarah poznala Iana, který je Caucho. Bratr Kate, Alfons, se stal bráchou i pro Sarah a ta se jakžtakž znormalizovala... V minulé kapitolce se skoro políbila s Alekem, ale odtáhla se kvůli vědomí, že Kate si nic takového nezaslouží. Ještě předtím donutil Ian Aleka přívézt Sarah za ním do města. Snad jsem vám trošku pomohla :D

Ian rozpřáhne ruce a já mu šťastně vklouznu do náruče. Nasaju jeho vůni a blaženě se usměju, když mi v břiše vzlétne hejno známých motýlů. Teď už vím co to znamená a neděsím se jich, i když mě dost překvapuje, že mi je vyvolává zrovna Ian. Pokud se na to budu dívat z pohledu nezúčastněného pozorovatele a ne jako sedmnáctiletá poblázněná puberťačka, nevím, kdo Ian opravdu je. Strávila jsem s ním jen jedno odpoledne, které bylo vyplněno nervozitou a strachem, přesto se mi o jeho polibku (který vlastně skoro ani nebyl polibek) zdálo v uplynulém měsíci nespočetněkrát. Plus je Caucho a z těch chytám panické záchvaty. 

Odtáhnu se a pořádně si Iana prohlédnu. Zbožňuju jeho nevinný úsměv, ďolíček ve tváři i dětský třpyt v jeho očích, který, jak si pamatuju, se dokáže v sekundě změnit na zasmušilost a odrážet únavu ze života, kterou by nikdo u muže jeho věku nečekal. Ianovi může být nanejvýš 23 a přesto už toho viděl a zažil víc než většina jiných. Utekl od své rodiny, vzdal se tupého, nenaplňujícího života u Caucho pro život plný nebezpečí, které mu hrozí, když se snaží pomoct těm, kteří jí potřebují. Liam o něm občas mluví a v jeho hlase se vždy odráží obdiv a pýcha. 

"Vypadáš nádherně."řekne mi Ian a já se rozzářím jako měsíček na hnoji. Ian mě zamyšleně pohladí po tváři a já přivřu pod jeho dotykem oči. Připadám si jako kočka, kterou někdo drbe na zádech. Ian se nad moji reakcí pousměje tím nádherným úsměvem s ďolíčky... 

"Iane."ozve se za námi a teprve v tu chvíli se rozpomenu na Aleka a Kate, které jsem nechala za sebou. Ian přesune svou pozornost na muže za mými zády. Ani se nemusím otáčet, abych věděla, že se Alek mračí. Jen jeho ostrý tón mi naznačuje, že se nechystá Ianovi skládat poklonu za jeho nádhernou skalku. Nechám oči na Ianovi, protože mám strach, že bych vypadala provinile, pokud bych se na Aleka podívala. Nevím, kvůli kterému z dvou mužů bych vinu cítila víc. 

"Aleku."Ian kývne na Aleka hlavou a já se vedle něj postavím. Okamžitě mi chybí pocit, který vyvolávaly jeho paže omotané kolem mě.

"Chci ti jenom oznámit, že s tímhle nápadem naprosto nesouhlasím a připadá mi padlej na palici. Sarah ještě není připravená jít mezi lidi, je nekotrolovatelná a stále nebezpečná pro své okolí."bodne mě v hrudi kvůli jeho nedůvěře ve mě, ale pravděpodobně jsem neměla očekávat žádnou chválu. Alek mě nikdy za nic při našich hodinách nepochválil. 

"Sarah je u vás skoro 2 měsíce a za tu dobu ohrozila jen tebe. Upřímně si myslim, že sis to víc než zasloužil. Dám na ní pozor, pokud to ty nedokážeš."Alek zrudne vzteky a udělá krok dopředu. Zatajím dech v obavě z toho co přijde, ale Ian zůstane stát na místě zkamenělý jako socha. Všichni mlčíme a dusno mezi námi houstne. 

"Ráda tě vidím, Iane!"natrhne vražednou atmosféru Kate až moc radostným hlasem a spěšně Iana obejme. Tomu chvíli trvá, než pohne ztuhlými pažemi, ale přestože objímá Kate, nespustí oči z Aleka. Na moment zapomenu na to, že se na Aleka rozhodně dívat nesmím, a mé oči k němu zabloudí. Zarazí mě bolest v jeho očích, když mi pohled oplatí. 

...

Po trapné chvíli na dvorku nám Ian všem ukáže dům, přidělí nám ložnice a nabídne nabídne nám občerstvení na malé terase za domem. Kate se nabídne, že Ianovi s kávou pomůže, a když se k nim chci připojit, uklidní mě, že to zvládnou. Tak se tedy stane, že sedíme s Alekem na malých kempových židlích u ještě menšího stolku, snažíme se nespadnout a co nejméně se otírat o toho druhého. Mlčíme, prohlížíme si nehty, nebo děláme, že nás šíleně zaujala některá z kytek v Ianově nádherné zahradě. Svírá se mi žaludek trapností té situace. 

"Nechtěl jsem tě urazit, když jsem řekl, že nejsi připravená. Udělala jsi za tak krátkou dobu opravdu ohromný pokrok a jsem na tebe moc pyšný, i když to patrně nejde vidět."myslím, že nás oba Alekův hlas překvapí, protože na sebe vrhneme překvapené pohledy, které následuje prudké ucuknutí do strany. 

"Nic jinýho jsem od tebe stejně nečekala, Aleku, takže není za co se omlouvat."

"Sarah..."

"Už se to nese!"ozve se z pootevřených dveří a v další chvíli z nich vykoukne Katina hlava. Zalije mě úleva, že už tu nemusím být sama s Alekem, že se prudce zvednu, abych jí s kafem pomohla, až převrhnu židli, o kterou následně Kate zakopne a vylije horké kafe přímo na mé triko. Zavřísknu bolestí a zavrávorám dozadu. Slyším Alekovo nadávání, ale bolest na mé kůži mě ochromuje. 

V další chvíli mi někdo rve triko z těla a chytá mě do náruče. Tiše vzlykám a snažím se od těla, které mě nese co nejvíc odtáhnout, aby se nestalo, že by se mi přitisklo na spálený hrudník. 

"Vydrž, Sar, už jsme skoro v koupelně."poznám Alekův hlas a zvednu k němu uslzené oči. 

"Hned ti to uleví."usměje se na mě smutně, zatímco manévruje se dveřmi do koupelny. Potom mě pokládá do vany, zapíná sprchu a pustí na mě proud ledové vody. Vůbec mi to neuleví, klepu zuby a drsný proud studené vody mě jen bolí do hrudi. Znovu vzlyknu a snažím se zvednout, ale na mých ramenou se objeví další ruce a drží mě pod proudem. 

"Omluvám se, ale tohle musíš vydržet."řekne Ian blízko mého ucha, když mě jeho ocelový stisk nutí vydržettu bolest. Nevím jak dlouho tam takhle setrváme. Připadá mi to jako věčnost, kdy se mi nespočet slz kutálí po tvářích a křičím do ochraptění. 

"To stačí, Aleku, jinak jí přivodíme zápal plic."voda ustane. Najdu očima Aleka. 

"Pojď, vezmu tě k..."začne, ale Ian ho přeruší.

"Ty už jsi toho udělal dost, pojď, Sarah. Aleku, ty máš v kuchyni brečící snoubenku. Postarej se o to."čekám, že se Alek na Iana vrhne, protože jeho oči na moment ukazují nekončící zlobu a nenávist, ale ta ihned zmizí a vystřídá je poraženost a odevzdání. 

"Dobře."oba mi pomůžou z vany. 

"Ozvu se, kdyby se něco dělo."řekne Ian, když už mě táhne z koupelny. 

"Dej na ní pozor."zašeptá Alek a já si nic nepřeju víc, než otočit se a vrhnout se do náruče jemu. Nový proud slz se mi spustí z očí a Ian si je přiřadí k bolesti, jelikož mi začne tiše mumlat uklidňující slova, která mi jdou jedním uchem dovnitř a druhým ven.