Spark of Hope

Kapitola 11

Naprosto vyčerpaná se ploužím chodbou a zakotvím na první židli, která se mi naskytne, protože přesto, že je knihovna obzvlášť příjemné místo, Alec jeho krásu svou přítomností kazí. Můj mozek se pravděpodobně každou chvíli rozskočí a přísahám, že jsem ještě nikdy neměla tak obrovskou chuť někomu jednu ubalit přímo do rypáku! Jeho mudrcovský kecy by vyvrtaly díru do hlavy i slonovi! Tak nafoukanýho a nesnesitelnýho člověka jsem ještě neviděla. Představa dalšího společného vyučování je srovnatelná se skokem z mrakodrapu - taky se vám nakonec hlava změní v kaši. 

Unaveně si protřu oči a podrbu se na nose. Netuším, jak moc času jsem s Alecem promarnila, ale určitě už bude pozdní odpoledne. Jedná pozitivní chvíle celého vyučování byla pauza na oběd, kdy Alec nemohl přes plnou papulu mluvit. 

S odhodláním se zapřu do opěrek a nadzvednu se ze židle. S dobrým pocitem se odkolíbám do svého pokoje a svalím se na postel. Tohle je horší než týdení práce u Caucho.... Tím ale neříkám, že bych se tam vrátila! To ani omylem. 

Přemítám, jestli si můžu dovolit krátkého šlofíka, když někdo bez zaklepání vtrhne dovnitř. 

"Co si jako myslíš, že děláš?! Mohla jsem bejt nahá!"zanaříkám, ale jsem moc líná na jakýkoliv dodatečný pohyb nez je otevírání pusy. Usuzuju, že není nutné dívat se, kdo mě otravuje, protože pokud mě chce zabít, nemám sílu na vzdor a může to udělat i bez mé pozornosti. 

"Upřímně jsem přesně v to doufal."zamručí od dveří a já se donutím nadzvednout na loktech. Ian vypadá dokonale. Má na sobě nílou 3/4 košili a modré džíny, ale jeho oblečení není to hlavní, co upoutá mou pozornost. Fascinuje mě černě vytetované slunce na jeho pravém předloktí. Ian si odfrkne a mě dojde, že ho bezostyšně okukuju. Oklepu se a zaměřím se na jeho obličej, který by se však dal opěvovat stejně dlouho jako jeho tělo. Není učesaný, nebo se možná naschvál rozcuchal. Havraní vlasy mu trčí do všech stran a on si je nervózně projede rukou. Zelenkavé oči jsou upřené na mě a já zjišťuju, že se od nich nemůžu odvrátit. Když se usměje, rozplynu se nad jeho ďolíčkem v pravé tváři. 

"Venku prší, tak jsem si říkal, že bysme mohli naše seznamování províst tady...?"vypadá nesvůj, jeho sebejistota, se kterou sem nakráčel je tatam a mě se to líbí. Podrbe se na zátylku a tím si ještě víc rozcuchá vlasy. 

"Jenom pokud se nebudu muset zvedat."opáčím a přimhouřím na něj oči v očekávání jeho reakce. Ian se zářivě usměje a pokrčí rameny. 

"Můžu si sednout k tobě?"sice nerada, ale odsunu se, abych mu udělala místo. Položím hlavu na polštář a cuknu sebou, když ucítím jeho tělo hned vedle mého. Najednou jsem nervózní a nejsem si jistá, jestli je společné ležení dobrý nápad. Něco ve mě křičí, že Kate ani Liam by to neudělali, ale... 

"Takže ty jsi Caucho?"zeptám se, protože mi vadí ticho, které je mezi námi. 

"Sice na to nejsem hrdý, ale yep."

"Proč ne?"Ian se přetočí na bok a já udělám to samé. Musím se odtáhnout, protože na chvíli jsou naše nosy jen chlup od sebe. 

"Co ne?"zeptá se s nadzvednutým obočím. Chvilku se topím v jeho očích a úplně zapomenu, že jsem se na něco ptala.

"Eh... Proč nejsi hrdý? Teda... Všichni Caucho nejsou asi stejný jako ti, který jsem poznala, ne?"Ian si povzdychne a zrak zaměří na něco za mnou. 

"Stydím se za nás. Chováme se jako tupci co se řídí předsudky, které jsou zakotvené hluboko v nás. Většina Caucho už si ani nepamatuje, proč nesnášíme Navitas, ale přesto je aktivně vyhledávají jen proto, aby je uvěznili. Slavíme "Den velkého vítězství", kdy si připíjíme na výhru nad Navitas, ale je to správné? Masově jsme je vyvraždili! Neměli sílu se bránit! Ani my, ani Navitas nejsme žádní svatoušci, určitě jsi slyšela o obří sebevraždě, při které zemřela většina důležitých osobností Navitas, a která měla mít za následek zvýšení morálky v jejich "bojových řadách", což by se možná i stalo, nebýt Xaviera, který bezhlavě táhnul s jen pár lidma na naší pevnost, což byla jasná sebevražda. Ale je přiměřená reakce na pošpinění našeho jména vyvoláním drbů o tom, že jsme zaútočili bombou na bezbrané to, že je všechny pozabíjíme? Tím jsme přece dokázali, že jsme přesně takoví, jaký nás ty drby vykreslují! Můj otec... S tím nesouhlasil, ale byl moc velký srab se tomu postavit. Liam to začal jako pomstu a hodně ho to poznamenalo. Nemyslím si, že ho někdo viní, protože on se za to trestá sám víc než dost. 

Melu nesmysly, promiň občas se trochu ztrácím v myšlenkách."nedokážu nic říct. Jsem fascinována jeho názory, protože na první pohled by člověk usoudil, že Ian je povrchní hezoun. 

"To je v pořádku."vypadne ze mě po chvíli ticha, ve kterém vstřebávám jeho řeč. Věděla jsem všechno tohle, ale domnívala jsem se, že jsou na to Caucho opravdu opravdu hrdí. 

"Na 1. pokec jsem nahodil dost pitomý téma."uchechtne se Ian, ale necítím z toho žádné veselí. Jen zahuhlám na souhlas a dál civím do prázdna. 

"Co takhle pustit si film? Mám strach, že by moje nevymáchaná pusa přišla ještě s něčím horším než jsou stovky mrtvých těl."

"Film?"netuším, o čem mluví. Ian zvedne obě obočí a otevře překvapeně pusu. 

"Ty nevíš, co je to film?"zakroutím hlavou a Ian se rozesměje. Přimhouřím na něj oči, ale on už se zvedá a míří k černé desce umístěné na zdi. 

"Tohle je televize."poučuje mě, když bere do ruky černou podlouhlou věc a něco na ní mačká. O chvíli později mě oslní bílé světlo, které vyzařuje z tý desky. Ian odněkud vytáhne tenké lesklé kolečko a strčí ho do přístroje, který je pod tou... Televizí. Divný slovo. Začne hrát hudba a já fascinovaně pozoruju dvě osoby tančící v... televizi. 

"Sice je to hloupá romantická komedie, ale nic jinýho tu nemáš. Připomeň mi, ať ti seženu nějaký dývka."sedím tam s otevřenou pusou a sleduju, jak Ian zkušeně manipuluje s černou věcí a o chvíli později pár mizí a nahrazují ho písmenka. Ian se spokojeně usměje a vrátí se ke mě na postel. 

"Jak se tam ty lidi dostali?"zeptám se, což Iana neskutečně pobaví. Dotčeně do něj rýpnu a s povzdechem pozoruju ženu, která pospíchá do žlutého auta, které jí ale odjede přímo před nosem. Celý film mi Ian ochotně popisuje věci, které jsem nikdy neviděla a vysvětluje mi, na co jsou. Ukazuje se jako skvělý společník. Po otázce, co je to líbání se ale zasekne s tím, že netuší jak mi to vysvětlit. 

Doufám, že si všichni užíváte prázdniny, a že na vás Ježíšek nezapomněl a nadělil vám všechno, co jste si přáli! :)) Přeju Vám krásné prázdniny a vstup do Nového roku (pozor na tu správnou nohu), plus jen malou kocovinu po Novoročních oslavách! :3

Zbožňuju vás! :3