Spark of Hope

Kapitola 14

Hned jak se aspoň krajně vzpamatuju z události v tělocvičně zamířím najít Alfa. Potřebuju něčím rozptýlit a to jemu jde. K mé smůle ho samo nenajdu, takže se posadím na lavičku v zahradě a pozoruju noční oblohu. Netuším, kdy se setmělo, ale hvězdy jsou dnes oslnivě jasné. Začne mi naskakovat husí kůže, ale ignoruju to, dýchám svěží noční vzduch, užívám si ticho a někde mezi zkoumáním, které ze souhvězdí je velký vůz, a proč mi támhletěch 8 hvězd připomíná slona s křídlama usnu. 

Probere mě příjemná, povědomá a sytá vůně. Naplní můj nos a já slastně vzdychnu. Rozespale se přitulím k teplému krku, přímo ke zdroji omamující vůně. 

"Ššš... Jsi celá zmrzlá, jenom tě odnesu do postele."slyším jemný šepot, ale jsem moc ospalá na to, abych identifikovala původce. Jen zavrním na souhlas, oči nechám zavřené. Nedokážu se ponořit do spánku, tak jak bych chtěla, kvůli otřesům, které způsobují kroky mého nosiče. Jeho náruč je hřejivá a já si teprve teď uvědomuju, jaká zima mi je. Začnou mi drkotat zuby. Prudce otevřu oči, když pod zádama ucítím měkkou matraci. Dech se mi zasekne v hrdle, když nad sebou spatřím rozcuchaného Aleka. Zamrkám a protřu si oči. K ujištění, že se mi jen nezdá, se ještě štípnu do zápěstí. Alek si mého chování ani překvapeného výrazu nevšímá, místo toho mě rychle přikryje až po bradu teplou dekou. 

"Nechtěl jsem tě vzbudit."omlouvá se, když se narovná. Připadám si tak malá a bezbraná, když se na mě kouká svýma pronikavýma očima.

"Dobrou noc, Sarah."zašeptá a jemně se usměje. Zhasne a pokoj naplní absolutní tma. Skousnu si ret a poslouchám jeho kroky, které se ode mě rychle vzdalují. Nedokážu to. 

"Aleku?"zašeptám nejistě. Kroky utichnou a cítím, že se otočil a upřeně mě ve tmě pozoruje. Jediné světlo v pokoji zajišťuje okno a zářivý měsíc, ale mě to nestačí. 

"Nemohl bys... Tu počkat než usnu?"můj hlas je tichý a roztřesený, ale nemůžu si pomoct. Slyším jeho hluboký nádech a uleví se mi, když se vrátí k mé posteli. 

"Jsem unavený, potřebuju se jít vyspat, Sarah. Dnešek byl náročný."nepřemýšlím, prostě vypálím to, co mě jako první napadne. 

"Spi tu se mnou. Prosím! Mám strach."Alek zamrzne na místě. Rozsvítí lampičku na nočním stolku a přejede mě pohledem. 

"Jsi si tím jistá?"zeptá se podezřívavě. Přikývnu. 

"Slibuju, že se budu držet na svojí půlce postele."což nebude problém,  vzhledem k ohromnosti mé postele. 

"Dobře. Nechceš si vzít pyžamo, když už jsi vzhůru?"zeptá se s úsměvem. Přikývnu a stále malátně se vypotácím z postele. Jsem ospalá a už se těším, až se ponořím do říše snů. Rychle zalezu do koupelny, vyčistím si zuby, rozčešu vlasy a převléknu se do růžové noční košilky, kterou jsem stihla na cestě do koupelky sebrat. Teprve když se na sebe podívám do zrcadla, uvědomím si, jak velký výstřih má, jak krátká je a kolik krajek na ní je. Rozvažuju, jestli bych si neměla radši vzít to pejskové pyžamo, ale nakonec mě přemůže únava. S nádechem vyjdu z koupelny. Alek sedí na posteli, lokty opřené o kolena a ruce zapletené ve vlasech. Na židli spatřím jeho kalhoty a tričko a teprve potom si uvědomím, že má na sobě jen černé boxerky. Polknu a udělám nejistý krok k němu. Vypadá to, že teprve v tu chvíli mě zaregistruje, jeho oči najdou ty mé a pronikavě mě sjedou od hlavy až k patě. Polknu, jeho břicho je tak perfektní... Radši vrátím pohled na jeho obličej a zjistím, že jeho oči upřeně zkoumají mou tvář. Jeho ohryzek se rychle pohne, když se zaměří na mé rty. Vyschne mi v puse a udělám další krok k němu. Zarazím se, v půlce druhého kroku a zapřemýšlím, co to vlastně dělám. Mám pocit, že mě k sobě jeho oči přitahují, jeho tělo se k mě naklání... 

Alek zavře oči a zatřese hlavou. Když je znovu otevře, nejsou tolik jiskřivé ani tmavé a neopouští ty mé. Pomalu se postaví a opatrně usměje.

"Doufám, že to nevadí, ale v kalhotech bych asi neusnul."ukáže na své srovnané oblečení. Rychle zavrtím hlavou a taky se usměju. Netuším, co se to mezi náma děje, ale děsí mě, že to nedokážu kontrolovat.

"Jakou půlku postele chceš?"zeptá se s pobaveným úsměvem nad mým zmatkem.

"Nebudeš mít problém s Kate?"vypadne ze mě a ihned toho zalituju. Alekovo obočí se spojí dohromady a na čele mu naskočí vrásky.

"Proč bych měl mít? Neví o tom, že jsem tu."opáčí.

"A nezjistí to, když za ní celou noc nepřijdeš do postele?"nevím, proč to chc řešit, ale únava jakoby mi rozvazovala jazyk. Sice se mi slova motají dohromady, ale ptám se na otázky, které by mi normálně nepřipadaly vhodné. Alek ode mě odvrátí pohled.

"Každý máme vlastní byt i postel, Sarah. Nespím s ní každý den."objasní mi. Připadá mi to divné, vzhledem k tomu, že je s ní zasnoubený. Domnívala jsem se, díky filmům, že ti kdo jsou zasnoubení, jsou hluboce zamilovaní a nedokáží jeden bez druhého usnout.

"Neplánuješ jí to říct?"jen pokrčí rameny.

"Nepřipadá mi to důležitý. Můžeme se prosím nebavit o Kate? Mám potom pocit jakobych dělal něco špatnýho."nervózně se zasměje. Přikývnu.

"Je mi jedno kde budu spát."ukážu na postel, aby pochopil, že myslím stranu.

"Ok."poznamená jenom a vleze do postele. Pomalu dojdu na druhou stranu a natáhnu se po přikrývce kterou máme jen jednu. Alek už je přikrytý, proto je rychlejší a nadzvedne pro mě okraj. Lehnu si na bok, k němu zády, celá rudá rozpaky. Jemně mě přikryje a kdyžz vrací ruku zpět ke svému tělu, lehce se mi otře o rameno. Zastaví pohyb a oba zkameníme. Po celém těle mi naskočí husí kůže a vzduch jakoby byl náhle hustší. Alek si povzdechne a jeho ruka zmizí.

"Dobrou noc, Sarah."

"Dobrou, Aleku."

Omlouvám se, opravdu! Ale nebudu vám lhát, třikrát jsem začala psát tuhle kapitolu, ale po minutě jsem přestala, protože mě to šíííleně nebavilo :D Snad jste s ní spokojení! :3 Nevím, kdy bude další, poslední dobou se nemůžu dostat do nálady na psaní :D Ještě jednou se omlouvám, nebuďte ze mě zklamaní!! :/ :3