Spark of Hope

Kapitola 8

Pomalu se otočím a i tento zanedbatelný pohyb mi způsobí okamžitou závrať. Zamrkám a moment mi trvá, než zaostřím na osobu přede mnou. Tep mi běží jako splašený a kolena se mi doslova podlamují. Stojí o pět schodů nade mnou a upřeně mě pozoruje. Jeho oči mají podivnou zelenou barvu a vynikají v jeho opáleném obličeji. Černé vlasy mu trčí do všech stran a já si představuju jak za ně tahám, zatímco jsou jeho ruce na mých bocích a rty má přilepené na mých. Odkašle si a tím zažene mou podivnou představu. Proč bych sakra chtěla aby mě ocucával? Je to silně nechutný a znepokojivý... I když.... S každým jiným by to bylo nechutný, ale když se na jeho pusu podívám, něco v podbříšku se mi svírá. 

"Promiň... Jenom se mi motá... é... hlava."koktám a vůbec nevím, co povídám. Topím se v jeho očích. Nevolnost je dávno fuč a zanechala za sebou jen rozklepaná kolena a divoce bušící srdce. Pobaveně se usměje a sestoupí o schod níž. Je to divné, normálně se snažím od ostatních držet co nejdál, abych nebyla v dosahu jejich ruky, která mě chce uhodit, ale k němu mě něco neodbitně táhne. Chci se mu vrhnout k nohám, třeba se i nechat dobrovolně zašlápnout, jen abych cítila dotyk jeho božských chodidel. Oklepu se, mé myšlenky mě děsí. 

"Takže jsi v pořádku?"ptá se o další stupínek níž - o schod blíž ke mě. Kdybych natáhla ruku, dosáhla bych na jeho tvář, ale místo toho zavrávorám a udělám krok dozadu. K mé smůle zapomenu na schody (což je celkem obdivuhodné, když jsou tak moc dlouhý, že jejich konec vidím nad jeho hlavou) , takže šlápnu do prázdna. Vyděšeně vyjeknu, když ztratím rovnováhu a začínám padat. On mi zmizí před očima a v další vteřině narazím do něčí pevné svalnaté hrudi. Hrkne ve mě, ale myslím, že s bolestí, která by po pádu ze schodiště následovala, se to srovnávat nedá. Kdo mě chytil?

"Pomůžu ti dolů, nevypadáš úpln..."zbytek neslyším. Realita mě tvrdě zasáhne. Jeho chraplavý hlas, který ve mě před chvílí vyvolával kouzelné pocity, mi teď nahání husí kůži. Cítím jeho vůni, která se zdála tak opojná... Teď mě jen štípe v nose. Našli mě. Opravdu jsem si mohla tak naivně myslet, že svému "životu" uteču? Patřím jim. Zabijou mě.

...

Když se proberu, můj mozek je v mlze. Má 1. myšlenka je: "Co mi to zase píchli?". Otevřu oči a chci zjistit, kde jsem. Překvapeně vydechnu, a zamrkám na pokoj, který mi byl tady u Navitas přidělený.

"Začínám si zvykat na to, že tě většinu času pozoruju v bezvědomí."ozve se vedle mě. Pracně natočím hlavu a usměju se na Liama.

"Omlouvám se."nevím proč, ale věřím, že on má o mě starost. Jen mávne rukou a postaví se. Pomalu přejde k oknu a já s podivem zjišťuju, že se nijak nemotá. Dnes není opilý.

"Nečekal jsem, že na Iana narazíš tak brzy... I když... Kdybys ho jenom potkala, nebylo by z toho tohle. Důrazně jsem mu říkal, ať dá pozor, aby tě nevyděsil..."Nevím, o kom Liam mluví. Opatrně se narovnám a zády opřu o čelo postele. Nic mě nebolí, což je dobré zjištění.

"Kdo je Ian?"odhodlám se a pronesu, když Liam značnou chvíli mlčí.

"Ani se ti nepředstavil? Debil..."Liam se vrátí na židli, na které seděl, když jsem se probudila a s úsměvem se na mě podívá.

"Ian je... Syn Adriana, původního následníka vůdčího postavení mezi Caucho... Teda jenom do doby, než se to všechno... Posralo. Iana jsi potkala na schodech."vysvětli mi. Zamrazí mi, když si vzpomenu na velmi atraktivního kluka, který způsobil můj kolaps (další... nějak moc tu omdlívám...)

"On je ale... Caucho?"bojím se to slovo vyslovit, proto to jen zašeptám. Liam se zamračí a přikývne.

"To jsem já taky, Sarah, a nikdy bych ti neublížil. Ne všichni od nás jsou svině, a dřív jsme takový nebyli nikdo."oznámí mi. Že Caucho dřív nebyli zlí? Tomu se nedá věřit. Člověk se takovou stvůrou nestane ze dne na den. Musí to mít v sobě hluboko zakořeněné.

"Vlastně je z tvé reakce dost nadšený, mockrát se mu nastane, že by ženy v jeho náruči omdlívaly."zasměje se Liam, ale já se k němu nepřidám. Nejspíš je v tom skrytý vtip, kterému nerozumím.

"Alek se o tebe taky bál."Joo, jasně...

"I když se chová jak idiot, je to dobrej kluk, buď na něj hodná. Teď si odpočiň, za 5 hodin ti začíná první hodina!"s tím odejde z místnosti. J8 být hodná na něj? Nechovám se k němu nijak!

Další krátká, ale zase je tu brzo! :D Ian! :DDD No nevypadá mazácky? :D A je to syn Adriana! Jaký asi bude? :D Tipujete něco? :D 

Votujte!

Komentujte!

Milujte mě!

Miluju Vás!