Something...|DNF FF|

1.

Dream

Tohle byla hrozná noc. Přes ty skřeky těch dvou ve vedlejší místnosti jsem skoro nespal a stejně by mi to ani nešlo s plnou žílou kofeinu.

Otočil jsem se na záda a přemýšlel, jestli se mám zabít teď nebo za týden. Ve výsledku to zas tak velkej rozdíl nebude. Fakt se mi do tý školy totiž nechce. Furt to stejný, dostanu zmrdáno za vysvědčení z minulýho roku a k tomu ještě zprd od školníka za pozdní příchod. Taková tradice se z toho stala.

„Kurva.." povzdechl jsem si při pohledu na krvavé fleky na bílém prostěradle od mých ran na rukou. Stejně si furt myslím, že řezat se je fajn, na chvilku zapomeneš na všechno. Dokonce i na to, kdo vlastně jsi. Zvláštní, před skoro 18ti lety si chtěli dva lidi prostě zapíchat a teď tu trčíš v poloprázdným pokoji a snažíš si vzpomenout, jak se jmenuješ.

Pousmál jsem se, když jsem si vzpomněl, že mám v šuplíku prášky na spaní a dole v koupelně k dispozici vanu. Stejně vím, že to nemůžu udělat. Něco mi neustále brání. Tak strašně moc rád bych nevěděl, co nebo spíše kdo. Chybí mi, hodně.
Byl pro mě vším, bez něj to nemá smysl, jenže on si myslí opak. Proč by měl vůbec důvod k tomu mě zachraňovat?

Nechal jsem negativních myšlenek, které vycházejí na povrch pozdě večer, brzo ráno nebo na přechodu, a zvedl se z postele. Šíleně mě rozbolela hlava, ale na tohle se vymlouvat nemůžu. Musel bych si ji roztřískat o dveře, abych zůstal doma. Pít 3 energiťáky večer nebyl moc dobrej nápad. Dobelhal jsem se do kuchyně, kde mě čekali Nick s Karlem u stolu a já při myšlence, jaký kreatury museli tuhle noc dělat se začal smát.

„Stejně bys měl míň křičet, sotva jsem spal" zamumlal jsem podrážděně.

„Nech si ty kecy, jenom závidíš a navíc, lidi, kteří jsou dlouho bez sexu jsou věčně negativní a v tvým případě i agresivní" odvětil s pošklebkem Nick. Má pravdu.

„Nikoho nepotřebuju"

„Kecy, vzdej tu tvoji paličatost!" zasmál se černovlásek a přitáhl si modrookého bruneta blíže k sobě. Sluší jim to spolu, ale tohle se nahlas neříká. Alespoň podle mě ne.

„No nic, zatím" prohlásil jsem s toustem v ruce a odkráčel si to zpět do pokoje. Chci být sám, společnost je pro mě vytížující. Sotva vím, kde mi hlava stojí a odpovídat na otázky typu: Jak se máš? A co tě tak baví? a podobně je pro mě vážně složitý. Nejhorší stejně je, když se tě zeptaj na něco ohledně tvý rodiny. Vysvětlovat, že je táta tuhej a máma se sestrou někde v Pensylvánii je prostě divný.

Vytáhl jsem ze skříně svoji oblíbenou černou mikinu a obyčejné černé kalhoty, dnes nechci nějak přitahovat pozornost. Ale to stejně budu. Syn mrtvýho mafiána je dost dobře zapamatovatelný.

Čtení výhrůžnejch zpráv od bejvalek je moje nová oblíbená aktivita. Dozvíš se toho o sobě ještě víc než si myslíš. Někdy je to užitečný, ale ve většině případů spíš ne. To, že jsem zkurvenej děvkař vím i bez nich. Ale už jsem 3 měsíce čistej, alespoň sexuálně, což se o mých rukách rozhodně říct nedá. Jenomže nikdo nic neví, a to je vlastně i dobře. Už si znova nechci zopakovat tu vzpomínku na psychiatrii.

„Můžete se prosím soustředit?" štěkla docela obdařenna blondýnka s brýlemi. Jenže od jejího poprsí se nedalo odlepit.
„Co vidíte? Co vám ta skvrna připomíná?"
„Já nevím, kolikátky máte?" všimla si, že svůj pohled upírám na její prsa.
„Vy nemáte cenu.."

Měla pravdu. Už od mých 15ti se to vědělo. Ale nikdo na to nebral ohled. Stejně si vážím toho, že to se mnou ještě nevzdali, jenom cítím, že to bude ještě dlouhá cesta. Zbavit se depresí je sice nemožný, ale dají se potlačovat léky. Bohužel, já takový štěstí nemám. Na všem se stávám ihned závislej, takže by mě to dřív nebo později zabilo. K tomu napomáhá fakt, že jsem se v 10ti letech málem předávkoval cukrem. Už v té době jsem měl sebevražedný sklony...

663 slov

Vím, že tahle doba je momentálně docela složitá a proto bych vám chtěla říct, že sebevražda není jediná cesta. Přeci jen tu jsou k dispozici linky bezpečí nebo učitelé ve školách. Hlavně to prosím nevzdávejte, stay strong guys <333