Something...|DNF FF|

45.

Dream

Bylo osm hodin ráno, a já měl ty hloupý testy konečně za sebou. V momentální chvíli ležím na posteli a čekám, až tady přiběhne jedna z těch pěknejch sestřiček a konečně mi vytáhne kanilu z ruky. V noci jsem měl pocit, že se kvůli té píčovině oběsím ve spánku. Neuběhlo ani půl minuty a do místnosti přiběhla vysoká bloncka, která vypadala, jakoby právě šla fotit do módních časopisů. Ráno vždycky vypadaj jako paninky s růžovýma kabelkama, ve kterých mají přibalenou tu uštěkanou čivavu a právě se chystají nasednou do svého Land roveru a následně se vybourat na první křižovatce, protože si nutně musely dát nejmíň desátou vrstvu rtěnky. Něco jako je teď Samantha. Je mi líto, jak moc se zkurvila. Dřív to byla v pohodě holka, která byla pro všechnu srandu. Pekla ty nejlepší sušenky a v posteli byla.. vážně dobrá. Nevím proč najednou ji jedno péro omrzí a tak se vrhne rovnou po dvou. Je to zasraná děvka a stydím se, že jsem ji vůbec znám.

„Jak se cítíte?" vytrhl mě z myšlenek příjemný ženský hlas. Tak trochu mi došlo, o co ji jde.

„Chcete podpis?" usmál jsem se na ni a ona během vteřiny ze svého pláště vytáhla menší notes a i s propiskou, kterou vylovila z poprsí, mi ho podala.

„Mohu i pro dceru?" můj podpis je podle Nicka nějakej dost specifickej styl. Já v tom vidím pouze dětskou čmáranici, která ještě k tomu nejde rozluštit.

„Děkuji" zazubila se na mě ve dveřích a zmizela.

Při čekání na Nicka jsem si mezitím psal se Samanthou. Přijde mi depresivní, že stačí pouze trochu scroolnout nahoru a už vidíte zprávy zamilovaného páru. Teď už jsou to pouze přání k smrti a navíc jen z její strany.

Můžu se teda pro to
stavit?

Jo, ale pak už
tě nikdy nechci
vidět

Nápodobně

Hádky s ní vždycky byly totální kraviny. Ona se dokázala naštvat i kvůli totální blbosti a já v tu dobu byl dost velkej flegmatik. Proto si vždycky málem vyřvala hlasivky a já si z toho odnesl pouze kopanec do rozkroku. Jako bývalá fotbalistka dávala vážně tvrdý.

Jelikož jsem k okna svého depresivního pokoje viděl i na parkoviště, vyhlížel jsem černé Camaro. To auto byla Nickova nejlepší koupě. Vždycky jako poloviční evropan toužil po té správné Americe a tohle jeho tužby dokonale naplnilo. Jen spotřeba je trochu větší, ale to se u sporťáku dalo čekat. Navíc ta kráska měla být původně ve videoklipu, jenže Bennymu se to zdálo málo pestré. A proto ještě ten večer zařídil červený Lamborghini Aventador.

-

„Proč jsi ty papíry měl vůbec u ní?" vypadlo z něj ihned, když jsem konečně po té menší schůzce s ní, nasedl zpět do auta.

„Já nevím, chtěl jsem něco vyřešit a v tu dobu jsem byl asi opilej" stále nechápu, proč do všeho musí tak rýpat.

„K čemu ty papíry vůbec potřebuješ?" pustili jsme jednoho chodce na přechodu a on za to Nickovi pochválil auto. Tyhle lidi miluju.

„Tys na tu mafii snad zapomněl?" občas je tupej jak poleno.

„Jo aha. A to funguje jak?" zvědavě se na mě podíval a já zaváhal. Tyhle věci jsou dost složitý.

„Jsou tam tátovi údaje o těch sporech. Celou smlouvu o míru podepsal svojí smrtí" plně doufám, že to tak má být. Teď z nějakýho důvodu nechci být obětním beránkem kanadské mafie, protože jsem si na ni otevřel hubu.