Something...|DNF FF|

47.

Ještě takhle předem děkuju za 8k! Moc si toho vážím <3

George

Všechna ta příjemná energie pulzující vzduchem náhle vymizela. Bylo deset večer a Clay s Nickem a Karlem museli také odejít. Ikdyž mamka říkala, že ještě mohou chvíli zůstat, odešli se slovy, že mají teď hodně práce.

Clay zítra do školy nejde, jeho mánie stále neskončily. Naštěstí ale nejsou zas tak silné, aby se celý ten incident měl opakovat znova. A když nad tím tak přemýšlím, je dost možné, že jsem to nezažil naposled, když stačí tak málo. Vynechat jednu zasranou tobolku.

„Ty dnes nepůjdeš snad spát?" ozval se za mými zády Tylerův hlas. Trochu více mě v tom hustém tichu překvapil, takže jsem leknutím trochu povyskočil a on se mé reakci začal smát. Protočil jsem nad tím očima a natáhl se pro mobil, abych byl poté skoro oslepen kvůli vysokému jasu toho malého zařízení.

„Deset minut po půlnoci" řekl jsem si sám pro sebe a po dvou hodinách čumění na Tiktok se konečně postavil na nohy. Občas si kvůli svému nízkému tlaku připadám jako na lodi. Všechno se tak nepříjemně pohupuje a já se nedokážu udržet na nohách.

„Dobrou" řekl jsem naposledy a zalezl do svého pokoje. Ze šuplete od nočního stolku si vytáhl notebook a chvíli přemýšlel, co by mě mohlo nejvíce unavit. Při pomyšlení, že bych si pustil porno, mnou proletěl pocit deja vu. To byly ty měsíce, kdy jsem sám sebe ještě poznával. Každý večer jsem byl schovaný pod dekou a pozoroval intimní vztah ostatních. Bylo mi nějak skoro patnáct a dokonce jsem už chodil s Davidem. Už na začátku našeho tragického vztahu po mně chtěl, ať mu udělám dobře v parku. Na to jsem mu samozřejmě nekývl. Zkrátka on mou asexualitu nikdy nebral vážně a spíš to bral jako výhodu. Podle jeho slov jsem byl kurevsky roztomilej, když jsem na něj zespodu nevinně civěl s jeho pérem v hubě.

S nechutí na všechny ty vzpomínky jsem si jen pustil Death note. Celkem mě děsí, že L byl jeden z mých prvních dětských crushů. Byl jsem vždycky posedlej těmi zvláštními lidmi.

Byly tři hodiny ráno. Právě jsem byl uprostřed desáté epizody a začínal pociťovat únavu. Po dlouhé době to byla opět za příjemná únava z dost fajn dne. Žiju vysněnej život většiny puberťáků a ani si to neuvědomuju. Mám doslova vše, co si můžu přát - přítele, kamarády, milující rodinu, koníčky a teď i spoustu fanoušků, kteří neví, co jsem zač. Jak se mi do hajzlu povedlo se z depresivního dítěte s daddy issues stát něco, co jsem teď? Všechno proběhlo strašně rychle, ještě před pár týdny jsem dřepěl na zemi svého pokoji před postelí a na zeď vypisoval svoje problémy. Nebo si tam čmáral znak Nirvany, protože jsem ji v té době dost poslouchal. Bez sluchátek a klíčů mezi klouby jsem nevyšel z domu.

Dream

Přesně v deset hodin mě probudil telefonát od mé velice milované matky. Myslel jsem, že náš hovor skončí po pár slovech, jenže když už jsem prstem mířil k tlačítku ukončení hovoru, ona začala nové téma.

„Proč jsi se chtěl zabít?"

Od ní bych takovou zaujatost o jejího vlastního syna rozhodně nečekal.

„Co by jsi čekala od mentálně nestabilního kreténa?"

„Claire to nese vážně těžce"

„Co takhle se někdy zajímat o to starší dítě, které si kurva chtělo kvůli tobě nechat vzít život?!" už zrána se takhle naštvat mi moc neprospívá.

„Za to, že jsi nevděčnej zmrd vážně nemůžu. Mohl by jsi alespoň zkusit myslet na druhé!" z půlky má pravdu, což mě děsí.

„Byl jsem pod vlivem mánie. Laskavě si o tom něco už konečně zjisti!" zařval jsem ho telefonu. O chvíli později se ve dveřích objevil Nick. Dnes se kvůli mně nechal ulejt ze školy.