Something...|DNF FF|

4.

Dream

Ozvalo se zvonění, což znamenalo, že jsme úspěšně přežili 7 hodin vyučování. Teď zbývá pouze tělocvik. Předmět, kterej nemám zrovna úplně v lásce. Sport mi nevadí, jen zažranost do hry spoluhráčů a zbytečný hroty při hře mi prostě vadí. Zkazíš jednu věc a celý tvoje družstvo tě má chuť zabít. Jsem v tomhle dost velkej průměr.

„Dneska vás rozdrtíme!" zaječel Tommy v šatně a já se pousmál nad jeho dětinstvím. Chtěl jsem si vysléct mikinu, ale zastavila mě vzpomínka na dnešní noc.

Jsou tři hodiny ráno, dřepím nad vanou a nechávám kapky krve z mé paže stékat po hladkém porcelánu do odpadu. V tenhle moment si užíváš bezcitnost a vnímáš pouze tu rudou tekutinu mizet někam do pryč. Tohle je bez pochyb moje nejoblíbenější činnost, ale kvůli ní mi začíná docházet místo na rukách. Měl bych s tím přestat, ale nejde to, je to jako droga. Horší než droga...

Vytrhlo mě z myšlenek poklepání na rameno.

„Jsi v pohodě?" zeptal se Tubbo, Tommyho nejlepší kámoš. Je docela fajn, jen není to úplně můj typ člověka se kterým chci něco sdílet.

„Asi" odvětil jsem a šel se zařadit.

George

Seděl jsem na záchodové míse a hltal prášky na úzkost jeden za druhým. Podle zvuky píštalky jsem usoudil, že by bylo na čase vylést. Otevřel jsem dveře od kabinky a šel si ubrouskem otřít nos, ze kterého mi tekla krev. Občas se mi to stává a podle doktora to je docela běžné u lidí se zdravotními problémy jako mám já. V momentě, když jsem chtěl pustit vodu, viděl jsem černo, který pokrylo celou mou vizi a já cítil, jak letím k zemi. Účinek se dostavil nějak moc rychle. Tvrdej naráz a následná bolest celého těla, pro uvolnění z tělocviku jsem schopnej udělat všechno. Nesnáším tělocvik, už od třetí třídy na základce se mi děcka posmívali za moje nohy, konkrétně stehna. Jsou moc tlustý a když se snažím shodit sebevíc, tlustý stále zůstanou. Kvůli těmhle posměškům jsem začal nenávidět sám sebe a k tomu se dostavily moje psychické problémy a následné sebepoškozování. Na mých stehnech jsou ošklivé docela hluboké řezné rány a na břiše jich je taky pár. Tak strašně rád bych chtěl mít chlapský nohy a ne mít postavu jako hruška, která je hezká pouze u žen. Nikoliv u mě.

Dream

Učitel si začal zapisovat docházku jako každou hodinu. Vykřikoval příjmení spolužáků a oni měli možnost se během toho předvádět. Oblíbená činnost Tommyho.

„Davidson?" tohle slyším poprvé.

Všichni se začali rozhlížet kolem sebe.

„Je na záchodě" ozval se po chvilce ticha Tubbo. Učitel pouze nad tím mávl rukou a začal číst další jména.

Uběhlo pět minut a učitel, kterej se nám představil jako Roghinton si došel pro bruneta. Z dalších 5 minut se stalo minut 10 a on se stále nevracel. Vykašlal jsem se na jeho pokyn se rozcvičit a vydal se na záchod za ním. Možná uklouzl a rozbil si držku, kdo ví. Otevřel jsem dveře od chlapeckých záchodů, kde se mi dostavil šok. Malej brunet ležící na studené dlážděné podlaze a vedle něj dřepící učitel dávající první pomoc podle pokynů záchranky. Tyhle věci jako je první pomoc umím až moc dobře.

„Pane Roghintone, vím jak se to dělá a bude to ještě účinnější než tenhle způsob" řekl jsem klidně a zkontroloval brunetovi tep. Při doteku na jeho krku jsem si všiml jeho neobyčejně velkých jizev kolem rtů. Úraz z dětství, nejspíš. Tep byl v pořádku, taky normálně dýchal, jenom mu z nosu odkapávala krev. V ten moment se dveře znova rozrazily.

„Co to doprdele.." zaklel zděšeně William a já přetočil kluka, jehož jméno ani neznám na záda a koukl po učiteli.

„Prováděl jste masáž srdce?" ujistil jsem se, jelikož on nevypadá jako někdo, kdo by tomuhle rozuměl. Rychle zakýval hlavou na nesouhlas, bylo vidět, že panikaří.

„V to případě by se měl do pár minut probrat" ujistil jsem ho a britovi z Londýna jsem věnoval menší proplesk po tvářích, které byly příjemně teplé.

„Jenom to bude chtít čistou pitnou vodu, nic slazenýho" dodal jsem a on mi podal prázdný kelímek, který vytáhl z batohu. Zvedl jsem se k umyvadlu, abych do kelímku nalil vodu, když v tom jsem na sobě ucítil pohled na víc. Rychle jsem se otočil a uviděl princeznu, která se po 100 letech probudila. Držel se za hlavu a oni ho rychle opřeli o zeď, aby znova nezkolaboval. Očima mžoural. Vypadal jako kdyby měl těžkou kocovinu. Podal jsem mu kelímek s vodou a on si k tomu bez váhání přičichl. Zvedl na mě pohled a já si až teď všiml jeho neuvěřitelných očí. Každé bylo jiné, jedno čokoládové a druhé ledově modré.

„Cos tam hodil?" vyprskl na mě a znova si k tomu čichl. Hodně mě to překvapilo, asi má nějaký zkušenosti s těmahle věcama, což je smutný pro kluka v takhle mladým věku.

„Nic, je to normální pitná voda tady z umyvadla" snažil jsem se ho uklidnit. Na moje slova ale nebral ohled, pomalu se postavil, přičemž se rychle opřel o zeď a vylil obsah kelímku do odpadu. Pustil vodu a pod proud dal kelímek. Až teprv se napil.

„Dobrej pokus" usmál se a umyl si zaschlou krev kolem jeho nosu.

„Doufám, že si nemyslíš, že tě tu chci otrávit, jenom jsem ti chtěl pomoct, zkolaboval si" bránil jsem se s otevřenou pusou. Tohle není obyčejnej kluk z Anglie. Tohle bude něco jako já, pro všechny na okolo krysa.

Kelímek mi vrazil do dlaní a zmizel v chodbě. Neuvěřitelný, ještě před chvílí ležel v bezvědomí na zemi a teď si to v klidu odkráčí nejspíše do šaten. Stále s otevřenou pusou jsem koukl po ostatních, kteří vypadali na infarkt.

„Dělá si tady někdo ze mě prdel?" zeptal se vyřízeně učitel a William se štípal do ruky. Doslova nám všem vyrazil dech.

955 slov

Další kapitola je tady
Beze srandy, když jsem viděla tu předešlou, tak mi do 10ti vteřin přišlo oznámení od Wattpadu, že se někomu ta kapitola líbí, to je prostě neuvěřitelný. Strašně za to děkuju <3