Something...|DNF FF|

36.

George

Otevřel jsem dveře od svého pokoje a šel dolů za nimi se nasnídat. Seděli u stolu a koukali na mě. Tyler jim to řekl?!

„Dobré ráno, ospalče" neodpustila si mamka při pohledu na moje oči, které vypadaly unaveně, jen to bylo způsobeno trochu jinou věcí.

„Dobré" přisedl jsem si k nim a hleděl do talíře plného toustů. Mezitím co jsem se smiřoval se svou smrtí, na rameni mi přistála něčí ruka.

„Jsem si jistá, že je to vzájemné" usmála a štípla mě do tváře. Jakobych nebyl rudej už dost. Pousmál jsem se a pohlédl na ostatní. Tyler měl pozvednuté obočí a polootevřená ústa. Tylere drž hubu!

„Heh, taky že je" šeptl úmyslně příliš nahlas.

„Není.." ale chci, aby bylo. Mamka se na nás zmateně podívala.

„Tak je nebo není?" Tyler se natahoval pro více slov, která řekne. Bylo mi až moc dobře jasný, co chce říct.

„Není" odvětil jsem, abych ho kdyžtak přerušil.

„Ale včera večer jste se k sobě měli" zasmál se a já zrudl. Larry se podíval na mamku, která vypadala zděšeně.

„To asi jo, ale velkou roli hrála únava" kopl jsem ho pod stolem do nohy. Udělal tu jeho typickou grimasu plnou hrané bolesti a zmáčkl nějaký leták.

„Takže mi chceš říct, že únava je něco, kdy tě někdo drží pod zadkem, hladí tě úplně všude a ty se mu poddáš?" zašeptal mi do ucha a já hlasitě polkl doufajíc, že to nikdo neslyšel. Cože dělal?

„Nicméně já už musím běžet!" prohlásil a do dlaní si vrazil toust z hromádky, která se tyčila uprostřed stolu.

„Jaké bylo natáčení, Georgi?" Larry konečně promluvil.

„Jo bylo to fajn" podíval se na mě jeho rýpavým pohledem.

„Vyjde z toho dokonce i vlog" dodal jsem a do ruk si vzal toust. Chvíli jsem si ho prohlížel s myšlenkou, že to zvládnu. Jenže o pár milisekund později mi došlo, že to nedokážu. V mé hlavě se hádaly dvě strany. Bylo to tak vždy, jen jsem to dokázal ignorovat. Teď ale ne. S výdechem jsem toust položil zpět na talíř a zklamanej sám ze sebe se podíval na mamku.

„Zkus to ještě jednou, já ti věřím" soucitně se pousmála. Druhej pokus vyšel pouze z půlky - kousl jsem si, jen spolknout to bylo složitější.

Po pár úděsnejch minutách jsem do sebe natlačil ty dva tousty a pak ještě preventivně seděl v obýváku na gauči pod dohledem. Koukal jsem se na jakejsi pořad o grilech, při kterým se mi celkem navalovalo. Raději jsem to vypl, ikdyž bych to ještě před pár dny využil na vyprázdnění. Chci se toho zbavit.

„Jak se cítíš?" přisedla si ke mně s pitím.

„Já nevím, zvláštně" moje břicho bylo po dlouhé době zase zdravě plné. Je to nezvyk.

„A cítíš se takhle i s ním?" trochu se zasmála a já cítil svůj růměnec ve tvářích.

„Mami!"

„Ale vážně" pochechtla se nad mou reakcí.

„...jo"

„V kolik ses vůbec včera vrátil?"

„V dobu, kdy Larry obvykle zavírá, proč?" připadám si jako figurka v hracím poli, špatný tah a jsem ve vězení.

„Jen se ptám" nevěřícně si mě prohlížela.

Dream

Kreténi se rozutekli za jejich rodinami a já se cítil osaměle, dokonce i Benny zmizel. Prý musel jít hlídat jako mladší sestru. Když nad tím tak přemýšlím, rodina je asi hodně důležitá.

Seděl jsem na posteli a hleděl na nějakou novinku od Netflixu.

„Ale já tě nemůžu opustit!" herecký výkony herečky byly přerušeny, protože mi na nočním stolku začal vybrovat mobil. Už jsem se chystal utěšovat Georgieho, jenže jméno na displayi mi v tom rychle zabránilo.

„Kurva ale už" povzdychl jsem si a zvedl to. Na druhém konci se plechově ozval její hlas.

„Clayi zlatíčko, ty společné Vánoce asi nevyjdou, protože jsou tady nějaký problémy" hned mi bylo jasný, že lže. Beztak ji ten zasranej zbohatlík obstaral dovolenou na Kanárech, protože mu roztáhla nohy. Na nějakýho nejstaršího potomka se může vysrat.

„Aha, ok" vesele jsem se pousmál a chystal se to položit.

„Claire říkala, že tě chce vidět"

„Počkat co?" ještě před měsícem mi psala, že mě nesnáší.

„Má týdenní prázdniny a jsem domluvená s tvým strýcem" super...

„Letadlem přiletí zítra v deset večer, že bys pro ni mohl přijet na letiště" nesnáším svoji rodinu, k smrti.

„Fajn, kolik že jí je?" mám pocit že devět nebo deset.

„Třináct, už musím končit, čau" asi jsem prošvihl hodně svého života...

720 slov

Za prvé se chci omluvit za svou demenci (vydala jsem tuhle kapitolu 2x nedokončenou, jsem kkt ik xd) a za druhé MORVESÁCI JSOU MAYBE ZPÁTKY OMG!