Something...|DNF FF|

22.

Dream

„Hm, možná by nebylo od věci se začít učit" škola je to poslední, co mě teď zajímá. Je 23. října a známky mě začínají zajímat ke konci pololetí. Čili v polovině ledna. Pak dál ještě diskutovala o mém prospěchu, načež jsem ji odignoroval a šel se konečně posadit.

„Hmm, další, kdo mě tak zajímá" špitla si zákeřně a jezdila prstem po nějakém papíru, který se jí záhadně objevil na stole. Občas si říkám, že tahle ženská je čarodějnice, nemá k ní ani vzhledově daleko.

„Davidson" miluju reakce lidí, když je vyvolá učitel. Buď si bouchnou pěstí do stolů nebo si dupnou, on dělá obojí. Vzhledem k jeho výšce, která dle mých odhadů činí něco kolem 170cm, to vypadá dost vtipně.

Zbytek hodiny jsme dělali úplný hovno, což mi vůbec nevadí, je fajn si celou hodinu psát nápady na písničky nebo bejt na mobilu a řešit nastávající byznys.

Přežil jsem další čtyři hodiny, ve stavu, kdy jsem si každou druhou přestávku chodil do kantýny pro energiťák a snažil se vlivem kofeinu v krvi neodpadnout na schodech. Trochu jsem si tímhle připomněl ty poslední roky na základce, kde jsem to míchal i s poměrně silným alkoholem.

„Konečně odpoledka, co?" ten hlas teď celkem rád slyším. Sam je skvělej kámoš, kolega a občas i můj terapeut. Teď už se ale vídáme méně často, prý se možná bude stěhovat.

„Heh, jo" musela to být pro něj radost na mě pohledět. Vidět týpka, kterej svírá v ruce už třetí energiťák a s vlasy na všechny světový strany musí být záživný.

„Bezesná noc?" trochu se zasmál.

„Ne, mám teď celkem skluz" trochu mě to začíná deptat, sex byla dlouhou dobou moje záchrana před další depkou. Chybí mi to, jenže vztahy na jednu noc už nevyhledávám.

„Samantha dělá potíže?" jsem si teď vzpomněl, že jsem s ní chodil.

„Minulej týden jsme se rozešli" trochu ho to zarazilo. Táhli jsme to celkem dlouho, jenže ona..já už vlastně nevím, co udělala.

„To mě mrzí, no nic, musím běžet, čau"

George

Seděl jsem na menším posezení u kantýny a sledoval ty lidi si chodit pro jídlo. Tohle není nic pro mě. Mávl jsem nad nimi rukou a pokračoval ve čtení nové mangy.

„George Davidson?" ozval se u mě neznámý ženský hlas a já knihu rychle zavřel a otočil se. Byla to vysoká bruneta s oříškovýma očima. Vlasy měla sepnuté do drdolu a na sobě bílou košili s krátkou tmavě modrou sukní.

„Ano?" až teď jsem něco řekl.

„Dobrý, jsi to ty, pojď prosím za mnou" další problémy? Hah, super..

Poslušně jsem ji následoval a chvilkama jsem ji musel i dobíhat, jelikož šla až moc rychle. Objevili jsme se před bílými dveřmi s nápisem školní psycholog. Jsem mrtvej.

„Posaď se, prosím" bylo to tu celkem útulné, ale raději bych seděl u kantýny a četl si s prázdným žaludkem mangu.

„Asi by bylo fajn, kdybych se ti představila a vysvětlila, proč tu jsi" jen jsem na ni nechápavě hleděl.

„Mimochodem máš pěkný oči" asi to budu brát jako kompliment, nikdy ani sám nevím, jestli to ten člověk myslí vážně.

„Jsem školní psycholožka, ale to už asi víš. Jelikož to máš teď celkem komplikované a často ani nejíš, budu si tě sem brát častěji a snažit se ti pomoct, Georgie" nepříjemné záležitosti začínají právě teď.

„Moc ráda bych se dozvěděla i něco o tobě, jak dlouho tady žijete?" sám nevím, kdo jsem, ale dejme tomu že člověk.

„Zítra to bude přesně měsíc" tohle je jediná matika, kterou zvládám, kromě kalorií samozřejmě. Ty umím až moc.

„Úú to je fajn, jak vycházíš s nevlastní rodinou?" mám tady lhát nebo?

„Celkem dobře" sike.

„To ráda slyším, máš tu už nějaké přátelé?" sám nevím, jsem zmatenej.

„Hm, asi?" dá se Clay považovat za mýho kámoše, ikdyž si zahraju pouze ve videoklipu a tím to všechno už typicky skončí?

Takhle se mě vyptávala dalších 15 minut a mě ty otázky začínali celkem bavit. Nebyly to ty podrypovací od Tylera, sexuální od Larryho a nebo policejní výslech, takzvaně mamka. Bylo to celkem i příjemný, jenže pak začala nové téma - moje minulost.

„Táta hodně pil a občas jsem měl pocit, že měl v krvi o látku navíc" shrnul jsem do jednoho souvětí svého otce a takhle bych to nechal i být, jenže jí to přišlo jako ten bod, kdy moje sebenenávist začala.

„Vybíjel si na tobě vztek?" kývl jsem. Tohle téma mi nikdy nedělalo dobře a od doby, co se mamka s ním rozvedla jsem to považoval za uzavřenou kapitolu svýho života.

„Chodil o půl noci domů, mamka měla noční a já se schovával i na parapetu zvenčí" moc hezkej pohled dolů to nebyl, kdyby mi podklouzla noha, čekal by mě čtyřicetimetrový pád dolů a pak jen tvrdá rána a klid.

„Tvoje mamka mi něco říkala i o šikaně, jak to všechno vzniklo?" po areálu školy se ozvalo zvonění na další hodinu.

„Ve třetí třídě na základce, vždycky před tělocvikem, kdy jsme se v šatnách převlékali. Vždycky jsem měl větší stehna, větší než všechny holky ze třídy a toho si ostatní začali všímat, moc příjemný mi to nebylo" zbytek raději ani říkat nebudu.

„A pak došlo k sebepoškozování?" otočila se za sebe a podala mi sendvič se slaninou.

Uběhla půl hodina a můj výslech skončil, odvedla mě do třídy, kde na mě všichni upíjely zrak a došla za učitelem, kde mu šuškla něco, co jsem neslyšel. Měl jsem ale pocit, že to bude něco společného s mojí dietkou. Rozhodl jsem se to otestovat. Zvedl jsem ruku a zeptal se, jestli mě pustí na záchod.

„Je hodina mladý muži, nikam nejdeš" mentálně zdravého člověka bez ppp by pustili, jenže já jsem vetřelec v jejich dokonalém systému. Měl jsem pravdu, teď mě pustí na záchod maximálně s doprovodem, o což já vážně nestojím. Chci být sám, sedět na sklopeném prkýnku, projíždět si instagram a snažit se přejít panickému zachvátu dechovým cvičením.

974 slov

Se všedními dny přichází také moje neaktivita, omlouvám se :(

Dneska možná napíšu ještě něco :D
Hezkej večer<3