Zabaleno v červeném (ale lásko venku je zima) //Larry//

I.

Tak vás pěkně vítám u mého adventního kalendáře, který doufám tentokrát dokončím podle plánu. 😅
Snad se vám bude příběh líbit a dáte mi i nějakou zpětnou vazbu. ❤
Sejdeme se na Karry! ❤

Venku začínalo všechno až moc připomínat zase ten čas v roce, který Harrymu příliš připomínal, jak single je. Za oknem se z nebe snášely drobné bílé tečky, jenž by se ještě asi ani nedaly nazvat vločkami, ale on dobře věděl, že to dřív nebo později přijde.

Raději svou pozornost od znepokojivých ne-vloček přesunul k Niallovi. Ten u krbu vykládal svůj asi desetitisící vtip o Santovi, na něž se každoročně snažil sbalit nějakou chudinku, která pravděpodobně přijela jen lyžovat a neměla sebemenší tušení, že oni tu byli také jen na víkend, po němž je čekala cesta na Niallovu rodinnou chatu, kde stráví zbytek vánočních prázdnin. Harry se divil, že mu na to ještě některá skočí. Měl za to, že je tady po okolí jeho kamarád už známá firma a všichni ví, že když ho pozvou na podobné vánoční večírky, je to, jako kdyby dali lišce permanentku na vstup do kurníku.

Musel se potichu zasmát tomu přirovnání.

„To je snad poprvé za celý večer, co tě vidím se usmívat." Objevila se vedle něj vyšší blondýna v krásných třpytivých červených šatech.

„Nemám tyhle večírky v lásce, to dobře víš, Tay," protočil oči, než svou pozornost obrátil ke své kamarádce.

„Já vím, ale aspoň bys mohl předstírat, že ti trávit čas na večírku, který mimochodem pořádám já, netrhá žíly..." ohrnula ret.

„Tak se přece netvářím," zamručel mladík do svého kelímku medoviny.

„Daleko do toho nemáš. No, jestli mi chceš udělat radost, pojď, zazpíváme si karaoke duet! To ti zvedne náladu," tleskla nadšeně, jako by měl zrovna tohle být důvod ke štěstí.

„Nevzpomínám si, že bych ti chtěl udělat radost," odtušil Harry, ale už teď věděl, že jeho odmítání je zbytečné, protože když si Taylor něco zamanula, tak to prostě dotáhla do konce, nehledě na to, kdo nebo co jí stálo v cestě.

Bylo třináctého prosince a Taylor by normálně měla slavit narozeniny, ale místo toho pořádala vánoční večírek. Právě touhle věcí si byli s kudrnatým blízcí. Oba nesnášeli jednu věc, kterou všichni ostatní milovali a oslavovali. Harry neměl vůbec rád Vánoce, přičemž stále odmítal komukoli sdělit proč vlastně. Taylor zase nesnášela své narozeniny a opět nikdo, ani její nejbližší netušili z jakého důvodu. Jen oni dva mezi sebou znali tajemství toho druhého, ale asi by si radši nechali uříznout prst, než by jej prozradili někomu třetímu.

Když se den nachýlil ke svému konci Harry měl za sebou už pátou karaoke písničku a asi deset drinků – tím si opravdu nebyl jistý – ale jistý si byl tím, že byl k smrti unavený. Všiml si, že v polovině jeho třetího vystoupení protentokrát s písní Show Must Go On, se Niall vypařil s tou stejnou brunetkou, kterou oslňoval svými vtipy a stále po nich nebylo vidu ani slechu. Harry nepředpokládal, že je ještě uvidí. Povzdechl si, dopil svůj drink a rozešel se po schodech nahoru do svého pokoje.

Po cestě potkal Taylor s nějakou menší dívkou s krátce střiženými hnědými vlasy, kterou zahlédl v davu při večírku, jak se líbají u jejího pokoje, takže radši dělal, že nic neviděl a zapadl do toho svého, jenže jakmile se otočil pokoj naplnil jekot tří hlasů. Jeho vlastní, Niallův a dívčí pocházející od brunetky, která s ním zmizela.

„No to si ze mě musíš dělat prdel, v mojí posteli? Jako vážně?" vyjel na svého kamaráda, který se spolu s dívkou začal rychle hrabat z postele.