Zabaleno v červeném (ale lásko venku je zima) //Larry//

XXIV.

„Zatraceně tohle snad není pravda!" zamručel frustrovaně Harry po několikátém neúspěšném pokusu otevřít vrata. Louis seděl kousek od něj na malé kupce sena, které tady nejspíš pořád někdo skladoval, přestože stodola měla svá nejlepší léta za sebou.

„Měl jsem Coca líp hlídat, kdybych ho nenechal jen tak běhat, nebyli bychom tady..." povzdechl si modrooký, ale Harry ho tak nenechal dlouho.

„Hej, koukni na mě," pozvedl mu prstem bradu. „Není to tvoje vina, jasný? Není to ničí vina a ze všech lidí jsem tady zrovna s tebou, což znamená, že by to mohlo být o hodně horší," usmál se a Louis se trochu zasmál.

„Jo, mohl bys tady ztvrdnout s hladovým Niallem."

„Bojím se, že to bych ve zdraví nepřežil a musel by ses postarat o pomstu mé smrti, ten irskej skřet by mě stoprocentně sežral," zasmál se vyšší.

„Oh, to si piš, že bych tě pomstil, ani jsem si tě pořádně neužil!" ušklíbl se Louis a jestli se to Harrymu jen nezdálo, v očích se mu šibalsky zablesklo.

Pravděpodobně oba postřehli změnu atmosféry mezi nimi. Možná to bylo tím, že byli poprvé od jejich usmíření úplně sami, nebo jen nastřádanou frustrací z delší dobu odpírané blízkosti. A taky to upřímně klidně mohla být Harryho frustrace kvůli nedostatku sexu. Ano, opravdu si to právě přiznal.

„Začínám být zvědavý na tvou představu užívání si někoho," ušklíbl se vyšší. Louis s ním spojil pohled a udělal to schválně nebo si olízl ret samovolně?

„Možná... bych ti to třeba mohl ukázat, jestli teda chceš?" pousmál se modrooký.

„Co když chci?" došel k němu blíž a Louisův úsměv se rozšířil a změnil na svůdný. Prstem mu naznačil, aby šel ještě blíž, až stál nakonec těsně před kopkou sena, na níž starší momentálně poloseděl pololežel.

„Harry?" zeptal se, když tam pořád jen stál a zíral na něj.

„Hm?" zněla reakce.

„Budeš tam jenom stát, nebo si mě vezmeš, protože jsem měl pocit, že jsi pochopil narážku..." zamrkal Louis, vypadal zase jako před lety. Harry nepotřeboval víc pobízení, padl na kolena nad modrookého a ten mu zabořil prsty do vlasů, za které ho zatahal jako to dělal dřív s těmi dlouhými. Jejich polibek byl nepořádný, rychlý a drsný a vášnivý. Nebylo divu, když na sebe čekali takovou dobu.

„Jsi pořád stejně dokonalej, jak si pamatuju," zamručel mu do rtů Harry.

„Nápodobně," vzdychl starší.

„Ty i zníš úplně stejně. Bože, Lou," líbal ho na citlivém místě na krku, jen aby z něj vymámil další sten.

„Harry," hlesl Louis bez dechu, zatímco si omotal nohy okolo Harryho pasu, čímž si ho snažil přitáhnout ještě blíž.

Mladší mu rozepl zip na bundě a sundal mu ji, načež ho znovu začal líbat a při každém kousku odloženého oblečení ho líbal zas a znova.

„Nedívá se na nás Coco, že ne?" vydechl Louis, když už byli oba téměř nazí a on na okamžik potřeboval nabrat dech.

Harry zvedl hlavu a rozhlédl se. Coco seděl kousek od nich, sledoval je a když se na něj Harry podíval, nadšeně vyplázl jazyk a začal vrtět ocasem.

„Uh, Coco, nekoukej! Kšá."

Pes přestal vrtět oháňkou a naklonil hlavu do strany. Vyšší mladík si povzdechl.

„No tak, Coco, běž pryč! Běž!" zkusil to znovu, čímž Louise pod ním rozesmál. Pes nejspíš konečně pochopil, co po něm chce, zvedl se a odešel někam na opačnou stranu stodoly.